NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 2610.

Zmatku čís. 9 c) § 281 tr. ř. lze se dovolávati jen tehdy, když rozsudek prohlašuje trestný čin nesprávně za předmět obžaloby veřejné nebo soukromé (nesprávně řeší otázku, zda osoba jako obžalobce vystoupivší jest k tomu oprávněna).
Předmětem obžaloby jest určitý příběh, to jest účast obžalovaného na určitém příběhu, který podle náhledu obžaloby způsobil trestný výsledek.
Soud má přihlížeti i k změnám (doplňkům) skutkového děje, které se vyskytly při hlavním přelíčení a neporušují totožnosti děje (§§ 262, 281 čís. 8 tr. ř.).
(Rozh. ze dne 31. prosince 1926, Zm II 198/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského soudu v Opavě ze dne 9. dubna 1926, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 183 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost dovolává se důvodů zmatečnosti podle čís. 5, 9 a) a c) § 281 tr. ř. Vývody zmateční stížnosti, jimiž obžalovaný uplatňuje důvod zmatečnosti čís. 9 c) § 281 tr. ř., dlužno se obírati především, poněvadž poukazují věcně k důvodu zmatečnosti podle čís. 8 § 281 tr. ř. a poněvadž přezkoumání rozsudku s hlediska ostatních uplatňovaných důvodů předpokládá, že se odsouzení obžalovaného pro zločin zpronevěry stalo v mezích obžaloby. Dovolávání se důvodu zmatečnosti podlé čís. 9 c) § 281 tr. ř. je zřejmě pochybeno. Lzeť se ho, jak plyne z počátečních slov čís. 9 § 281 tr. ř. — »když byl vyneseným výrokem porušen zákon nebo ho bylo nesprávně použito, pokud jde o otázku: « — dovolávati jen tehdy, když rozsudek prohlašuje trestný čin nesprávně za předmět obžaloby veřejné nebo soukromé, pokud se týče nesprávně řeší otázku, zda osoba jako obžalobce vystoupivší jest k tomu oprávněna. Takový výrok v rozsudku obsažen není a chybí proto již formální předpoklad pro dovolávání se onoho důvodu zmatečnosti. Než stížnost jest bezdůvodná, i pokud její vývody poukazují věcně k důvodu zmatečnosti čís. 8 § 281 tr. ř., že totiž soud vykročil z mezí obžaloby. Z ustanovení §§ 262 a 267 tr. ř. plyne, že předmětem obžaloby jest určitý příběh, to jest účast obžalovaného na určitém příběhu, který podle názoru obžaloby způsobil trestný výsledek. V projednávaném případě byla obžaloba vznesena pro jednání, jehož se obžalovaný dopustil vůči Aloisů Sch-ovi, jenž mu předal zboží v ceně 1603 Kč do komisního rozprodeje. A tu byl nalézací soud nejen oprávněn, nýbrž i povinen, by, oceniv volně výsledky veškerého průvodního řízení, zjistil skutečný průběh události samostatně a zejména zcela nezávisle na údajích obžaloby, a dotyčnou událost, položiv za základ skutkový děj jím za prokázaný vzatý, prozkoumal ve všech jejích směrech a ve všech pro výsledek příčinných okolnostech, a pak rozsudkem odpověděl na otázku obžaloby, zda a pokud se obžalovaný svou účastí na příběhu v obžalobě označeném dopustil trestného činu a kterého zákona dlužno naň použiti. Nalézacímu soudu bylo přihlížeti ku změnám (doplňkům) skutkového děje, které se vyskytly při hlavním přelíčení a neporušují totožnosti děje, jak to též předpis § 262 tr. ř. soudu výslovně ukládá, stanově, by měl zřetel i na okolnosti teprve při hlavním přelíčení na jevo vyšlé. Poukaz zmateční stížnosti na předpis § 263 tr. ř. je pochybený, poněvadž ten má na zřeteli případ, když obžalovaný teprve při hlavním přelíčení jest obviněn z nějakého jiného činu, než pro který byl obžalován. Nalézací soud nevykročil proto z mezí obžaloby, odsoudiv obžalovaného pro zločin zpronevěry podle § 183 tr. zák. a není tu proto ani zjevným poukazem uplatňovaného důvodu zmatečnosti čís. 8 § 281 tr. ř.

Citace:

č. 2610. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 832-833.