NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 2079.

Pro pojem »pokojné držby« ve smyslu §u 83 tr. zák. nerozhodují ustanovení soukromoprávní (§ 309 obč. zák.), nýbrž záleží v prvé řadě na skutečném poměru k nemovitosti.
I manželka, odloučeně od manžela žijící a zároveň spolumajitelka domku jím obývaného, může se násilným vpádem do domku toho dopustiti zločinu podle §u 83 tr. zák.
(Rozh. ze dne 7. září 1925, Zm I 479/25).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Liberci ze dne 16. dubna 1925, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem podle §u 83 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
V projednávaném případě jde v podstatě o řešení otázky, zda lze mluviti o násilném rušení pokojné držby a domovního míru osoby jiné, když stěžovatelka Anna Sch-ová v době násilných vpádů byla spolumajitelkou nemovitosti. Tu dlužno uvážiti, že pro obor práva trestního v příčině pojmu pokojné držby rozhodujícími nejsou toliko ustanovení soukromoprávní (§ 309 obč. zák.), nýbrž že tu sejde v první řadě na skutečném poměru к nemovitosti. V tomto směru zjišťuje nalézací soud způsobem formálně bezvadným, že Anna Sch-ová již na jaře 1923 opustila svého muže, že od té doby bydlí u svých rodičů, kdežto Emil Sch. spravuje společnou usedlost sám. Na tomto skutkovém zjištění je vybudován závěr soudu, že se Emil Sch. od jara 1923 nalézal ve skutečné pokojné držbě celého statku, jakož i všech v obytném domu se nalézajících věcí. Vychází-li se z tohoto, podle §u 258 a 288 čís. 3 tr. ř. i pro řízení zrušovací závazného zjištění skutkového stavu, nemůže býti pochybnosti o tom, že Anna Sch-ová jako spolumajitelka usedlosti, byla oprávněna, kdykoli ke svému manželi se zase vrátiti, společný dům zvykům života hovícím způsobem obývati, nebo vůbec k účelům dovoleným a poměru mezi ní a manželem odpovídajícím do domovních místností vcházeti. O takové oprávněné vkročení tu však nešlo; naopak je zjištěno, že způsobem násilným, s více sebranými lidmi, ba dokonce se zbraní do pokojného držení pozemků a domu Emila Sch-a vtrhnuto a tam na jeho osobě, jeho domácích lidech a jeho jmění vykonáno bylo násilí. Stěžovatelka vnikla tedy do domu, při čemž jí jako spolumajitelce v právu jejím, vkročiti neb vrátiti se tam, ovšem jen v mezích shora vylíčených jí příslušejícím, bráněno nebylo, k účelům nedovoleným; neschází tu proto zákonitá náležitost vniknutí do pokojné držby a rušení domovního míru jiného, naopak byla závadnými násilnými vpády skutečně Emilem Sch-em od jara 1923 vykonávaná skutečná pokojná držba zmíněného pozemku, domu a příbytku způsobem trestným porušena

Citace:

č. 2079. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 464-465.