NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 10690.

Sudiště podle § 104 j. n. Stačí, byl-li k žalobě připojeni opis dohody o příslušnosti s tím, že prvopis bude předložen u líčení. Byl-li napotom připuštěn důkaz touto listinou a žalobce přednesl, že ji nemůže předložiti, poněvadž jest ve spisech u jiného soudu, a navrhl, by tyto spisy byly vyžádány, jest postupovati podle § 301 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 11. dubna 1931, R II 62/31).
Žalobu o zaplacení kupní ceny 18000 Kč proti žalovanému, bydlícímu v obvodu okresního soudu v Prešově na Slovensku, zadal žalobce na okresním soudě v Přerově, opíraje se co do místní a věcné příslušnosti § 104 j. n. Procesní soud prvé stolice, zamítnuv námitku věcné a místní nepříslušnosti, uznal podle žaloby. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a odkázal, vyhradiv pravomoc, věc krajskému soudu v Prešově jako soudu příslušnému k projednání této rozepře. Důvody: V žalobě žalobkyně tvrdí, že se pro případ sporu podrobily obě strany výlučně místní a věcné příslušnosti okresního soudu v Přerově, a nabídla o tom důkaz objednacím listem ze dne 30. července 1928, jehož opis k žalobě připojila. Důkaz tento byl při roku dne 11. dubna 1929 připuštěn. Žalovaný uplatnil však hned při roku dne 11. dubna 1929 námitku místní a věcné nepříslušnosti okresního soudu v Přerově tvrdě, že při objednávce nebylo o tom řeči, což značí, že žalovaný popřel jakoukoli úmluvu o prorogaci okresního soudu v Přerově, i o této námitce prvý soud připustil důkaz objednacím listem. K příštímu roku dne 26. září 1929 se žalovaný nedostavil, ač jeho právní zástupce byl obeslán, a nebyl nikým zastoupen. Podala proto žalobkyně návrh, by bylo proti žalovanému postupováno podle §§ 399 a 442 c. ř. s. Při dalším roku dne 2. ledna 1930 byl připuštěn důkaz objednacím lístkem o dalších tvrzených skutečnostech. Teprve při roku dne 30. ledna 1930 bylo protokolováno, že zástupce žalobkyně nemůže předložiti prvopis objednacího listu, protože jest u knihovního soudu v Prešově za účelem intabulace. Žalobkyně navrhla, by u okresního soudu v Prešově byla vyžádána žádost o prenotací s objednacím lístkem. O tomto návrhu soud nerozhodl, ač důkaz tímto objednacím listem o dalších tvrzených skutečnostech připustil. Podle názoru odvolacího soudu prvý soud nemusil o něm rozhodnouti, ježto jest žalobcovou povinností, by výslovnou úmluvu o soudní příslušnosti prokázal soudu prvopisem listiny, který si sám musí opatřiti a soudu předložiti. Stačí ovšem, byl-li k žalobě připojen opis dohody o příslušnosti s tím, že prvopis bude předložen až při líčení. Jest však nutno, by žalobce dodatečně při jednání předložil listinný doklad v prvopisu. Skutková okolnost, zda žalovaný objednací list podepsal, nebyla žádnou ze stran ani v žalobě ani v rozepři před prvým soudem výslovně tvrzena nebo popírána. V odvolání žalovaný připouští, že text objednacího listu psal svědek G., tento text že žalovaný podepsal, že však sporná »částka« je na druhé straně lístku tištěna malými literami. Při ústním jednání dne 30. ledna 1930 nastala změna v osobě soudce věc projednávajícího, jednáno s použitím žaloby a dosavadních protokolů a prohlášena táž průvodní usnesení jako při dřívějších jednáních. Objednací list nebyl však žalobkyní předložen v prvopisu až do skončení rozepře v prvé stolici. Při ústním jednání odvolacím zástupce strany žalující, byv vyzván, aby předložil prvopis objednacího listu, udal, že ho nemá, a odvolal se na opis ve spisech založený. Zástupce žalovaného předložil listinu, o níž tvrdil, že je prvopisem objednávky zástupcem G-em žalovanému odevzdané, která jest opatřena dvojím podpisem G-ovým, a to i na místě, kde se podpisuje zástupce, i na místě, kde se podpisuje objednatel, není však opatřena podpisem žalovaného. Proto navrhl, by byla žaloba odmítnuta pro nepříslušnost, ježto úmluva o příslušnosti okresního soudu v Přerově nebyla prokázána podle § 104 j. n. Odvolací soud pokládá tuto námitku za oprávněnou. Pokud prvý soud v důvodech napadeného rozsudku podle objednacího lístku a z výpovědí svědka G-a zjišťuje, že se žalovaný podrobil příslušnosti okresního soudu v Přerově, jest zjištění ohledně objednacího listu nesprávné a v rozporu se spisy, poněvadž prvopis objednacího listu nebyl prvému soudu vůbec předložen a výpověď svědka G-a, která má dotvrdit! úmluvu ve smyslu § 104 j. n., o sobě podle výslovného doslovu tohoto zákonného ustanovení k tomu nestačí. Prohlášení odvolatelovo, že text G-em na objednacím lístku psaný, podepsal, jest bezpředmětné a bezvýznamné, ježto soud z vlastního názoru neví, co žalovaný podepsal. An prvý soud vůbec toho nedbal, by objednací list byl předložen v prvopisu, odvolací soud nemůže přezkoumali správnost tvrzení o výslovné úmluvě ve smyslu § 104 j. n., poněvadž důkaz o ní může býti podán jen listinou v prvopisu. Ježto tedy úmluva o příslušnosti okresního soudu v Přerově nebyla soudu prokázána způsobem, stanoveným v § 104 j. n., byl podle § 475 čís. 2 c. ř. s. napadený rozsudek zrušen a věc odkázána k projednání krajskému soudu v Prešově jakožto soudu místně i věcně v této věci příslušnému.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Důvody:
Rekursu nelze upříti oprávnění. Správně uvedl odvolací soud, že stačí, byl-li k žalobě připojen opis dohody o příslušnosti (§ 104 j. n.) s tím, že prvopis bude předložen u líčení (srovnej rozh. čís. 3168 sb. n. s.). Když však potom byl připuštěn důkaz touto listinou a stěžovatelka přednesla, že ji nemůže předložiti, poněvadž je ve spisech okresního soudu v Prešově, a navrhla, by byly tyto spisy vyžádány, mělo býti postupováno podle předpisu § 301 c. ř. s., což se nijak nepříčí ustanovení § 104 j. n., neboť jinak by musel žalobce, jenž si sám listinu opatřiti nemůže, žalovati u obecného soudu, kde by žalovaný mohl vznésti námitku nepříslušnosti soudu vzhledem na úmluvu o příslušnosti. Mělo proto býti zjištěno podle § 301 c. ř. s., zda se věc má tak, jak stěžovatelka tvrdila, zda žalobkyně může vydání nebo předložení listiny vymoci přímým zakročením, a v záporném případě mělo býti vyhověno jejímu návrhu, by bylo opatřeno předložení listiny. Ano se tak nestalo, zůstalo řízení kusým a rekursu bylo proto vyhověti a uznati, jak se stalo.

Citace:

Čís. 10690. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 523-525.