Čís. 13800.

Úprava pachtovného podle vládního nařízení ze dne 29. července 1933, čís. 164 sb. z. a n.
S hlediska § 7 vl. nař. jest rozhodná úhrnná výměra zemědělské půdy všech hospodářských celků, soustředěných v rukou téhož pachtýře.
(Rozh. ze dne 17. února 1934, R I 96/34.)
Navrhovatel měl v pachtu od obce P. velkostatek v B. a velkostatek L., od obce K. velkostatek K. Výměra zemědělské půdy činila: u velkostatku B. 114 ha 70 a 88 m2, u velkostatku L. 193 ha 33 a 44 m2 a u velkostatku K. 120 ha. Návrh pachtýře na úpravu pachtovného z velkostatků B. a L., soud prvé stolice zamítl. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Stížnost vytýká prvnímu soudu mylnost jeho právního názoru, podle něhož, má-li pachtýř více hospodářských celků, jest výměru jich sčítati, kdežto stěžovatel se domnívá, že pro posouzení přípustnosti úpravy jest posuzovati výměru každého celku zvlášť. Avšak neprávem. Podle doslovu § 7 vlád. nař. ze dne 29. července 1933 čís. 164 sb. z. a n. může o úpravu pachtovného žádati pachtýř hospodářských celků, jako jsou dvory, statky nebo usedlosti, nepřesahuje-li výměra zemědělské půdy 250 ha. Již z tohoto všeobecného doslovu vyplývá, že zákon nerozeznává, zda má pachtýř jeden či více hospodářských celků v pachtu, ani zda je má od jednoho či od více propachtovatelů, ani, zda jsou v témže okrese, či v okresích různých, nýbrž že jediným rozhodujícím měřítkem pro jsoucnost pachtýřova nároku je výměra zemědělské půdy v jeho rukách soustředěné. V tom má pravdu stěžovatel, že i nájemce několika hospodářských celků může žádati o úpravu pachtovného; podle znění cit. ustanovení však jen potud, pokud výměra zemědělské půdy, t. j. jejich zemědělské půdy nepřesahuje 250 ha. Tomuto názoru nasvědčuje i ustanovení § 1 vlád. nař., kde se rovněž nečiní rozdíl, zda má pachtýř spachtované pozemky od jednoho vlastníka nebo jednotnou smlouvou, či od více vlastníků, ani, kde jsou, klade však podmínku maximální výměry jejich 8 ha, t. j. nejen vlastních, nýbrž i se spachtovanými dohromady a další podmínku, že je sám nebo se svou rodinou obdělává. I kdyby v případě § 7 byly spachtované objekty každý v obvodu jiného okresního soudu, nemůže býti na závadu úpravě pachtovného z každého objektu, pakli celková výměra zemědělské půdy, kterou pachtýř má v pachtu, tedy nikoli jednotlivého hospodářského celku, jak se domnívá stěžovatel, jest pod 250 ha. Kdyby měl býti názor stěžovatelův správný, mohl by žádati za úpravu pachtýř, který má v řadě objektů spachtováno po případě několik tisíc ha půdy, byl by však z práva toho vyloučen ten, kdo v jednom celku má třeba jen málo ha přes 250 ha zemědělské půdy. Není třeba blíže se zabývati otázkou hospodářské síly pachtýřovy, když vládní nařízení samo určuje podmínku pro úpravu pachtu ve výměře půdy, ovšem podle důvodové zprávy zřejmě posuzujíc hospodářskou sílu pachtýřovu podle výměry půdy spachtované.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs vytýká napadenému usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvé stolice, nezákonnost. Leč neprávem, poněvadž rekursní soud nevyložil předpis § 7 vládního nařízení protizákonně, uznav, že je rozhodná úhrnná výměra zemědělské půdy všech hospodářských celků, soustředěných v rukou téhož pachtýře.

Citace:

Čís. 14512.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 580-581.