Čís. 1379.

Není nepřípustno, by odvolání bylo spojeno se žádostí za uvedení v předešlý stav a by bylo se domáháno rozhodnutí o něm pouze pro případ, že nebude oné žádosti vyhověno.
(Rozh. ze dne 27. prosince 1921, R I 1504/21.)
Do rozsudku pro zmeškání vznesl žalovaný odvolání, jež spojil se žádostí za navrácení v předešlý stav a v němž se domáhal rozhodnutí pouze pro případ, že nebude vyhověno žádosti za navrácení v předešlý stav. Prvý soudce zamítnuv žádost za navrácení v předešlý stav, předložil odvolání odvolacímu soudu, jenž mu vyhověl, zrušil rozsudek prvého soudu i řízení jemu předcházevší a nařídil prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, ve věci znovu jednal a rozhodl.
Nejvyšší soud nevyhověl stížnosti a uvedl v otázce, o niž tu jde
v důvodech:
Před rozhodnutím o stížnosti žalující strany do usnesení odvolacího soudu, jímž byl rozsudek procesního soudu, odsuzující žalovanou stranu k plnění ve smyslu žalobní prosby, zrušen i s řízením o žalobě zahájeným, a jímž byla věc odkázána na prvý soud k novému projednání, dlužno zodpověděti otázku ve stížnosti nadhozenou, zda byla žalovaná oprávněna své odvolání proti rozsudku prvého soudu spojiti v jedno podání s návrhem na vrácení v předešlý stav pro zmeškání roku, a zda snad nemělo odvolání jako »podmíněné« vzhledem k obsahu dotyčného podání býti odvolacím soudem bez dalšího řízení odmítnuto jako nepřípustné, ježto odvolací soud mohl o obsahu odvolání rozhodnouti jen v tom případě, nevadilo-li mu v tom ustanovení § 471 čís. 2 c. ř. s. Takovéto závady zde není. Není sice obvyklo, aby odvolání bylo spojováno s jiným návrhem, ale není to také zakázáno, jen když odvolání má náležitosti § 467 c. ř. s. Tomu tato zde jest, jak z obsahu dotyčného podání vyplývá, a bylo také odvolání v zákonité lhůtě podané straně žalující ve smyslu § 468 c. ř. s. doručeno. Právní povaha návrhu na navrácení v předešlý stav pro zmeškání roku přináší to již sama sebou, že o odvolání podaném do rozsudku pro zmeškání zpravidla bývá rozhodováno teprve po vyřízení návrhu na navrácení v předešlý stav a jen to měl odvolatel patrně na mysli, uvedl-li ve svém podání, aby jeho podání, pro ten případ, že by jeho žádosti za navrácení v předešlý stav nebylo vyhověno, bylo považováno za odvolání a bylo postoupeno odvolacímu soudu ku rozhodnutí. Tím se však odvolání samé nestalo nepřípustným, a nebylo pro procesní soud žádné příčiny, proč by nebyl mohl ve smyslu § 152 c. ř. s. předložiti je ihned odvolacímu soudu. Učinil-li tak až po vyřízení návrhu na navrácení v předešlý stav, mohl odvolací soud odvolání v jeho obsahu podrobiti přezkoumání a věcně je vyříditi teprve potom. Neprávem tedy pokládá stěžovatel odvolání za nepřípustné, a odvolací soud právem je vyřídil, čímž byl zjednán také základ pro přípustnost stížnosti strany žalující do usnesení odvolacího soudu.

Citace:

Čís. 1379. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 939-940.