NPD documents search: Sborník věd právních a státních, 16 (1916) - Černý, Fr., Ukazatel jmen k latinským zemským deskám brněnským a olomouckým.

Smlouva předchozí
(pactum de contrahendo).
I. Pojem.
Smlouva předchozí jest úmluva, při které strany sice se shodly o podstatných kusech zamýšlené smlouvy, ale s tou další výhradou, že uzavrou definitivní smlouvu teprve příště (§ 936 o. o. z.). Úmluva tato připouštěla se dle římského práva při všech reálných kontraktech tím způsobem, že bylo pojištěno v takové předchozí smlouvě odevzdání předmětu smlouvy a vzájemné za to plnění, kdežto reální kontrakt sám uskutečnil se tradicí se strany pojištěného (vykonanou).
II. Zákonné náležitosti.
1. K uzavření smlouvy předchozí vyhledávají se všechny podstatné známky právoplatné smlouvy, tedy: způsobilost stran k uzavírání smluv, skutečné svolení a srovnalá vůle, možnost plnění. Smlouva předchozí utvrzena může býti závdavkem (rozh. ze dne 19. listopadu 1873 č. 10492, sb. 5144) nebo uzavřena s vymíněním litkupu, ale s tím omezením, že nepropadá litkup, nastoupí-li mezi tím některý z důvodů § 936 o. o. z., jenž působí bezúčinnost takovéto smlouvy předchozí (rozh. ze dne 6. června 1878 č. 12843, sb. 7022).
2. Stranám jest volno poříditi smlouvu předchozí buď ústně buď písemně. Závisí-li však platnost hlavní smlouvy na písemné formě, musí i smlouva předchozí písemně být sdělána, jak stanoveno rozhod. ze dne 8. července 1862 č. 4187, sb. 1539 a sice vzhledem k ustanovením zákona ze dne 25. července 1871 č. 76 ř. z., takže jest třeba písemného pořízení netoliko pro smlouvy uvedené v tomto zákonu, nýbrž i sepsání notářského aktu ku platnosti smlouvy předchozí.
3. Čas, kdy bude definitivní smlouva uzavřena, musí býti ve smlouvě předchozí přesně určen; nedošlo-li ku smlouvě (hlavní) do roka počítaje od smluveného času, nemá smlouva předchozí účinku a vzájemná práva z ní plynoucí pomíjejí. Určení času, kdy smlouva se má uzavříti, stanovením dne (dies a quo) nestačí (rozh. ze dne 18. listopadu 1885 č. 9380, sb. 6759), poněvadž čas uzavření smlouvy se odkládá na dobu neurčitou. Podle obdoby § 1502 o. o. z. jest ovšem stranám volno umluviti kratší lhůtu k uzavření smlouvy definitivní, než kterou ustanovuje v § 936 o. o. z., nikoli však lhůtu delší, poněvadž § 936 stanoví ku zřízení hlavní smlouvy lhůtu určitou, nepřekročitelnou a vůlí stran neprodlužitelnou.
4. Strany musí v předchozí smlouvě stanoviti podstatné části smlouvy hlavní, t. j. přesně udati plnění jedné i druhé strany. Místo plnění, vedlejší závazky mohou se sice též vyznačiti ve smlouvě předchozí, ale nemusí se v ni pojati.
5. Ačkoli § 936 o. o. z. předpokládá slib obě strany vížící za účelem uzavření příští smlouvy (rozh. ze dne 9. března 1858 č. 1382, časop. »Ger. Zeit.« r. 1862 č. 131), nemá přes to tato závazná úmluva právního účinku, nastoupí-li mezi tím okolnosti, pro které buď zamýšleného účelu smlouvy více nelze dosíci, nebo nemůže-li jedna ze stran — ovšem způsobem oprávněným — na důvěru druhé dále spoléhati. Tomu tak jest ku př. tehdy, byla-li jedna strana mezi tím soudem trestním odsouzena pro delikt v úmyslu zištném spáchaný anebo aspoň vzata proto ve vyšetřování, nebo byla-li některá strana dána pod kuratelu. Zda otřesení věrohodnosti vlivem jiných okolností jest ospravedlněno, jest prokázati straně, která zdráhá se z té příčiny ve smlouvu hlavní vstoupiti, a soudce může pak zcela volně posouditi, zda dle důkazů provedených i nabídnutých ve smyslu § 936 dostatečné jsou tu důvody, pro které ospravedlniti se dá zdráhání k uzavření definitivní smlouvy. Ve příčině povinnosti poplatkové budiž poukázáno na čl. o punktacích, kdež také podrobněji se pojednává o společných vlastnostech i o rozdílech mezi smlouvou předchozí a mezi punktacemi.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Smlouva předchozí. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 528-529.