NPD documents search: Váž. tr., 18 (1936)

Čís. 5722.

Prohlásil-li obžalovaný po vynesení rozsudku soudu prvé stolice, že nastupuje trest, a odvolání ohlásil toliko jeho obhájce, nelze další vazbu považovati za vazbu vyšetřovací a započítati ji poměrně, nýbrž za výkon trestu.
(Rozh. ze dne 20. října 1936, Zm IV 535/36.)
Nejvyšší soud, přezkoumav trestní věc proti K. G. a spol., obžalovanými pro zločin podle § 215 tr. z., vyhověl zčásti zmateční stížnosti obhájce obžalovaného z důvodu zmatečnosti podle § 385, č. 2 tr. ř., zrušil rozsudek odvolacího soudu ve výroku o započítání vyšetřovací vazby vytrpěné obžalovanými K. G. od 6. května do 6. srpna 1936 poměrnou částí dvou měsíců, tento výrok pominul a vyslovil, že trest na svobodě tohoto obžalovaného má se počítati jako nastoupený ode dne 6. května 1936.
Z důvodů:
Zmateční stížnost s hlediska důvodu zmatečnosti podle § 385, č. 2 tr. ř. namítá, že odvolací soud porušil zákonná ustanovení o výměře trestu, pokud vazbu, kterou obžalovaný vytrpěl od vynesení rozsudku prvního soudu až do vynesení rozsudku odvolacího soudu, uznal za vyšetřovací vazbu, ježto obžalovaný odvolání nepodal a prohlásil, že nastupuje trest. V této části nelze zmateční stížnosti upříti oprávnění.
Poněvadž se obžalovaný K. G. s rozsudkem, prvního soudu spokojil a prohlásil, že trest nastupuje, nastali tu případ druhého a třetího odst. § 506 tr. ř., i když obhájce podal proti onomu rozsudku odvolání co do viny a trestu. Uvedeným prohlášením obžalovaného byly splněny všecky předpoklady 2. odst. § 506 tr. ř., neboť odvolání obhájcovo nebylo opravnými prostředkem obžalovaného, nýbrž bylo podáno proti jeho vůli, jelikož bylo v rozporu s jeho prohlášením. Ustanovení 2. odst. § 506 tr. ř. je ve srovnání s poměrnými započítáním vyšetřovací vazby ve prospěch obžalovaného a proto nemůže býti vykládáno rozšiřujícím způsobem v jeho neprospěch, najmě prohlášení obhájcovo, jež bylo v rozporu s prohlášením obžalovaného, nemůže se považovati za učiněné jménem obžalovaného tak, jako kdyby je byl obžalovaný sám učinil. To, že soudy neodevzdaly obžalovaného ve smyslu 3. odst. § 506 tr. ř. státnímu zastupitelství k výkonu trestu, nýbrž považovaly další vazbu za vyšetřovací, stalo se porušením zákona a proto nemůže býti na újmu obžalovanému, zejména když obžalovaný zůstal dále ve vazbě, která je sice mírnějším obmezením svobody než vyměřený trest žaláře, avšak přece tomuto trestu obdobná. Napadeným výrokem o poměrném započítání vyšetřovací vazby byl tedy zaviněn zmatek podle § 385, č. 2 tr. ř. Proto nejvyšší soud podle 1. odst. § 33 por. nov. tento výrok zrušil a pominul.

Citace:

čís. 5722. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 458-459.