NPD documents search: Váž. tr., 10 (1928)

Č. 329.

Zabírání bytů: * Nemůže-li místnost obchodní přechodně býti používána jen pro překážku, jejíž odstranění neleží v moci majitele místnosti, nelze ji pokládati za nepoužívanou ve smyslu § 1 č. 7, vztažně § 6 č. 7 nař. o zabír. bytů z 22. ledna 1919 č. 38 sb. z. a n.
(Nález ze dne 16. února 1920 č. 1100.)
Věc: Jakub Fürth v Benešově proti okresní správě politické v Benešově o zabrání místností. Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím městského úřadu v Benešově ze dne 21. října 1919 bylo vysloveno, že se zabírá podle usnesení bytové komise ve smyslu § 6 nařízení vlády ze dne 22. ledna 1919 č. 38 sb. z. a n. byt o jednom pokoji a kuchyni s přísl. ve dvoře domu čp. 39 v Benešově stěžovateli náležející.
Odpor proti rozhodnutí tomu stěžovatelem podaný zamítnut byl naříkaným výnosem okresní správy politické, jelikož bylo zjištěno, že místnosti zabrané, jichž stěžovatel používal dříve za skladiště obchodní, byly v době zabrání nepoužity § 6 č. 7 cit. nař.), ba složen byl v nich i nepotřebný nábytek. Že v místnostech těch nyní po zabrání uloženy jsou opětně látky, nepokládá úřad pro své rozhodnutí za směrodatné.
O stížnosti vytýkající nezákonnost tohoto rozhodnutí i vadnost řízení uvážil nejvyšší správní soud toto:
Naříkané rozhodnutí spočívá na předpokladu, že zabírané místnosti jsou sice dle svého určení obchodními místnostmi, že však nebylo jich v době zabrání používáno a opírá předpoklad ten o zprávu městského úřadu, že v místnostech těch se nalézá nábytek a regály pro zboží, avšak žádné zboží.
Stěžovatel uvedl ve svém odporu, že zabíraných místností používá od r. 1909 stále za skladiště látek a že ho zejména v poslední době došly velké zásoby látek, které nemůže jinde, než ve skladišti tom uložiti, a že očekává další zásilky, ve stížnosti pak poukazuje k tomu, že — jak všeobecně známo — výroba látek za války poklesla a tím nastal nedostatek zboží, pro který nemohl skladiště svého plně využíti.
Také zpráva městského úřadu potvrzuje, že stěžovatel při prohlídce místností prohlásil, že do týdne očekává velkou zásilku zboží, kterou musí do zabíraných místností uložiti. V době vydání naříkaného rozhodnutí byly také již v místnostech oněch látky uloženy, jak rozhodnutí samo uvádí.
Žalovaný úřad nepřihlédl k těmto okolnostem, vycházeje z názoru, že pro posouzení, je-li místnosti, o něž jde, pokládati za nepoužívané, rozhodno jest jedině, že v době zabrání nebylo jich k účelům obchodním použito.
Názor ten nelze uznati správným.
Dle § 1, č. 7 nař. o zabír. bytů pokládají se tovární, živnostenské a obchodní místnosti za nepoužívané, jsou-li prázdné neb užívá-li se jich toliko k uložení věcí, které majitel může uložiti jinde.
Ustanovení to zřejmě má na mysli místnosti, jichž majitel nepoužívá k účelu, jemuž mají sloužiti, ač mu v tom žádná podstatná překážka nebrání. Nemůže-li tedy obchodník místností svých přechodně použiti pro překážku, jejíž odstranění neleží v jeho moci, na příklad pro nedostatek zboží, nelze mluviti o nepoužívání místností ve smyslu § 1, č. 7 a § 6, č. 7 cit. nař.
Poněvadž žalovaný úřad, vycházeje v té příčině z mylného právního názoru, nevzal zřetele na shora uvedené okolnosti, pro posouzení věci směrodatné, bylo naříkané rozhodnutí, ježto odporuje zákonu, dle § 7 zákona o správním soudě zrušiti.

Citace:

č. 329. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 151-152.