NPD documents search: Váž. tr., 3 (1921)

Čís. 2289.

Odevzdána-li před 1. listopadem 1918 u tuzemského poštovního úřadu zásilka k dopravě do místa, ležícího v bývalém Rakousku mimo obvod republiky československé, lze vymáhati nárok ze ztráty zásilky proti československému poštovnímu eráru pořadem práva, uznáno-li v řízení správním právoplatně, že nárok jest co do důvodu a výše po právu, třebas výplata jeho byla odložena až do úpravy měnové otázky dohodou súčastněných států.
Žalobu na poštovní erár, podanou před vyčerpáním stolic správního řízení, dlužno pro nepřípustnost pořadu práva odmítnouti a nikoli jako předčasnou zamítnouti.
(Rozh. ze dne 14. února 1923, Rv II 335/22.)
Žalobce podal 28. října 1918 u poštovního úřadu ve Slezské Ostravě cenný balík obsahující oblek v ceně 1300 K do Dobczyce v nynějším Polsku. Balík se ztratil. Žalobce domáhal se náhrady u poštovního ředitelství v Opavě a bylo k jeho stížnosti rozhodnuto ministerstvem pošt, že mu přísluší náhrada 1300 K, dodáno však v odstavci druhém, že však výplata dle výnosu tohoto ministerstva ze dne 7. listopadu 1921 může se státi teprve tehdy, až dohodou mezi súčastněnými státy nástupními, po případě rozhodnutím reparační komise bude ustanoveno, ve které měně mají býti vyplaceny takovéto náhrady. S poukazem k tomu, že nejedná se o zásilku, ztracenou před 28. říjnem 1918, a že ustanovení o odložení výplaty nespočívá na podkladě zákona, žádal žalobce, by poštovní erár odsouzen byl k zaplacení 1300 K. Žalovaný erár namítl předčasnost žaloby, poněvadž administrativní řízení dosud není skončeno. Procesní soud prvé stolice žalobu pro tentokráte zamítl. Důvody: Dle §u 219 poštovního řádu ze dne 22. září 1916, čís. 317 ř. zák., jest pořad práva proti eráru teprve tehdy uvolněn, když administrativní řízení pořadem stolic jest vyčerpáno. To v tomto případě se dosud nestalo. Neboť, aby řízení administrativní bylo považováno za skončené, jest třeba, by v něm buď nárok na náhradu byl zamítnut anebo náhrada určité výše oprávněnému byla přiřknuta. Žádný z těchto výsledků však zde nenastal. Poněvadž v administrativním řízení není stanoveno, v jaké měně přiřknutých 1300 K má se žalobci vyplatiti a výnos ministerstva pošt, odkládající výplatu, váže v administrativním řízení podřízené poštovní ředitelství v Opavě na základě poštovního řádu, který má moc zákona, nemůže administrativní řízení oproti žalovanému eráru býti považováno za skončené. Jest tedy věcí žalobce, by vyčkal konečné rozhodnutí o svém nároku v řízení administrativním, a nemůže proto ještě toho času nastoupiti pořad práva. Odvolací soud žalobě vyhověl. Důvody: Celý spor se vede o to, zda bylo výnosem ze dne 7. listopadu 1921 rozhodnuto ministerstvem pošt a telegrafů konečně tak, že administrativní cesta byla vyčerpána. Odvolací soud zodpověděl tuto otázku kladně v úvaze, že nejde o pohledávku, povstalou proti eráru před 28. říjnem 1918, a že tedy nemůže býti pochybnosti o tom, že zákon ze dne 23. července 1919, čís. 440 sb. z. a n., se nevztahuje na tuto pohledávku. Bylo-li ministerstvem pošt a telegrafů uznáno, že žalobci přísluší nárok na 1300 K, dlužno to považovati za uznání celého žalobního nároku a to nejen co do důvodu, nýbrž též co do výše. Druhý odstavec výnosu, doručeného zástupci žalující strany příčí se platným zákonům, pročež ve smyslu §u 898 obč. zák. musí býti považován tak, jako by vůbec připojen nebyl. Ježto výnosem ministerstva pošt a telegrafů ze dne 22. listopadu 1921 administrativní řízení bylo vyčerpáno, muselo odvolání a žalobě býti vyhověno.
Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a uložil mu, by o rozepři znovu projednal a ji znovu rozhodl.
Důvody:
Jde především o to, zda byl výnosem ministerstva pošt a telegrafů ze dne 22. listopadu 1921 pořad administrativních stolic ve sporné záležitosti vyčerpán, poněvadž jen v případě kladném vyhrazen jest žalobci dle druhého odstavce §u 219 poštovního řádu (nařízení ministra obchodu ze dne 22. září 1916, čís. 317 ř. zák.) právní pořad proti eráru, kdežto v opačném případě bylo rozhodováno o věci, která nepatří na pořad práva (§ 477 čís. 6 c. ř. s.), a žaloba musila by býti odmítnuta dle 478 odstavec prvý c. ř. s. a nikoli pouze pro předčasnost pro tentokráte zamítnuta. Oba nižší soudy a taktéž i strany vycházejí z předpodkladu, že ministerstvo pošt a telegrafů výnosem ze dne 22. listopadu 1921 vyhovělo žalobcovu odvolání, ale zároveň vyslovilo, že výplata náhrady 1300 K nemůže se zatím státi, poněvadž byla výplata jakýchkoli náhrad za veškeré druhy poštovních zásilek, které byly před 1. listopadem 1918 v území bývalého Rakousko-Uherského mocnářství podány, zastavena do té doby, až bude vzájemnou dohodou súčastněných nástupnických států, po případě rozhodnutím reparační komise stanoveno, v jaké měně takovéto náhrady mají býti vyplaceny. Než doslov intimátu ředitelství pošt a telegrafů v Opavě ze dne 2. prosince 1921 vzbuzuje važné pochybnosti o tom, zda je druhý odstavec intimátu, obsahující ono omezení v příčině výplaty náhrady 1300 K, skutečně částí rozhodnutí ministerského; zdá se spíše, že jest to dodatek, přičiněný ředitelstvím pošt a telegrafů v Opavě. Kdyby tomu tak bylo, nebylo by lze tvrditi, že pořad administrativních stolic byl vyčerpán, poněvadž by bylo žalobci proti dodatku ředitelství pošt a telegrafů dle §u 219 odstavec první pošt. řádu příslušelo odvolání k ministerstvu, které by tedy v tomto konkrétním případě nebylo rozhodlo o sporné otázce výplaty náhrady, byť i povšechně bylo dalo směrnice v tom smyslu podřízeným úřadům. Že lhůta k podání odvolání byla promeškána, a proto pořad administrativních stolic nemohl býti vyčerpán, šlo by ovšem na vrub žalobce. Kdyby však zmíněný dodatek o omezení výplaty byl částí rozhodnutí ministerstva pošt a telegrafů, bylo by souhlasiti s názorem soudu odvolacího, že pořad administrativních stolic byl vyčerpán. V tom případě mělo by rozhodnutí ministerstva ten význam, že se náhradní nárok žalobce co do důvodu a to do výše sice uznává, ale výplata odkládá až do úpravy měnové otázky dohodou súčastněných států po případě rozhodnutím reparační komise. Poněvadž by byl proti tomuto rozhodnutí ministerstva další opravný prostředek vyloučen, bylo by o otázce, dnes vlastně jediné sporné, zda žalobce jest povinen, vyčkati zmíněnou úpravu po případě výrok reparační komise, v administrativním řízení konečně rozhodnuto v neprospěch žalobce, a nemohlo by mu býti bráněno, domáhati se pořadem práva rozhodnutí soudního o tom, zda musí skutečně vyčkati ona opatření, či zda je žalovaný erár pro nedostatek zákonného podkladu pro odklad výplaty povinen vyplatiti mu již nyní stanovenou náhradu, a to ve měně československé, jak žalobce žádal, v kterémžto směru odvolací soud arci nerozhodl o žalobcově nároku, přisoudiv mu pouze 1300 K. Z toho, co uvedeno, plyne, že rozsudek odvolacího soudu, jenž uznal, že pořad administrativních stolic jest vyčerpán, s hlediska právního nemůže obstáti, dokud nebude vyřešena otázka svrchu naznačená (vyžádáním příslušných spisů atd.).

Citace:

č. 8954. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 676-677.