NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Čís. 6490.

Vyrovnacího dlužníka, jenž nezapravil včas kvotu z peníze, jejž sám uvedl ve svém seznamu dluhů a jejž přísahou stvrdil, stihají následky §u 57 vyr. ř.
(Rozh. ze dne 17. listopadu 1926, Rv I 637/26.)
Žalobě věřitele proti vyrovnavšímu se dlužníku o zaplacení celé pohledávky, ježto žalovaný nezapravil zplna vyrovnací kvotu, bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Jako dovolací důvod uvádí se nesprávné právní posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), leč není ho tu. Ovšem jest těžištěm sporu otázka, jak se má chovati vyrovnací dlužník, by se vyhnul následkům §u 57 vyr. ř., když pohledávka přihlášená k vyrovnacímu řízení jest sporna, a může-li rozsudek, jímž se teprve přesně stanoví výše pohledávky, vysloviti pro dlužníka tyto následky. Soud prvé stolice vyjádřil názor, že stačí, když dlužník zaplatil kvotu z pohledávky, pokud není sporná, a přenechá soudu její určení, pokud jest sporná. Poněvadž však dle vyúčtování ze dne 30. června 1922 dluhoval žalovaný 30000 Kč s úroky, byla nesporná 10% kvota 3000 Kč, které žalovaný nezaplatil a proto vyslovil pro žalovaného následky §u 57 vyr. řádu. Než pak měl soud prvé stolice zůstati důsledným až do konce. Žalovaný přes tvrzené vyúčtování popíral pohledávku a kvotu, jakou by měl dle toho žalobcem tvrzeného vyúčtování zapraviti. Odvolací soud míní naproti tomu, že žalovaný, ač byl opětně upozorněn, že jeho dluh činí více než 28000 Kč, a bylo mu pohroženo následky §u 57 vyr. řádu, nezaplatil žádané vyšší kvoty ani k soudu nesložil a tudíž vědomě odpíral splnění vyrovnání. V dovolání se uvádí, že jest nutno napřed zjistiti pořadem práva výši sporné pohledávky a teprv, kdyby pak dlužník nezaplatil úplné kvoty, obživne původní pohledávka, popření nároku dlužníkem ve vyrovnacím řízení může prý však toliko vésti k opatření dle §u 10 čtvrtý odstavec vyr. řádu. Názor dovolatelův se tedy v podstatě kryje s první částí názoru soudu prvé stolice, avšak dovolání nelze vyhověti. Vyrovnací řízení ovšem nezná zjišťování přihlášených pohledávek, nemění ničeho na jejich podstatě a důvodu a neskýtá exekučního titulu. Zjištění ve vyrovnacím řízení může se díti jen k účelu přiznání hlasovacího práva (§ 44 vyr. řádu). Před novelou ze dne 26. dubna 1923, čís. 99 sb. z. a n. nemusil se dlužník obávati následků §u 57 vyr. řádu, pakli splatné kvoty nezapravil včas a plně, leda že to bylo ve vyrovnání výslovně stanoveno. Věřitel, neměl-li posud exekučního titulu, musil napřed žalovati na zaplacení kvoty, aneb měl-li již po ruce vykonatelný titul, vymáhati ho exekučně. Nyní však za platnosti čl. III. cit. nov. nebo, když dříve byly takové následky již ve vyrovnání výslovně stanoveny, nutno posuzovati postavení dlužníkovo vzhledem na spravedlivé zájmy věřitelů mnohem zodpovědněji. V tomto případě dlužník sám ve výkaze dluhů, přiloženém k návrhu na povolení vyrovnacího řízení, uvedl pohledávku žalobcovu částkou 30000 Kč a složil též přísahu dle §u 38 vyr. ř. Žalobce, přihlásil k vyrovnání svou pohledávku na kapitále 29000 Kč s 6% úroky od 1. července 1918 do 21. července 1923, a hlasovací právo bylo mu přiznáno do výše tohoto kapitálu. Vyrovnací dlužník za řízení nepopřel jeho pohledávku, vlastně hlasovací právo a proto neměl příčiny ani žalobce k návrhu ani vyrovnací komisař k opatření dle předpisů §u 46 (4) vyr. řádu, na kterýž nevhodně poukazuje dovolatel. Bylo nepopřeno, že žalobce již dopisem ze dne 28. května 1924, tedy již po splátce první kvoty upozornil žalovaného, že má zapraviti kvoty z jeho pohledávky 30000 Kč se 6% úroky do dne zahájení vyrovnacího řízení, jinak že použije ustanoveni §u 57 vyr. řádu, a že žalovaný takto požadované kvoty odepřel, zaplativ toliko kvoty z kapitálu 28000 Kč. Žalovaný tedy nezaplatil včas ani kvoty z pohledávky žalobcovy, jak byla přihlášena do vyrovnacího řízení, ani z toho peníze, který sám uvedl ve svém seznamu dluhů a který přísahou stvrdil. Stíhají ho tedy následky §u 57 vyr. ř. již z těchto důvodů, neboť nemůže se nijak na to odvolávati, že jednal bezelstně, zvláště když pak skutečně rozsudkem byla pohledávka žalobcova zjištěna na 30000 Kč a s úroky do zahájení vyrovnávacího řízení úhrnem 31905 Kč. Není ani třeba zabývati se zásadně řešením otázky, jak se má zachovati vyrovnací dlužník, aby ušel následkům §u 57 vyr. ř., když věřitel později svou přihlášenou pohledávku zvýší a dlužník vyšší pohledávku jeho neuznává.

Citace:

č. 6490. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 656-657.