NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 2

Čís. 12714.

Do seznamu kandidátů advokacie nelze zapsati toho, kdo, ač provádí právnické práce pro určitého advokáta, jako by byl jeho koncipientem, byl a jest zaměstnancem advokátova klienta, jenž ho platí, uhrazuje sociální pojišťovací příspěvky a poskytuje mu kancelářské místnosti.
(Rozh. ze dne 23. června 1933, R I 552/33.)
Výbor advokátní komory v Praze odepřel potvrditi advokátskou praksi konanou Dr. Oldřichem Ch-em od 1. srpna 1932 u advokáta Dr. Jiřího P-a ve smyslu § 28 písm. b) adv. řádu. Vrchní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl odvolání.
Důvody:
Zápis do seznamu kandidátů advokacie odepřely nižší stolice předně z toho důvodu, že odvolatel, ač provádí právnické práce pro advokáta Dr. Jiřího P-a, jako by byl jeho koncipientem, byl a jest zaměstnancem jeho největšího klienta, Jednoty soukromých úředníků, která ho platí, uhrazuje sociální a pojišťovací příspěvky a poskytuje mu kancelářské místnosti, což prý neodpovídá představě o poměru advokáta k jeho kandidátu advokacie, jak ji mínil advokátní řád a jak si ji vytvořila i ustálená praxe. Že tento názor je správný, plyne z různých slovných obratů, jichž zákon užívá, vyličuje způsob praktického zaměstnání kandidáta advokacie, slovy: »kteří byli... prakticky zaměstnáni v právní službě u advokáta«, »kteří mají nejméně dva roky praxe u advokáta« (§§ 5 a 6 odst. (2) novely adv. řádu čís. 40/22 sb. z. a n.), »kandidát advokacie u něho v praxi postavený«, »když vstoupí do praxe u některého advokáta« (§§ 15 a 30 adv. ř.); Výrazy ty jest vykládati podle přirozeného jich smyslu a nikoliv umělkovaně (§ 6 obč. zák.), a není proto pochyby,, že tím byl myšlen takový zaměstnanecký poměr mezi advokátem a jeho kandidátem advokacie, by tento byl ve své praktické právní činnosti výlučně podřízen advokátovi a mohl u něho praxi úplně konati, jak praví § 5 odst. (5) novely adv. ř. Jinak by byl kandidátem advokacie každý zaměstnance konající právnické výkony ve službě kohokoliv, jestliže některý z advokátů mu právnické práce, pokud se týkají jeho klientů, přehlíží a podepisuje, což zákon jistě na mysli neměl. A nemění proto na věci nic, že Dr. Jiří P. používá odvolatele pro právní práce a úkony i za jiné své klienty. Poukaz odvolatele na rozhodnutí čís. 6355 sb. n. s. není místný, ano tam šlo o kandidáta advokacie, jenž vykonával i jiné neprávnické zaměstnání, a bylo řešiti otázku, zda toto zaměstnání mu ponechává dostatek času k plnému vykonávání právní služby u advokáta, kdežto odvolatel vykonává jen zaměstnání právnické, nikoliv ale však výhradně u advokáta, nýbrž u organisace. Nevyhovuje-li poměr odvolatele k Dr. Jiřímu P-ovi, jak dolíčeno, zákonu vůbec, netřeba se zabývati druhou výtkou, že nebyl zjištěn rozsah právnických prací odvolatelem konaných pro Dr. Jiřího P-a.

Citace:

Čís. 12714. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 13-14.