Samolewicz Janusz, Sąd wyższy prawa niemieckiego na zamku Sanockim. (Studya nad historyą prawa polskiego wyd. pod red. Osw. Balzera. Tom II., zeszyt 1.) Lwów 1903. Stran 53.
Po delší přestávce pokračuje prof. Balzer ve vydávání své historickoprávní knihovny, na kterou jsme se my Čechové dosud nevzmohli. Prvý sešit druhého svazku zabývá se otázkou z práva německého na půdě polské. Autor náleží k mladé badatelské družině Balzerově.
Jako u nás, tak i v Polsku šly appellace ve sporech práva něm. k soudům zahraničným, na př. do Magdeburka. Teprve Kazimír Veliký svým privilejem z r. 1356 zakázal odvolání za hranice, a sice ve prospěch soudu krakovského. Vedle tohoto vyššího soudu práva něm. na zámku krakovském setkáváme se v Polsku již ve 14. stol. i s jinými podobnými soudy, jež vykonávají jurisdikci ve věcech nesporných, týkajících se fojtovství a šoltyství, i soudnictví odvolací. Mezi těmi soudy objevuje se již v prvé čtvrti 15. stol. vyšší soud práva něm. na zámku sanockém. (Soudy takové byly na př. v Bieczi, Sandoměři, v Novém Sączi a j.) Soud sanocký povstal mezi l. 1403 a 1425. Prvé zápisky jeho pocházejí z r. 1425.
Soud ten, zvaný nejčastěji judicium supremum, organisován byl kollegiálně. Skládal se obyčejně z osmi členů, z přednosty zv. zemským fojtem (landvojt, judex, viceadvocatus, advocatus juris supremi) a sedmi přísedících čili šoltysů (ławnicy, scabini, sculteti). Přísedícími byli šoltysové z osmi vesnic ležících kolem Sanoku. Jeden z nich býval volen za fojta. Dosti často nedostavovali se však dotčení šoltysové k soudním rokům. V případech takových volán byl na místo scházejícího šoltysa některý měšťan sanocký. Takovíto náhradníci šoltysů zvali se in locum scultetorum surrogati, jurati regales, scabini de bracchio regali. Za funkci svou přísedící brali soudní poplatky zv. solidus scabinalis, memoríale čili schepeszelink (kmetcí peníz; srov. české památné). Soud měl ještě písaře soudního (notarius) a komorníka (ministerialis, woźny).
Roky soudní nebyly v určitých dobách roku nebo měsíce. Soud svoláván byl dle potřeby (byla to judicia bannita).
Co se týče místní kompetence, vypočítává autor 33 místa sanockého okresu, jež náležela pod tento soud. Některá z nich byla osadami královskými, jiná soukromými. Co se týče kompetence předmětné, soudily se na soudě sanockém výhradně věci z oboru práva soukromého: vedle věcí sporných i nesporné záležitosti týkající se fojtovství a šoltyství ležících v zemi sanocké.
Z nálezů soudu sanockého šla odvolání k vyššímu soudu na zámku krakovském.
Studie — zejména str. 22—25 — svědčí o neobyčejně pečlivém, až minuciosním prostudování pramenů.
K. K.