NPD documents search: Právní prakse, 4 (1939-40) - Protektorát Čechy a Morava v poměru k Říši s cizinou

Protektorát Čechy a Morava v poměru k Říši s cizinou.

Právě vydané první číslo nového ročníku (XXI.) »Všehrdu«, které nyní vychází nákladem B. Stýbla v Praze, uveřejňuje pod uvedeným nadpisem tuto zajímavou glosu:
„Podle denního tisku vydal I. civilní senát vrchního zemského soudu v Litoměřicích jako soud rekursní velmi zajímavé rozhodnutí ze dne 29. září 1939, v němž vyslovil právní názor, že Protek- torát Čechy a Morava jest procesně vůči Říši cizinou. K tomuto rozhodnutí došel vrchní zemský soud v Litoměřicích správnou interpretací výnosu Vůdce a říšského kancléře z 16. března 1939, nař. o německém soudnictví v Protektorátu Čechy a Morava ze dne 14. dubna 1939 a nař. o právních předpisech Říše pro Protektorát Čechy a Morava ze dne 3. dubna 1939. Podle článku 1. výnosu ze dne 16. března 1939 území Čech a Moravy náleží sice k území Velkoněmecké Říše, avšak z dalších ustanovení tohoto výnosu jasně plyne, že Protektorát Čechy a Morava má zcela zvláštní postavení v poměru k ostatnímu říšskému území. Tomu již nasvědčuje samo označení »Protektorát Čechy a Morava«. Plyne to dále z ustanovení čl. 2, odst. 2 cit. výnosu, podle něhož němečtí obyvatelé Protektorátu jsou státními příslušníky Protektorátu, z čl. 3, že Protektorát jest autonomní, spravuje se sám a výsostná práva obstarává vlastními úředníky, z čl. 4, že hlava autonomní správy Protektorátu Čech a Moravy požívá ochrany a čestných práv hlavy státu. Výnos mluví také o státním presidentovi a o vládě. Nutno upozorniti ještě na další argumentaci vrchního soudu zemského v Litoměřicích, zejména pak na poukaz na § 23 nař. ze dne 14. dubna 1939, podle něhož toliko německé soudy v Protektorátu a soudy protektorátní navzájem jsou si povinni právní a úřední pomocí, z čehož plyne, že mezi soudy ostatního území Říše velkoněmecké a soudy Protektorátu není žádné bezprostřední právní pomoci, nýbrž jest aplikovati úmluvu o právní pomoci mezi Německou říší a bývalou republikou Československou. Konečně je to § 1 nařízení z 3. dubna 1939, že právní předpisy Říše platí pro Protektorát jen tehdy, když to plyne z jejich obsahu anebo je-li to stanoveno výslovně.
Z právního náhledu, že Protektorát Čechy a Morava jest procesně považovat! za cizinu, plynou prakticky významné důsledky, zejména se zřetelem na § 99 jur. normy a korespondující ustanovení § 23 říšskoněmeckého civilního řádu soudního, že na osoby, které nemají bydliště v tuzemsku může býti podána žaloba pro majetkové nároky v území, kde tento zákon platí, u každého soudu, v jehož obvodě se nalézá majetek těchto osob nebo předmět žalobou žádaný (sudiště podle majetku), a dále také na př. se zřetelem k § 106 jur. normy ve spojení s § 77 jur. normy o příslušnosti k projednávání pozůstalosti po našem státním občanu, který zemřel v cizině, a o žalobách proti takové pozůstalosti.”

Citace:

Protektorát Čechy a Morava v poměru k Říši s cizinou. Právní prakse, měsíčník československých právníků. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1939-40, svazek/ročník 4, s. 147-148.