NPD documents search: Váž. tr., 4 (1922)

Čís. 656.

Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z, a n.).
Ke skutkové podstatě řetězového obchodu se vyžaduje, by pachatel byl si vědom neprospěšnosti svého jednání; nestačí zda snad opomenul v tomto směru si zjednati jistotu.
(Rozh. ze dne 19. prosince 1921, Kr II 121/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při krajském soudu v Olomouci ze dne 5. ledna 1921, pokud jím byla obžalovaná podle § 259 čís. 3 tr. ř. sprostěna z obžaloby pro přečin podle § 11 čís. 4 zák. ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. Důvody:
Zmateční stížnost státního zastupitelství uplatňuje důvody zmatečnosti čís. 5 a 9 a) § 281 tr. ř., tvrdíc, že obžalovaná nejsouc oprávněna k ob- chodu moukou, vsunula se, prodávajíc mouku Františku K-ovi, mezi výrobce a spotřebitele jako neoprávněný článek, a tímto svým jednáním zdržovala a stížila přechod zboží do spotřeby. Zmateční stížnost není odůvodněna. Obžalovací spis, který vinil stěžovatelku z pletich, spatřoval tyto nejen v prodeji mouky, nýbrž i v nákupu mouky, a také zmateční stížnost, mluvíc o obchodu s moukou, stojí patrně na témž stanovisku. Že však v tomto případě byl nákup mouky obžalovanou docela nezávadným, vysvítá ze zjištění nalézacího soudu, že obžalovaná nakoupila veškerou mouku směněnou za kalhoty v potravním spolku na lístky za cenu úředně stanovenou. Její počínání při nákupu mouky bylo tedy úplně správné. Zbývá proto jenom otázka, zda směna mouky za kalhoty byla řetězovým obchodem čili nic. Jest sice přisvědčiti zmateční stížnosti, že obžalovaná nebyla oprávněna převáděti nespotřebovanou mouku na druhé osoby jinou cestou, nežli jak byla předepsána úpravou moučného hospodářství. Avšak samo o sobě nestačí porušení předpisu, které trestají politické úřady, k založení skutkové podstaty přečinu řetězového obchodu podle § 11 čís. 4 lich. zák. Obchodování řetězové jest tu jen tenkráte, jestliže se někdo vsunul mezi výrobce a spotřebitele zboží jako neužitečný a zbytečný článek obchodu, při čemž se předpokládá, že mohlo býti účinkováno na zvýšení ceny obchodovaného zboží. Těchto znaků však jednání obžalované postrádá. Nelze totiž říci podle zjištění nalézacího soudu, že obžalované bylo již předem známo, že František R. vyměňuje kalhoty za mouku jenom za tím účelem, aby mouku dále prodával. Nalézací soud neobsahuje v tomto bodě naprosto žádného zjištění. Když tedy obžalovaná směňovala s Františkem K-em mouku, nebyla vůbec začátkem neoprávněného obchodování, které přechod! mouky ke spotřebiteli stěžovalo a zdržovalo, nýbrž toto začínalo teprve u Františka K-a. Podle zjištění nalézacího soudu nelze mluviti u obžalované o vsunutí se mezi výrobce a spotřebitele mouky, poněvadž převod ten dál se za okolností, které zevně právě představovaly nejkratší přechod mouky z držení obžalované k Františku K-ovi, který v okamžiku směny skutečně vystupoval jako spotřebitel, a nikoliv jak bylo o něm samém zjištěno, jako řetězový obchodník. Dalo by se říci, že obžalovaná byla povinna přesvědčiti se, zda František K. kupuje mouku pro svoji vlastní potřebu. I kdyby se však v tomto bodě přisvědčilo a povinnost obžalované uznala, bylo by tím po právní stránce zjištěno pouze opomenutí obžalované, které však ke skutkové povaze řetězového obchodu nestačí. Jest totiž nutno, aby si byl pachatel vědom neprospěšnosti svého jednání a tu právě nalézací soud zjistil, že nebylo řeči mezi Františkem K-em a obžalovanou o vyšší ceně kalhot než mouky, takže právě tímto způsobem nalézací soud zjistil, že si obžalovaná nebyla vědoma neprospěšnosti svého, jednání. Objektivně tedy není dána skutková podstata řetězového obchodu.

Citace:

č. 656. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 508-509.