Čís. 1383.

Čistiti místnosti, užívané nájemci společně (chodby, záchody atd.), jest věcí pronajímatele, jenž arciť náklad na čistění může přesunouti na nájemce.
(Rozh. ze dne 27. prosince 1921, Rv I 1003/21.) Žalovaný nájemník užíval se žalujícím správcem domu společně chodby a záchodu. Žalobce dal zmíněné prostory vyčistiti a vyzval písemně žalovaného, by je příští sobotu vyčistil. Ježto žalovaný nevyhověl, domáhal se žalobce plnění žalobou, jíž procesní soud prvé stolice vyhověl, maje za to, že požadovaný úkon jest povinností žalovaného. Odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Odvolací důvod nesprávného právního posouzení spatřuje odvolání v tom, že prvý soudce vychází z nesprávného právního názoru, že odvolatel jako nájemník je povinen, společně užívanou chodbu a záchod čistiti. S náhledem tímto, na němž prvý soudce rozhodnutí své hlavně zakládá, aniž by jej blíže odůvodňoval, nelze ovšem souhlasiti. Ve směru tomto dlužno poukázati především k tomu, že ani ta ani ona strana netvrdí, že se odvolatel výslovně zavázal, že chodbu a záchod, o které ve sporu jde, bude společně s druhým nájemníkem čistiti a že proto povinnost jeho k čistění uvedených součástek domu ze smlouvy naprosto nelze odvozovati. Povinnost tu nelze však pro odvolatele odvozovati ani ze zákona. Vzájemná práva a povinnosti smluvníků při smlouvě nájemní upravuje občanský zákon v §§ 1096—1119. Pokud se týče případu, o nějž jde, přicházejí v úvahu předpisy §§ 1096, 1098, 1109 a 1111 obč. zák. Předpisy tyto ukládají pronajímateli povinnost, aby předmět nájemní nájemníkovi odevzdal a jej udržoval na své útraty v dobrém stavu (§ 1096), nájemníka pak zavazují, aby po skončení smlouvy nájemní odevzdal věc najatou ve stavu, jak ji převzal (§ 1109), při čemž ho činí zodpovědna za škodu způsobenou poškozením předmětu nájemního nebo jeho zneužíváním (§ 1111); jinak je nájemník oprávněn, aby předmětu nájemního užíval dle obsahu smlouvy (§ 1098). Ani jeden z těchto předpisů nepřipouští závěru, že by nájemník byl po zákonu povinen, čistiti místnosti, jichž užívá výhradně sám, tím méně pak, že má tuto povinnost v příčině místností, jichž neužívá sám, nýbrž společně s ostatními nájemníky (na příklad společné chodby, společného záchodu, schodů a pod.), a ustanovení § 1096 zdá se naopak poukazovati spíše k tomu, že čistění místností takových je věcí pronajímatele, jemuž je arci volno, aby náklad, spojený s čistěním domu, přesunul na nájemníky. S tímto stavem setkáváme se také všude tam, kde jde o větší domy činžovní, není však závady, aby nebyl zaveden také tam, kde jde o dům menší s málo nájemníky, když tito čistění domu sami obstarávati nechtějí. Z toho plyne, že nájemník mimo případ zvláštní úmluvy ať již s pronajímatelem nebo spolunájemníky, nemůže býti přidržen k čistění domu vůbec, a, poněvadž prvý soudce povinnost tuto na straně žalovaného jako nájemníka, ač jí tento na sebe nevzal, přes to uznal, nutno říci, že věc po stránce právní posoudil nesprávně.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Pochybnosti, vyslovené žalovaným v dovolací odpovědi o aktivní legitimaci žalobce, jsou bezdůvodné, neboť když vlastník, jak nesporno, svěřil žalobci správu domu, nelze žalobci upírati práva, domáhati se žalobou soudní pomoci ve věcech, které se týkají správy domu. Dovolání, opírajícímu se o dovolací důvod § 503 čís. 4 c. ř. s., nelze přiznati oprávněnosti. Mylným jest dovolatelův názor, že mělo odvolání žalovaného býti odmítnuto jako opozděné, poněvadž prý jde o věc nájemní a odvolací spis nebyl podán do osmi dnů po doručení rozsudku prvého soudu. Osmidenní lhůta § 575 c. ř. s. platí jen ve sporech dle třetího oddílu šesté hlavy civilního řádu soudního, a o takový tu nejde. Ostatně byla by zachována i tato lhůta, ježto rozsudek prvého soudu byl doručen zástupci žalovaného dne 3. srpna a odvolání dáno na poštu dne 11. srpna 1921. Ve věci samé nelze vytýkati odvolacímu soudu, že posoudil věc mylně po stránce právní; odvolací rozsudek hoví spíše věci a zákonu a jest správně odůvodněn. Rozvláčné vývody dovolacího spisu, které se ani nedotýkají jádra sporu, totiž otázky zde jedině rozhodne, je-li žalovaný bez úmluvy, tedy již podle zákona povinen, čistiti každých 14 dní společnou chodbu a společný záchod, nejsou s to by vyvrátily důvody uvedené soudem odvolacím.

Citace:

Čís. 1383. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 943-945.