NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 15168.

Pokud nemusí finanční prokuratura býti obeslána jako zástupkyně vodohospodářského fondu k jednání o náhradu za vyvlastněné pozemky k stavbě údolní přehrady.
Není přípustno domáhati se na soudě určení náhrady za pozemky vyvlastněné k účelům vodostavebním, dokud o náhradě nerozhodl pravoplatně úřad správní.
(Rozh. ze dne 2. května 1936, R II 15/36.)
Prvý soud zastavil soudní řízení za účelem stanovení odškodného za pozemky, jež mají býti na základě nálezu vyvlastňovacího vyvlast-něny, a to proto, že podle dopisu zemského úřadu v B. ze dne 26. června 1935 nemohlo býti o cenách za nemovitosti rozhodnuto, ježto příslušní činitelé dosud nerozhodli o stavbě vlastní nádrže. Rekursní soud uložil prvému soudu, by v řízení pokračoval. Důvody: Okolnost, jíž prvý soud odůvodnil svoje rozhodnutí, nemůže býti důvodem k zastavení řízení, ježto odškodnění, jež má býti poskytnuto následkem vyvlastnění, jest podle § 23 zák. ze dne 18. února 1878 čís. 30 ř. z. soudně stanoviti, jestliže vyvlastnění za to žádají. Poněvadž v daném případě vyvlastnění trvají na stanovení odškodnění, bylo odůvodněné stížnosti jejich proti zastavovacímu usnesení vyhověti.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu finanční prokuratury potud., že odmítl návrh nezl. Oldřicha a Vlasty Ř. na stanovení náhrady, jinak dovolacímu rekursu nevyhověl. Důvody:
Finanční prokuratura v B. jménem státního vodohospodářského fondu napadá usnesení rekursního soudu především z důvodu zmatečnosti, poněvadž nebyla vůbec přibrána k řízení o zjištění odškodného, ač jest právním zástupcem vodohospodářského fondu podle § 3, odst. 3 zákona čís. 50/1931 Sb. z. a n. Avšak jde o řízení zahájené r. 1929. O vodoprávní řízení ke stavbě údolní přehrady na řece S. obce K. zažádal býv. moravský zemský výbor v B., k jehož zastupování finanční prokuratura nebyla tehdy povolána. Státní fond pro splavnění řek, vybudování přístavů, výstavbu údolních přehrad a pro využitkování vodních sil, k jehož zastupováni před soudy a úřady jest povolána finanční prokuratura jako zástupkyně státu, byl zřízen teprve zákonem z 27. března 1931, čís. 50 Sb. z. a n. s účinností od 1. ledna 1931. Jinak zastupuje fond ministr veřejných prací, pokud jde o zápůjčky, společně s ministrem financí, při čemž ministr veřejných práci stanoví, které státní úřady jsou oprávněny podpisovati jménem fondu určité listiny pro stát závazné. Odhady před soudem se prováděly od r. 1929, tedy v době, kdy ještě onen fond neexistoval, a účastnili se jich zástupci zemského úřadu v B. jako zástupci podnikatele (stavebníka), tomuto úřadu bylo oznámeno narovnání uzavřené dne 12. ledna 1932 ke schválení a tímto úřadem bylo zasláno ministerstvu veřejných prací. Toto ministerstvo výnosem ze 14. června 1935 vrátilo spisy s podotknutím, že o cenách za nemovitosti nemohlo býti rozhodnuto, ježto příslušní činitelé dosud nerozhodli o stavbě vlastní nádrže. Z toho jest patrné, že finanční prokuratura nebyla právem přibrána k jednání a že byl k němu obeslán správně zástupce podnikatele (stavebníka), jde tu dále o narovnání ujednané s výslovnou výhradou, že schválení jeho může býti odepřeno, čímž se nestane vůbec pro něj závazným. Řízení dosavadní není tedy zmatečné (§ 41 f) nesp. řízení). Stěžovatelka uplatňuje dále, že nebylo přípustné, by soud zahájil řízení o zjištění odškodného, poněvadž proti vodoprávnímu výměru byly podány stížnosti co do výše odškodného, takže výměr ten nenabyl ještě právní moci, že pak řízení soudní může teprve potom býti zahájeno. § 87 zákona vodního pro Moravu (z 28. srpna 1870 čís. 65 z. z.) ustanovuje, že, nejsou-li účastníci spokojeni s náhradou vyšetřenou ve správním řízení, má suma náhrady býti stanovena nálezem soudním. Náhradu tu jest určití v nesporném řízení. V zákoně ovšem není výslovně stanoveno, sluší-li vyčkati, až výrok správního úřadu, který jest co do výše ustanovené náhrady za vyvlastněné pozemky jen prozatímní, nabude právní moci, či možno-li se iihned obrátiti na soud, jakmile třeba jen první instancí politickou náhrada byla vyměřena. Z povahy věci však vyplývá, že teprv po pravoplatném vyměření náhrady úřadem správním lze zakročiti o soudní určení náhrady, protože rozhodnutím vyšší instance správní by se mohl státi návrh o soudní určení bezpředmětným. Podle zprávy okresního úřadů podali jen nezl. Oldřich a Vlasta Ř., zastoupení poručníci Annou Ř., odvolání proti vodoprávnímu výměru z 18. března 1929 co do výše přiznané náhrady. Tito tedy neprávem učinili u soudu návrh na soudní určení náhrady, když svým odvoláním učinili ji předmětem rozhodování vyšších úřadů správních a jest jim vyčkati právní moci rozhodnutí těchto úřadů, aby se pak mohli obrátiti k soudu, nebudou-li spokojeni s výší náhrady správními úřady jím s konečnou platností přiznanou. Co do nich jest tedy dovolací rekurs odůvodněn. Ca do dalších účastníků uvedených v napadeném usnesení nabyl vodoprávní výměr právní moci a nebylo tu překážky, aby bylo provedena řízení soudní o určení náhrady. Rekursní soud správně uvedl, že prohlášení ministerstva veřejných prací ze 14. června 1935 nemůže býti důvodem k zastavení řízení o určení náhrady za pozemky, které pravoplatným vodoprávním výměrem byly vlastníkům vyvlastněny.

Citace:

Čís. 15168. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 514-516.