Čís. 8602.

Při žalobě o náhradu škody jest na žalobci, by dokázal skutkový základ, opodstatňující kromě jiného závěr o zavinění žalovaného, na žalovaném pak jest, by jednotlivě přednesl a dokázal skutečnosti, z nichž dovozuje spoluzavinění žalující strany.
(Rozh. ze dne 3. ledna 1929, Rv I 493/28.)
Žalobkyně se poranila pádem na neosvětlených schodech v hostinci žalovaného. Žalobní nárok na náhradu škody uznal procesní soud prvé stolice důvodem z polovice, odvolací soud zcela po právu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaného.
Důvody:
S hlediska dovolacího důvodu nesprávného posouzení věci po stránce právní nese se dovolatelova snaha především k tomu, by dolíčil, že žalobkyně zavinila, správně spoluzavinila, úraz svou neopatrností. Pokud jde o tuto otázku, omezil se žalovaný ve sporu před soudem nalézacím na námitku, že žalobkyně zavinila úraz sama svou neopatrností. Tím však projevil jen právní názor, neuvedl však jednotlivě okolnosti, tento názor opodstatňující. Tato neúplnost v přednesu žalovaného má v zápětí, že nutno onu námitku považovati za neopodstatněnou a tím i za bezdůvodnou. Když tomu tak, není ani přípustno uvažovati o tom, zda by podle výsledků dokazování bylo lze usuzovati na zavinění žalobkyně. Názor dovolatelův, že žalobkyně měla dokázati, že se při chůzi po schodech nedopustila neopatrnosti, jest mylný. Žalobkyně vyhověla své procesuálni povinnosti, dokázavši skutkový základ žalobního nároku co do jeho důvodu, kromě jiného i zavinění žalovaného. Jemu náleželo, by uvedl a dokázal skutkový základ námitky opřené o § 1304 obč. zák. Této povinnosti žalovaný nesplnil, ježto ve sporu neuvedl ani jediné skutkové okolnosti, z níž by se dalo usuzovati na vinu žalobkyně. Že úraz žalobkyně byl zaviněn opomenutím žalovaného, bylo dolíčeno již v rozsudku prvého soudu, z něhož se žalovaný neodvolal. Jsou proto veškeré vývody, jež dovolatel této právoplatně rozřešené otázce věnoval a jimiž jednak svou vinu popírá jednak, ovšem jen poloviční, doznává, zbytečné a není třeba, by se dovolací soud jimi věcně zabýval.

Citace:

8602. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 30-30.