Hlídka v oboru práv autorských za r. 1900 a 1901.

I. Principielní otázky společné všem oborům práv autorských č. původových v širším smyslu1 týká se úvaha dvor. rady prof. dra ryt. Randy »Stačí-li obvyklé roztřídění soukromých práv dle jich obsahu«, (kterouž první ročník »Sborníku« byl zahájen), kdež pojednává autor o povaze práv zmíněných a klassifikaci jich v soustavě soukromoprávní. Práva ta zahrnuje — ještě spolu s některými jinými absolutními právy směřujícími k ovládání objektů nehmotných — ve zvláštní třídu práv immaterialních či individualních, jež liší se podstatně od věcných práv tím, že předmětem jich není věc hmotná, od práv obligačních tím, že není tu zvláštního zavazujícího důvodu, kterým by určitá osoba k jistému plnění neb opominutí byla zavázána, od práv osobních tím, že neposkytují právní moci ani nad cizí ani nad vlastní osobou. Podstatně přiznává jim ráz majetkový; »jen právo autorovo (scil. v užším smyslu), majíc též ryze osobní stránku, může majetkového interessu postrádati; do jisté míry uznává moderní právo i při právu patentovém a známkovém ráz osobní, připouštějíc při osobním ublížení přisouzení pokuty.«
II. Domácí činnosti literární v oboru práva autorského v užším pojetí, totiž práva k dílům literárním, uměleckým a fotografickým, byla do jisté míry soustředivým bodem otázka přistoupení říše naší k mezinárodní konvenci Bernské, jež v živý pohyb přivedena anketou koncem r. 1899 se strany vlády zahájenou. Až posud zůstala otázka tato nerozřešenou, naproti tomu dostalo se positivní úpravy mezinárodnímu poměru s hlediska autorské ochrany pro říši naši nejdůležitějšímu, totiž poměru k říši Německé, a to státní smlouvou ze dne 30. prosince 1899, vyhlášenou v říšském zákonníku z r. 1901 pod čís. 50, jež účinkovati počala dnem 24. května 1901 a zaručuje dílům v jednom státě »domácím« (einheimisch) autorskou ochranu i ve státě druhém, pokud tam »domácími« nejsou; vzájemné takovéto ochrany se podle práva dřívějšího nedostávalo stran fotografií vůbec, strany děl literárních a uměleckých pak jen s jistým, nikterak přiměřeným obmezením.2 Výsledek ankety o připojení se říše naší ku konvenci Bernské sdělen byl ministrem spravedlnosti ve schůzi sněmovny poslanecké dne 29. března r. 1901. při jednání o dotčené právě státní smlouvě rakousko(uhersko)-německé; dle sdělení toho podáno bylo 50 dobrých zdání od akademií věd, vědeckých korporací, zvláště ve Vídni, v Praze a Lvově, dále od uměleckých ústavů a zástupců interessentů obchodu knihkupeckého a uměleckého; asi třetina z nich vyslovila se rozhodně pro připojení bez ohledu na platné právo, druhá třetina stejně rozhodně proti účasti v konvenci, ostatní pak přimlouvají se za přistoupení ku konvenci za podmínky modifikace tuzemského zákonodárství. Z diskusse konané za této příležitosti ve sněmovně poslanecké uvésti jest ještě, že s české strany posl. Hořica vřelou řečí přimlouval se za úpravu mezinárodní ochrany autorské a doporučoval přijetí resoluce (navržené a odůvodněné zpravodajem prof. drem Skedlem), by vláda otázku přistoupení ku Bernské úmluvě se zřetele nepouštěla.
Z dobrých zdání o otázce té tiskem uveřejněných předem dlužno uvésti vyjádření podané Českou Akademií cís. Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Král. českou Společností nauk, vypracované dvor. radou prof. Drem Ottem, jež uveřejněno ve Věstníku České Akademie (R. IX. str. 307 sl.) Dobré zdání poukazuje k nesrovnalosti mezi pokročilou úpravou autorskoprávních poměrů tuzemských a nedostatečností platného u nás mezinárodního práva autorského, ve kterémžto směru od zásady vzájemnosti v patentu z r. 1846 (§ 39.) vyslovené upuštěno a — s výjimkou poměru k říši Německé — úprava vztahů těch zůstavena zvláštním smlouvám státním. Odůvodnění stanoviska toho ve vládní předloze (nesnadností na jisto postavení reciprocity) nelze pokládati za závažné, zejm. vzhledem k zásadě §u 33 obč. z. platné pro celé mezinárodní právo soukromé, jakož i k §u 271 c. ř. s. usnadňujícímu důkaz práva cizího. Litovati jest posavadního nepřistoupení k úmluvě Bernské; arci by však připojení to vyžadovalo přiměřených změn v zákoně našem, aby vyvarováno se bylo nestejného nakládání s tuzemci a cizozemci. Podrobnou úvahou přihlédá dále dobré zdání postupně k jednotlivým momentům, kdež jeví se různosti mezi normami rakouského práva autorského a ustanoveními úmluvy Bernské: tak zejména co do rozsahu právní ochrany autorské stran chráněných předmětů, co do autorova monopolu překladatelského, co do ochrany literárních plodů v denních listech uveřejněných, co do zákazu dramatisace románů a naopak romanisace dramat, jakož i posléze co do zabavení neprávem rozmnožených výtisků, — a oceňuje dosah růzností těchto resp. vliv odchylných, norem ve smlouvě obsažených na zájmy domácích autorů, nakladatelů i obecenstva. Jako výslednici jednotlivých těchto vývodů vytýká, že připojením se říše naší k Bernské smlouvě ani duševní a umělecká tvorba, ani spotřeba výrobků toho druhu poškození nemusí se obávati, dovozuje pak posléze ještě, že ani s veřejnoprávního stanoviska není námitek proti připojení takovému.
Se strany »Právnické jednoty Moravské« v Brně předloženy vládě dva posudky (Zprávy Právn. jednoty Mor., 1900, r. IX. str. 109 sl.; upozorněno tu také na stati uveřejněné v č. 83. a násl. »Mor. Orlice« z r. 1900), a sice jednak referát adv. dra Jos. Růžičky v Brně, jenž doporoučí připojení se ku konvenci, ovšem za současné materielní opravy hlavních zásad nynějšího zákona resp. s opravou stylisace jeho a dále pro případ potřeby s náležitými opatřeními pro přechodní stadium za účelem odvrácení možných škod, — jednak posudek rady v. z. s. Jar. Lisce, jenž hájí stanovisko, že jest v zájmu rakouském, setrvati při platném zákoně, nepřistoupiti k Bernské unii a upravovati i na dále ochranu práv autorských zvláštními smlouvami státními. V odůvodnění dovozuje, že by přistoupení k úmluvě bylo sice pro autory s prospěchem — třeba ne valným — spojeno, rovněž nebylo by ke škodě nakladatelům, naproti tomu by však zhoubně působilo na duševní vývoj hlavně neněmeckých a neitalských národů naší říše.
Rovněž odmítavě vyslovuje se v příčině té adv. Dr. A. Rudolf (V Hradci Kr.) ve článku »Ochrana umění v Rakousku« v Časopisu českých advokátů 1901. č. 3. a 4., docházeje výkladem svým k závěrku, že by přistoupení k unii sice autorům bylo do jisté míry s prospěchem, nikoli však nakladatelům a obecenstvu.
Stanovisko s právě uvedenými do jisté míry shodné zaujímá hledící sem projev se strany polské, totiž ve »Przegłądu prawa i administracyi« XXV. (1900) str. 346 sl., 418 sl. uveřejněný referát dvor. rady a fin. prokurátora Dra Wiktora Korna, podaný ve Lvovském »Towarzystwie prawniczem«, kterýž po obšírném rozboru dotčených otázek se zvláštním zřetelem též na poměry polské, dochází k výsledku (str. 428), že by ze přistoupení ku konvenci Bernské domácím autorům poměrně jen neznačný — ne-li žádný — prospěch vzešel, spíše že by mělo za následek obtížení domácích konsumentů ve prospěch zahraničných autorů, jakož i že by v určitých případech autoři naši vydáni byli částečné ztrátě co do trvání ochrany autorské jim zákonodárstvím naším zaručené. — Referát tento stal se též předmětem živé diskusse ve jmenované korporaci, při čemž čásť řečníků hájila též stanovisko Bernské unii příznivé. V rozpravě této sděleno též, že také rusínská Ševčenkova nauková společnosť podala (Drem Dniestrańskim) v příčině té odmítavé dobré zdání. Bližší zmínku o tom jakož i o hledícím sem pojednání Dniestrańskiho v orgánu jmenované právě společnosti (»Časopis pravniča«) srv. ve Sborníku v. pr. a st. 1. str. 438. — Nepříznivě hledí k otázce přistoupení také ještě další literární projev polský, totiž článek Dr. Stan. Wróblewskiho ve Krakovském sborníku »Czasopismo prawnicze i ekonomyczne« I. (1900) str. 460 sl. uveřejněný pod titulem »Austrya a berneńska umowa o międzynarodowej ochranie prav twórców«, v němž sdělen referát podaný krakovské Akademii věd a projednávaný též v krakovském právnickém tovaryšstvu; dovozuje v něm, že obávati jest se ze přistoupení k unii více méně závažných škodlivých účinků, nevyvážených prospěchem rázu, jak soudí, jen theoretického. — Naproti tomu důrazný přímluvný hlas z řad polských ozval se v tom směru — jak z citátu na uved. m. str. 471, pozn. 1. seznáváme — článkem M. Rostworowskiho ve feuilletonu »Czasu« č. 135.— 137. r. 1900; rovněž příznivě vyznívá vůbec co do rozšíření unie na státy dosud nesúčastněné výklad Dra R. Langroda o Bernské konvenci a Pařížské aktě uveřejněný v »Prawniku« 1901. č. 1. a násl. pod titulem »Obecny stan międzynarodowej ochrany prav autorskich«.
Celkem naprosto příznivé stanovisko v otázce této zaujímají korporace a interessované kruhy rakousko-německé. Nejobsáhlejším projevem literárním jest tu spis K. Junkera (Die Berner Convention z. Schutze d. Werke d. Litt. u. Kunst und Österreich-Ungarn, Wien 1900), zvláštní to rozšířený otisk článků uveřejněných v orgánu Spolku rak.-uherských knihkupců, (»Ö. u. Buchhändler-Correspondenz«); spis rozdělen jest ve tři oddíly, z nichžto první věnován jest vylíčení vzniku konvence, obsahu a významu jejího, druhý platnému autorskému právu v Rakousku a Uhrách, zejména se zřetelem ku vztahům mezinárodním, a třetí posléze otázce připojení s oceněním důvodů pro i contra a vylíčením posavadních snah připojovacích. — Z počtu se strany německé uveřejněných jednotlivých dobrých zdání a vyjádření zvláštní pozornosti zasluhuje referát dvor. rady prof. Dra H. Krasnopolskiho, podaný jako dobré zdání pražské »Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft Kunst und Literatur in Böhmen«, v němž po podrobném výkladu dochází k výsledku, že přistoupení ku konvenci jest kulturní povinností říše naší a v zájmu rakouských autorů, nakladatelů i rakouských národů, kdežto prostředek uzavírání smluv s jednotlivými státy není způsobilým poskytnouti autorům rakouským žádoucí ochrany, ve styku mezinárodním. — V téže schůzi jmenované společnosti (16. 3. 1900) přijata též podobně přímluvná zpráva prof. Dra H. M. Schustera, od let již horlivého zastance této myšlenky. — Stejně vyznívá též článek prof Drem O. Franklem v jednom z pražských něm. veřejných listů (»Boh.« z 19. 6. 1900) uveřejněný.
Bedlivým pozorovatelem hnutí unionistického v Rakousku jest zejména časopis »Le droit d’auteur«, úřední to orgán unie Bernské, v Bernu vydávaný, kdež v častých zprávách a článcích propaguje se myšlenka rozšíření svazku na státy posud k unii nepřistouplé (z evropských států vedle naší říše zejm. Rusko a Turecko; mimo to zejm. též Spojené státy severoamerické.)
Půda mezinárodního práva autorského poutala pracovatele též ještě další, arci blízkou otázkou, totiž uzavřením výše již zmíněné smlouvy státní mezi Německem a Rakousko-Uherskem ze dne 30. prosince 1899. (Referát o obsahu smlouvy té přinesl »Právník« 1901, strana 474 sl.) — Náleží sem v popředí přednáška prof Schustera konaná v pražském německém spolku právníků, jež uveřejněna jakožto pojednání v »Zeitschrift f. Notariat u. freiwillige Gerichtsbarkeit« 1901 č. 17. a 18. s doslovem autora týkajícím se zvláště též otázky přistoupení k unii; dále článek adv. Dra svob. p. ze Seillerů v »Allg. österr. Gerichtszeitung« 1901 č. 31., kdež stručně vyložen právní stav smlouvou cit. nastávající, spolu se zřetelem též již k novému zákonodárství německému, a posléze objemné pojednání adj. Dra Arn. Bettelheima v »Jurist. Bl.« 1901 č. 45—49, provádějící zejména též srovnání norem autorského práva německého s právem rakouským vzhledem k použití jich při mezinárodní ochraně smlouvou zaručené. Též jest tu upozorniti na referát o smlouvě této uveřejněný v časopise »Le droit d’auteur« 1901. č. 6.
Z prací týkajících se interního našeho práva původového uvádíme předem Drem L. Katzem v »Jur. Bl.« 1900 č. 34. (pod titulem »Ein Beitrag z. Lehre von d. Urheberrechte an Werken der Architektur«) sdělené dobré zdání pražského sboru znaleckého v záležitostech autorského práva (odboru umění výtvarných) pocházející od člena sboru toho prof. Dra J. Stupeckého, kteréž významno jest jak po stránce dogmatické, tak i praktickým dosahem důsledků v něm dovozovaných. Zodpovídajíc otázku právní ochrany architektonických plánů proti nepovolanému použití jich při stavbě, podává rozbor zákonných pojmů »napodobení« (Nachbildung) a »násobení«, (rozmnožení, Vervielfältigung), dovozuje, že pod pojem prvnější spadá při plánu architektonickém, i jeho provedení prostorové (stavba), odmítá subsumpci použití takového pod výjimky §u 39. č. 2. a 3. aut. zák. (upozorniti jest tu zejm. na stanovení významu výjimky §u 39. č. 2. prostředkem pronikavého výkladu logického), a dochází posléze výsledku, že náš zákon autorský, přes zdánlivě tomu se příčící doslov, chrání autora plánů architektonických nejen proti násobení — jako zákon německý z r. 1870 (§ 43.) — nýbrž i proti provedení stavbou, na kterýžto případ výjimka §u 39. č. 2. nedopadá. Při posudku dóvolenosti částečného použití cizích plánů při stavbě rozhodnou tu bude meze vytčená v §u 39. č. 1. (dovolenosť volného použití výtvarného díla při vytvoření díla nového).
V objemném pojednání pod titulem »Die Übertragbarkeit des Urheberrechtes nach d. ö. Ges.« v Grünhutově časopise 1900 str. 71 — 182. uveřejněném — zvláště v prvních svých částech vědecky prohloubeném — pojednává Dr. Arnošt Rabel o významu dosahem svým záhadných ustanovení §§ů 14-16. aut. zák. v příčině převoditelnosti práva autorského. Pojednání své dělí ve tři oddíly: V prvním jedná vůbec o přípustnosti dobrovolného převodu práva autorského, podávaje při tom přehled theorií v tom směru vyslovených, jakož i přihlédaje zvláště k dogmatickému významu nauky, že podstatu práva autorského nelze převésti, načež zkoumá otázku převoditelnosti při určitých jednotlivých oprávněních autorskoprávních, jež tvoří »substanci« práva aut. ve smyslu vytčeném. Dochází při tom výsledku, že uznati jest převoditelnosť aut. práva ve mnohem širším dosahu, než. tomu jest dle nauky běžné, a to i co do oprávnění rázu idealného. Druhý oddíl věnuje úvaze o přípustnosti exekuce stran práva autorského, ve třetím pak používá dovozených jím zásad k zodpovědění jednotlivých zvláštních otázek, tak stran zavadění, vydržení práva autorského, posloupnosti dědické, společenství statků, konkursu autora, odpíracího práva autorových věřitelů, expropriace, a ztráty práva aut. jeho nevýkonem. Nelze dále pominouti mlčením krátkou sice jen — ale stanoviskem jí hájeným pozoruhodnou — stať v »Jurist. Bl.« 1900. čís. 39. v rubrice »Wochenschau«. Pisatel obrací se tu rozhodně proti tendenci moderních zákonodárství rozšířiti obor resp. obsah práv ku statkům intellektualním, vytýkaje zejména připravovanému tehdá německému zákonu o ochraně děl literárních a hudebních příliš rozsáhlé uznání výhradního práva překladacího.
Zmíněný právě něm. říšský zákon o právu původovém k dílům literárním a hudebním ze dne 19. června 1901, (o osnově zákona toho podán referát v »Právníku« 1900 str. 221 sl.) jakož i zákon stejného data o právu nakladatelském, rovněž 1. lednem 1902 v platnost vešlý, byly v říši německé, jak pochopitelno, hlavním předmětem zájmu na autorskoprávním poli literárním. Vedle většího počtu menších úvah a pojednání zejména časopiseckých nesoucích se k zákonům těm resp. osnovám jich buď v celku buď co do jednotlivých otázek, zvláště obrátiti jest zřetel ku komentárním jich zpracováním většího rozsahu. Předem uvádíme tu výklad k oběma zákonům vydaný Drem. Arn. Müllerem pod tit. »d. deutsche Urheber- u. Verlagsrecht« (1. sv., Mnichov 1901.; 2. sv. obsahovati má normy o uměleckém a fotografickém právu původovém, jakož i zákon o vzorcích vkusových, kdežto ve přítomném svazku prvním obsaženy jsou též předpisy upravující mezinárodní autorské právo říše Německé. Autor, jenž byl účasten zákonodárných prací přípravných, předesílá vlastní komentární části přehledný výklad historický a úvahu o právní povaze literárního práva původového vůbec. — Další objemný komentář k oběma zákonům vydal Dr. L. Kuhlenbeck (»D. Urh.-R. an Werken d. Litt. u. Tonkunst u. d. Verlagsrecht«, Lipsko 1901) pojav v něj jako obsáhlý poměrně úvod (str. 1—64.) zejm. vylíčení hist. rozvoje zmíněných práv a výklad »o právně-filosofických a dogmaticko-historických podmínkách práva autorského«. Třetí — v popředí pro kruhy knihkupecké resp. nakladatelské určený — komentář vydán byl v Lipské »Jurist. Handbibliotek« od R. Voigtländera, vhodný k rychlé orientaci, jakož i zvláště k seznání praktické stránky těch kterých ustanovení.
Z prací jinakým naukám autorsko-právním věnovaných má též pro naše právo nepřímý význam delší pojednání Dr. L. Egera v Arch. f. bürgerl. R. 1900. pod názvem »Phonograph u. Urh.-R.« uveřejněné, jímž autor dochází k výsledku, že přenos chráněného díla na fonograf a šíření jeho v této podobě jest rušením autorského práva; fonografy nepokládá za mechanické hudební přístroje po rozumu §u 21. něm osnovy (§ 22. zák.; srv. k tomu § 36. našeho z.); posléze přihlédá blíže též k otázce, jak dalece porušuje se fonografickou reprodukcí výhradné právo provozovací.
Též na XXV. sjezdu německých právníků (Deutscher Juristentag) v Bamberce od 11—13. září 1900 konaném byly předmětem jednání otázky autorsko- resp. individualně-právní, a to: 1. Pokud dlužno stanovití právní újmy jako následky uveřejnění dopisů beze svolení původce resp. jeho dědiců? (Posudky podali Mitteis a Wildhagen.) 2. Má-li býti nakladatel oprávněn právo nakladatelské beze svolení autora na jiného přenésti? (Posudky od Alexander-Katze a Osterrietha.) 3. Doporučuje se obmeziti trestní stíhání na případ vědomého porušení práva autorského po vzoru zák. rakouského? (Posudek Daudeho.) — Stran odpovědí k otázce 1. a 3. srv. Sborník I. str. 275. V příčině otázky 2. usneseno, že autorova svolení má býti potřebí; autor však povinen jest je uděliti, leč že by dle toho kterého případu nebylo lze nadíti se svolení jeho, zvláště vzhledem k pověsti a majetkovým poměrům nabyvatele; změna ustanovení tohoto, kterou obmezují anebo vylučují se práva autorova, státi se může jen výslovně, a to písemní úmluvou.
Zvláštní pozornosti zasluhují také jednání kongressu pořádaného od 7. do 13. srpna 1901. ve Vevey od »L’Association littéraire et artistique internationale«.3 Na kongressu tom uvažováno předem o návrhu stran revise Bernské konvence, podán přehled o hnutí zákonodárném v oboru práva původového, resp. též o unionistických snahách v zemích mimo unii jsoucích, zvláště též v říši naší, dále pak jednáno o více zajímavých jednotlivých otázkách a návrzích: tak o právu signatury umělcovy, o smlouvě nakladatelské, o vlastnictví uměleckodivadelním, o ustavení mezinárodního tribunálu, jakož i posléze o pořízení mezinárodního repertoria terminologického pro obor původového práva literárního a uměleckého.
Z časopiseckých recensí a referátů o spisech z oboru našeho uvádíme z Goldschmidtova Z. f. d. gesammte H.-R. Wolffovy referáty o spisech: Birkmeyerově (d. Schutz der editio princeps) ve sv. 49, str. 605 sl. (krátký referát též v Grünhutově časopisu sv. 27 str. 782) a Calkerově (Kritische Bemerkungen zu d. Entwurf e. Ges. betr. d. Urh.-R. (ve sv. 50, str. 267 sl., jakož i Heinrici-ho referát o spisu Manesově (d. R. des Pseudonyms unter bes. Berücksichtigung des. b. G.-B. u. ausländ. R.), aspoň z části v náš obor náležejícím, ve sv. 51 str. 297 sl.
Zakončujíce hlídku v tomto oboru práv původových odkazujeme též ještě ku článkům z práva autorského uveřejněným ve slovinském »Pravniku« 1900, jež vytčeny již ve Sborníku I. str. 441.
III. Domácí produkce literární v oboru práva patentního vykazuje v době, k níž hledíme, dva samostatně vydané spisy, totiž jednak monografii adj. Dra. Arn. Bettelheima, d. Recht des Erfinders in Ö. nach d. Ges. v 11./I. 1897 (Vídeň, 1901.), jednak kommentář k rak. zákonu patentnímu, vydaný od adv. Dra L. Munka, autora to v oboru práva pat. spisem »Die patentrechtliche Licenz« (1897) již známého (»d. ö. Patentgesetz«, Berlin, 1901.). K oběma těmto spisům hodláme se vrátiti ve Sborníku zvláštními referáty.
Z časopiseckých prací k rakouskému právu hledících daleko nejvýznamnějším jest objemné pojednání Dra. Em. Adlera uveřejněné v Grünhutově časopise sv. 27 (1900) str. 513-696 pod titulem »Civilrechtliche Erörterungen zum Patentregister nach d. Ges. v. 11/I. 1897.« Autor podává tu řadu podrobných úvah o valném počtu dogmaticky pochybných a zajímavých otázek práva patentního. Přihlédnuv v úvodu k rejstříku privilejnímu dle zákona z 15./8. 1852, a právnímu jeho významu, vykládá sub. II. podstatu rejstříku patentního a archivu rejstříkového, zabývá se sub. III. otázkou, co jest v patentněprávním obchodu jednotkou, tělesem (v podobném pojetí j. ve právu knihovním), a v souvislosti s tím též obšírně otázkou dělitelnosti práva patentního a patentem dodatkovým; sub IV. přistupuje dále ke způsobům zápisů v rejstřík a k výkladu o pořadí, načež (sub. V.) zabývá se řízením k povolení a provedení zápisu vedoucím. V obsáhlé kap. VI. docházejí bližšího rozboru též právo t. zv. předchozího uživatele (Vorbenützer), patenty odvislé a instituce patentních licencí. Kap. VII. věnována jest otázce držby v právu patentním a to případům tzv. držby vynálezu, držby patentu a držby patentně-rejstříkové. Pod č. VIII—XII. rozbírá autor otázku zániku práv k patentu, případy poznámek v patentní rejstřík, otázku exekuce v patenty, právní ochranu důvěry v patentní rejstřík a posléze zásadu publicity v právu patentním. — Referát o práci té obsažen v Z. f. Not. u. freiwill. G. sv. 25. str. 198 (Coulon) a v Goldschmidtově Z. f. d. ges. HR. sv. 51, str. 266. (Damme.)
Z ostatních prací časopiseckých uvésti jest předem řadu článků z rakouského listu patentního (»Österr. Patentblatt«) ročníku 1901. Tak uveřejňují v čís. 6. Dr. Schanze článek »Erstreckt sich der Patentschutz patentirter Erzeugnisse über deren Verarbeitung hinaus?«, v čís. 15. Dr. J. Šuman »Die Accrescenz im Patentrecht«, v čís. 20. Dr. Em. Adler »D. Verzicht des Patentinhabers auf sein belastetes Patent«, v čís. 73 Dr. H. Benies »Zur Frage der Acrescenz im Patentrecht. « Dále napsal Dr. E. Bettelheim v »Ger. Halle« 1900. č. 17. stať o povaze patentních poplatků (Die Bedeutung des Erfindungsschutzes für die Staatswirtschaft) a Dr. J. Šuman o exekuci v práva patentní (Die Execution auf Patentrechte) v »Gerichtszeitung« 1901 č. 4. — Podotknouti jest, že časopis »Gerichtshalle« přináší od počátku ročníku 46. (1901/2) ve příloze (neukončený posud) výklad na zákon patentní od autora právě jmenovaného.
V příčině patentního práva německého poutá hlavní arci pozornosť na poli literárním soustavné dílo prof. Dra. J. Kohlera »Handbuch des deutschen Patentrechts«, nákladem Bensheimera v Mannheimu v odděleních vydávané. Drobnější časopisecké práce z oboru pat. práva německého soustřeďují se zejména v časopise »Gewerblicher Rechtsschutz und Urheberrecht« v Berlíně v Heymannově nákladu vycházejícím.
Zaznamenati jest dále pro poslední dvouletí též čilou sjezdovou činnost v oboru právní ochrany průmyslové, jež dotýkala se vedle otázek ochrany vzorků a známek jakož i otázek nekalé soutěže, v popředí také i práva patentního. Náleží sem zvláště mezinárodní kongressy pro průmyslové vlastnictví (propriété industrielle) v Paříži (v červenci 1900) a v Brusselu (v prosinci 1900), jakož i sjezdy pro právní ochranu živnostenskou (»für gewerblichen Rechtsschutz«) konané ve Frankfurtu n. M. (v květnu 1900) a v Kolíně n. R. (o rok později). Zvláště významným byl zmíněný kongress Bruselský pořádaný Mezinárodní unií k ochraně průmyslového vlastnictví (v Paříži r. 1883. založenou, sledující obdobné cíle, jako unie Bernská v oboru původového práva literárního a uměleckého); súčastnil se ho též delegát rakouský (odb. chef a předseda patentního úřadu Dr. Beck ryt. z Mannagetty), jenž prohlásil, že lze se nadíti též přistoupení naší říše k unii, a že vláda přikročí k vypracování potřebné osnovy zákonné. Podobně prohlásili se též delegát uherský a zástupce říše německé.
IV. Ústav ochrany vzorkové jest co do zákonodárné své úpravy u nás jakoby zanedbaným zákoutím oboru práv původových; platí tu totiž ještě cís. pat z 7. prosince 1858. č. 273 ř. z., kterýž arciť již moderním požadavkům pokročilého průmyslu nevyhovuje. Poslední, léta však učiněn také tu alespoň přípravný krok k reformě, a to vládní osnovou nového zákona o ochraně vzorků, jež r. 1900. uveřejněna a obchodním komorám dána k vyjádření. (O obsahu jejím podán bližší referát v »Právníku« 1901. str. 32 sl., 68. sl.) — Rak. list patentní z r. 1901. přinesl o osnově dobré zdání prof. Dra. Kohlera (v č. 5.) a Dra. Th. Schuloffa (v č. 9., přednáška z Vídeňské Jurist. Gesellschaft); mimo to obsaženy v témže svazku podrobné zprávy o poradách, jež konány o osnově té v různých odborných společnostech a korporacích.
Vzhledem k tomu, že osnova pojímá oproti právu posavadnímu v ochranu právní nejen vzorky t. zv. vkusové (Geschmacksmuster), nýbrž i užitné (Gebrauchsmuster), nabývá ovšem i pro naše poměry nemalého významu problém přesného ohraničení pojmu jednak vzorku užitného, jednak vynálezu. Otázce této — arci s hlediska práva německého — věnován jest obšírný článek Schanzeho (Gebrauchsmuster und Erfindung) v. Archiv f. bürgerl. R. 18. sv. (1900) str. 291—341; výkladem oplývajícím citáty z materialií a literatury dochází autor k výsledku, že k patentování způsobilé jsou »bedeutende Schöpfungen von oder an Erzeugnissen oder Verfahren«, kdežto pod ochranu užitných vzorků spadají »einfache Schöpfungen von oder an gestaltlichen Erzeugnissen«, — výsledek to, jemuž Kohler ve stručném hned připojeném doslovu odpírá.
Strany práva ochranných známek obmeziti jest se nám na vytčení článku Dra. Kazim. Łacheckiho v Przeglądu prava i administracyi, 1900, seš. 10. (»Kolizya marky ochronnej slovnej i figuralnej«), kdež u příležitosti rozboru praktického případu přihlédá ku vzájemnému vztahu známek tvarových ve kresbě své určité slovo obsahujících ku známkám slovným novelou z 30. 7. 1895. č. 108. připuštěným.
V příčině menších prací z německého práva vzorkového též tuto lze odkázati k výše již cit. časopisu »Gewerbl. Rechtsschutz u. Urheberrecht.«
Že se kongresy r. 1900. a 1901. stran ochrany »průmyslového vlastnictví« konané zabývaly specielně též otázkami práva vzorků a známek, vytčeno bylo již výše.
K. Herrmann.

Širší pojetí názvu »autorské právo« (něm. Urheberrecht) zahrnuje právo k dílům literárním, uměleckým a fotografickým, právo patentní, právo ku vzorkům a modelům, jakož i — ač tu moment ochrany autorství již v pozadí ustupuje — též právo ochranných známek. (Srv. na př. Daudeho Lehrb. des Urheberrechts, kdež poslední tři obory shrnuje v titul »gewerbliches Urheberrecht«) — Co do českého názvosloví užívá úřední překlad v říš. zák. za německé »Urh.-R.« obratu »právo původské«. Dr. K. V. Adámek (O právu autorském 1898 str. 18 pozn. 2) zavrhuje obrat ten jako nesprávný a duchu jazyka se příčící, užívaje místo něho slova »právo původcovské«. Máme za to, že možno zcela správně za slovo »autorský« voliti odvozeninu od slova »původ«, jehožto užívá se nejen k označeni objektivního vztahu příčinného, nýbrž též osobně k označení toho, »kdo něco sám od sebe začíná a dělá, auctor.« (Viz Jungmannův Slovník a příklady tam uvedené.) Arci však dáváme již pro libozvuk přednost formě »původový« na místě tvaru »původský« v úředním překladě užitého.
Dřívější německý zákon z 11. června 1870 o ochraně děl literárních a hudebních (jenž byl v platnosti až do 1. ledna r. 1902), podobně jako posud platný zák. z 9. ledna 1876 o ochraně uměl. děl výtvarných, chrání totiž (za dalších ještě podmínek) vyšlá díla cizinců, jen vyšla-li v území bývalého německého spolku; obdobné obmezení nastávalo následkem toho vzhledem k § 2. našeho zák. arci též v příčině rakouské ochrany literárních a uměleckých děl v Německu vyšlých. Nový německý zákon o právu původovém k dílům literárním a hudebním ze dne 19. června 1901 (s působností od 1. ledna 1902) neobsahuje vůbec ustanovení o ochraně výtvorů duševních v cizině vyšlých resp. výtvorů nevyšlých od autora-cizince pocházejících; nebýti výše uvedené státní smlouvy, by se tudíž nyní vůbec nedostávalo vzájemné ochrany stran literárních a hudebních děl, podobně jak tomu bylo dříve stran fotografií. (Zákon něm. o ochraně fotografií z 10. ledna 1876 totiž rovněž nemá v tom směru předpisu.) Nelze arci zatajiti, že ustanovení zmíněné státní smlouvy dávají podnět k četným pochybnostem a činí vzájemnou autorskou ochranu mezi oběma státy značně komplikovanou.
Jest to světové sdružení k účelu obhájení a šíření zásad literárního a uměleckého »vlastnictví«, založené v Paříži r. 1878., z něhož vzešel též podnět ku vzniku konvence Bernské.

Citace:

RAUSCHER, Rudolf. Hlídka v oboru práv autorských za r. 1900 a 1901. Sborník věd právních a státních. Praha: Bursík & Kohout, 1902, svazek/ročník 2, s. 386-394.