NPD documents search: České právo, 13 (1931)

Čís. 306.

V pouhém prohlášení pachatele, že jest ochoten škodu bezprostředně nahraditi, nelze spatřovati náhradu ve smyslu § 187 tr. z.
Pouhá zalepená obálka není »uzamčením« obsahu ve smyslu § 174 II. c) tr. zák.
Přivlastnění dopisu úředním zřízencem, jenž se dostal do jeho rukou u vykonávání úřadu, zakládá skutkovou podstatu zneužití moci úřední ve smyslu § 101 tr. z.
(Rozh. ze dne 4. prosince 1920, Kr I. 661/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Litoměřicích ze dne 13. dubna 1920, jímž byl uznán vinným zločinem krádeže dle § 171, 174 II c) tr. z.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje proti odsouzení pro zločin krádeže zmatek dle § 281 čís. 9 b) tr. ř., proto, že soud nalézací odepřel obžalovanému, prý neprávem, dobrodiní § 187 tr. z. Zmateční stížnost má totiž za to, že v prohlášení obžalovaného vůči správci poštovního úřadu, že jest ochoten celou škodu nahraditi a že za tím účelem dojde domů pro peníze, jež tam měl uschovány, s čímž přednosta úřadu vyslovil souhlas ještě před příchodem četníkovým, obsažena jest dobrovolná náhrada škody; byť i vydání peněz, jež obžalovaný měl při sobě v kapse, stalo se teprve po intervenci přivolaného četnického strážmistra. Než, nehledíc k tomu že tento stav věci není v rozsudku zjištěn, kde dán výraz přesvědčení soudu, že se obžalovaný teprve intervencí četníkovou dal pohnouti k doznání a náhradě škody, nelze přisvědčiti názoru zmateční stížnosti, že již v prohlášení, že pachatel jest ochoten škodu bezprostředně nahraditi, lze spatřovati náhradu samu. Náhrada stala se teprve vydáním peněz, jež obžalovaný při sobě v kapse měl, tyto pak vydány byly, až když četník se byl dověděl o vině obžalovaného. Stěžovateli patrně tane na mysli případ § 188 b) tr. zák. Než tam nejde o pachatele, jenž jest ještě v držení odcizeného předmětu, nýbrž zřejmě o pachatele, který, nejsa s to škodu ihned nahraditi, učinnou lítost projevuje tím, že se zaváže poškozenému k náhradě v určité lhůtě a lhůtu též dodrží. V tomto případě, i kdyby tu byla zjištěna dobrovolnost a úplnost náhrady, nemůže býti řeči o včasnosti její, a bylo proto dobrodiní § 187 tr. z. obžalovanému právem odepřeno. Zmateční stížnost obžalovaného jest tudíž bezdůvodná. Budiž proto jen ještě podotknuto: Ježto jde v tomto případě o krádež peněžitého obnosu nepřevyšujícího 200 K, byla shledána krádež zločinem jen z důvodu § 174 II c) tr. z. Kvalifikace ta vzhledem k tomu, že jde o odcizení peněžitého obnosu z doporučeného dopisu, toliko jednoduše zalepeného, jest ovšem pochybnou, neboť již jazykově sluší rozuměti pojmem »uzamčení« větší překážku přístupu ku předmětu, než jest pouhá zalepená obálka. Zalepení dopisu slouží jen k tomu, by zabráněno bylo nahlédnutí do obálky neb vytroušení obsahu, přivlastnění si obsahu vyjmutím z obálky podstatně stížiti vůbec nemůže. Než není příčiny, by bylo hleděno k okolnosti té z moci úřední. Neboť v přivlastnění dopisu úředním zřízencem, jenž u vykonávání úřadu do jeho rukou se dostal, dlužno shledati, nepochybně skutkovou podstatu zneužití moci úřední ve smyslu § 101 tr. z., zločinu to těžším trestem ohroženého než zločin krádeže. Nemůže se proto obžalovaný cítiti stižena a není příčiny, by bylo zakročeno v jeho prospěch z moci úřední, když byť i mylně, čin jeho kvalifikován byl na zločin krádeže.

Citace:

Čís. 306. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 418-419.