NPD documents search: Sborník věd právních a státních, 4 (1904) - Dr. Przemysław Dąbkowski, O utwierdzeniu umów pod grozą lajania w prawie polskiem średniowiecznem.

Řízení veřejné a tajné.

I. Čásť všeobecná.
Veřejnosť opanovala řízení soudní již u nejstarších národů, jichž soudcové povoláváni byli z lidu. Toto veřejné a zároveň ústní řízení přešlo v tajné a písemné teprve zavedením procesu církevního (kanonického), jehož vliv byl dalekosáhlý. Tak zavládly záhy i v řízení soukromoprávním zásady: tajnosť a písemnosť. Toliko v Angli zachovaly se vedle soudů porotních i starogermánské instituce veřejnosti a ústnosti a to, jak v řízení civilním, tak i v řízení trestním. Již v nejstarších dobách převládala tu zásada ústnosti a veřejnosti tou měrou, že i přípravné vyšetřování konalo se veřejně a ústně, když vydání v obžalovanosť vysloveno bylo porotci. Francie sdílela stejný osud s Německem, neboť i tu dřívější starogermánské řízení ovládané zásadou veřejnosti a ústnosti zatlačeno bylo církevním procesem inkvisičním. Důkladnou reformu způsobila teprve revoluce. Dekretem ze dne 4., 6., 8. a 11. srpna 1789 bylo ve Francii zavedeno opětně soudní řízení veřejné a ústní, a trvá až dosud. V Rakousku a Německu bylo řízení, jak ve věcech trestních, tak i civilních od středověku až do doby nejnovější tajné a písemné. Bezprostřední posouzení skutečností i materialu průvodního soudcem nalézacím scházelo tu právě tak, jako nějaká kontrola se strany veřejnosti. Poměry tyto vyvolaly během tohoto století všeobecnou snahu po veřejnosti a ústnosti, která stávala se stále mocnější, až konečně kýženého svého cíle dosáhla. Zákonodárství rakouské vyslovilo totiž ve státním základ. zákoně ze dne 21. prosince 1867 č. 144 ř. z. (čl. X.) zásadu, že jednání před nalézacím soudcem ve věcech civilních i trestních mají se předsebráti ústně a veřejně. Vztahuje se tedy veřejnosť na jednání před soudem nalézacím zahrnujíc v to i prohlášení rozsudku a usnesení. Veřejnosť řízení spočívá v tom, že kromě účastníků i dospělé osoby obojího pohlaví, jichž přítomnost’ důstojnosti soudu na ujmu není, přístup mají do soudních místností, v nichž jednání se odbývá. Vyloučena zůstává tedy veřejnosť bezvýjimečně při všech poradách soudu a při vyšetřování přípravném v řízení trestním, ježto porady náležejí ku vnitřním záležitostem soudním, na něž strany v žádném směru zákonného vlivu nemají. Tajnosť vyšetřování přípravného jest pak nutnou podmínkou pravomoci trestní, z jejíž přirozené povahy ona vyplývá.
II. Řízení soudní civilní.
V civilním řízení soudním rozeznávati jest t. zv. veřejnosť vzhledem ku stranám a veřejnosť všeobecnou. Prvá záleží v tom, že každé straně sděleny býti mají všechny námitky, skutkové i právní povahy, jakož i všechny návrhy odpůrcovy a sice dílem doručením stejnopisu příslušného podání, dílem nahlédnutím neb doručením opisů protokolů a podání protokolárních, jakož i konečně dovolením nahlédnouti ve spisy soudní. Veřejnosť všeobecná pak záleží v tom, že řízení soudní před nalézacím soudem jest každému přístupné. Tato má za účel netoliko, aby oživeno bylo právní vědomí lidu, nýbrž má přispěti též k utvrzení bezpečnosti právní tak, aby každý byl úplně přesvědčen, že zákon a právo vykonávají se v mezích platného řádu právního a nikoli libovolně, a aby jednak soudce, jednak i zástupci stran podrobeni byli kontrole veřejné. Dalším důležitým důsledkem řízení veřejného jest též, že všechna civilní jednání lze uveřejniti tiskem, čímž dostanou se tato ve známosť i kruhům nejširším. Starý Josefínský soudní řád přijal sice zásadu veřejnosti vzhledem ku stranám, jakožto nezbytnou náležitosť každého civilního řízení soudního, nikoli však zásadu veřejnosti všeobecné, která toliko v řízení bagatelním výrazu došla. Naproti tomu spočívá nový soudní řád téměř úplně na zásadách: ústnosti, veřejnosti a bezprostřednosti řízení. Jednání před rozhodujícím soudem, počítajíc v to i prohlášení soudcovského rozhodnutí, koná se veřejně. Jakožto posluchači mají přístup toliko dospělé neozbrojené osoby. Osobám, které svou veřejnou službou jsou zavázany nositi zbraň, přístup nesmí býti zabráněn (§ 171 c. ř. s.). Veřejnosť budiž vyloučena, když by tím ohroženy byly mravopočestnosť nebo veřejný pořádek, nebo je-li odůvodněna obava, že by veřejnosti jednání k tomu zneužito bylo, aby jednání bylo rušeno nebo aby zjištění stavu věci bylo znesnadněno. Mimo to může soud k návrhu třeba jen jedné strany verejnosť vyloučiti, když pro rozhodnutí právní rozepře přetřásány a dokazovány býti musí příběhy života rodinného. Veřejnosť může vyloučena býti pro celé jednání nebo pro jednotlivé části jeho; k prohlášení rozsudku nesmí se její vyloučení nikdy vztahovati. Jak dalece vyloučena jest veřejnosť některého jednání, jest zapověděno veřejně rozhlašovati obsah jednání (§ 172 civ. ř. s.). Jednání o návrhu na vyloučení veřejnosti koná se v sezení neveřejném. Usnesení o vyloučení veřejnosti musí prohlášeno býti veřejně. Proti němu není samostatného prostředku opravného (§ 173 civ. ř. s.). Vyloučí-li se veřejnosť, může každá strana žádati, aby dovoleno bylo, by mimo jejího zmocněnce jednání přítomni byli tři její důvěrníci. Skutečně ustanoveným soudcům, pak konceptním úředníkům zastupitelství státního a ministerstva práv a advokátům dovolen jest přístup i při vyloučení veřejnosti, pokud veřejnosť nebyla vyloučena z důvodu v § 172, odst. 2. civ. ř. s. uvede- ného (§ 174 cís. ř. s.). Požadavek, aby jednání bylo veřejné, neplatí pro výslech nebo slyšení jedné neb obou stran, které podle předpisů civ. ř. s. předcházejí před usnesením o návrhu. Výslech stran, svědků, znalců a jiných osob, mimo jednání před rozhodujícím soudem konaný, děje se rovněž s vyloučením veřejnosti (§ 175 civ. ř. s.).
Dle motivů vládní osnovy má veřejnosť působiti k tomu, aby jednání získalo na vážnosti, udání stran a svědků na pravdivosti, a by odstraněny byly průtahy, které původ mají v nepoctivosti a týrání. Proto byla vyloučena veřejnosť tam, kde by jí jednání spíše rušeno, než podporováno bylo, vyšetření skutkového stavu spíše stíženo, než usnadněno. Tu není veřejnosť ospravedlněna, nýbrž je jmenovitě stranám značnou překážkou při výkladu věci. Následkem pochopitelného studu, vyjeviti okolnosti, které dosud známy nebyly, zůstalo by při vyličování děje mnoho důležitých okolností temnými. Vlastní význam a hodnota veřejnosti přicházejí k platnosti vlastně jen při přelíčení, na jehož základě se rozsudek vynáší. V tom směru byla též zásada veřejnosti v cizích zákonodárstvích uplatněna a i u nás obmezuje se jen na hlavní stadium řízení soudního, jak trestního, tak i civilního, totiž přelíčení. Řízení přípravná veřejná nejsou.
III. Řízení soudní trestní.
V řízení trestním jest, jak již podotčeno, jen líčení hlavní veřejným. Veřejnosť jest tu nařízena pod následkem zmatečnosti. Dospělým a neozbrojeným osobám jest dovoleno, obcovati líčením hlavním jako posluchači. Nicméně nelze osobám, jež veřejnou službou ku nosení zbraně zavázány jsou, přístup zabrániti. Vyloučení veřejnosti jest důvodem zmatečním jen tehdá, když nastalo bez řádného usnesení soudu neb z pohnutek neodpovídajících § 229 tr. ř. (rozh. ze dne 3. září 1875 č. 6927 a ze dne 27. února 1882 č. 13276). Veřejnosť hlavního líčení může býti vyloučena toliko z důvodu mravnosti a pořádku veřejného. O vyloučení rozhoduje soudní dvůr, buď z povinnosti úřední, neb k návrhu žalobce neb obžalovaného, poradiv se o tom v sezení tajném, nálezem důvody opatřeném, který jest písemně vyhotoviti a proti němuž není prostředku opravného. Toliko osoby trestním činem ve svých právech dotknuté, soudci skutečně ustanovení, konceptní úředníci státního zastupitelstva a ministerstva spravedlnosti a obhájcové v listině zanesení nesmějí ani z tajných líčení hlavních nikdy vyloučeni býti. Jak obžalovaný, tak účastník soukromý neb žalobce soukromý mohou žádati, aby přístup 3 důvěrníkům jich dovolen byl. Nařízení tajného sezení lze na základě § 229 tr. ř. žádati po vyvolání věci a po celé jednání kdykolivěk. Vyloučení veřejnosti lze naříditi buď pro část jednání nebo pro celé. Prohlášení rozsudku však musí se státi vždy veřejně (§§ 228 až 231 tr.).
IV. Řízení před říšským soudem.
Jednání před říšským soudem jsou ústní a veřejná. Veřejnost’ může z důvodu mravnosti a veřejného pořádku usnesením soudu býti vyloučena. V každém takovém případě má každý účastník právo, žádati, aby 3 důvěrníkům jeho přístup dovolen byl (§ 23 zák. ze dne 18. dubna 1869 č. 44 ř. z.). Viz čl. Soud říšský.
V. Řízení před správním soudním dvorem.
Tu platí ustanovení odst. IV. (§ 29 zák. ze dne 22. srpna 1875 č. 36 ř. z.). Viz čl. Dvůr soudní správní.
VI. Řízení před soudem kasačním o zmatečných stížnostech jest veřejné dle předpisů §§ 228 — 231 tr. ř. (§ 287 tr. ř.). Viz čl. Stížnost zmatečná.
VII. Líčení před státním soudním dvorem jest veřejné a ústní (§ 20 zák. z 25. července 1867 č. 101 ř. z.). Viz čl. Ministři a Dvůr soudní státní.
VIII. V řízení správním konají se skoro výhradně veškerá jednání se stranami, jakož i řízení trestní neveřejně. Viz čl. Řízení trestní policejní.
IX. Řízení v trestních věcech důchodkových vylučuje přísně každou veřejnost. Viz čl. Přestupky důchodkové.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Řízení veřejné a tajné. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 369-372.