Č. 6183.

Vojenské věci: Neprávem vyplacené zaopatřovací požitky voj. gážisty lze požadovati zpět, třebas výrok, jímž požitky ty byly přiznány, nabyl právní moci.
(Nález ze dne 22. prosince 1926 č. 26120.)
Věc: Karel Č. v L. (adv. Dr. Frant. Schmolka z Prahy) proti ministerstvu národní obrany o vrácení zaopatřovacích požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem mno z 28. února 1923 byl st-l, nadporučík v záloze, na základě superarbitr. řízení přeložen dnem 1. ledna 1923 do výslužby a vyměřeny mu trvalé zaopatř. požitky.
Dne 15. dubna 1925 podal st-l k žal. úřadu přihlášku k provedení úpravy zaopatř. požitků podle zák. č. 288/24, v níž uvedl, že jeho výdělečný příjem z obchodu, jenž jest podkladem pro vyměření daně z příjmu činí 19746,98 Kč.
Žal. úřad vydal pak nař. rozhodnutí tohoto znění: Podle výdělečného příjmu, jenž jest podkladem pro vyměření daně z příjmu, nemá st-l od 1. ledna 1925 podle ustanovení § 24 zák. ze 17 února 1922 č. 76 Sb. nároku na voj. zaopatř. požitky. U voj. pens. likvidatury v Praze se zároveň zastavuje výplata zaopatř. požitků. Přeplacené zaopatř. požitky jest st-l povinen voj. správě vrátiti.
Stížnost napadá nař. rozhodnutí pouze potud, pokud vyslovilo, že st-l jest povinen vrátiti přeplacené požitky a uvádí, že st-l přijal zaopatř. požitky bona fide a že rozhodnutí, jímž požitky tyto byly mu přiznány, nabylo právní moci.
O stížnosti této nss uvážil: — — — — —
Zákonem z 22. prosince 1924 č. 288 Sb., jímž byly změněny některé předpisy o zaopatř. požitcích voj. osob a pozůstalých po nich, ustanoveno bylo v § 26, odst. 2, že byl-li zaopatř. požitek přiznán neb likvidován neprávem nebo částkou vyšší, smí se od příjemce požadovati vrácení částky, kterou přijal v dobré víře, pokud se týče takto vzniklý přeplatek sraziti s požitků nejvýše za uplynulou dobu 3 let od splatnosti požitků. Jest tedy dána zákonná norma, jež dovoluje požadovati zpět zaopatř. požitky vyplacené percipientovi neprávem, omezující právo to jen ve směru časovém.
Z cit. ustanovení, zvláště z okolnosti, že výslovně se v něm uvádí přiznání zaopatř. požitků vedle likvidování, jest patrno, že pro právo zpětného požadování jest nerozhodno, zda šlo jen o nesprávnou výplatu zaopatř. požitků či přímo o rozhodnutí schopné právní moci o nároku percipientově a rovněž je patrno, že ani dobrá víra percipientova není okolností, jež by právo státní správy na zpětné požadování vyplacených zaopatř. požitků vylučovala.
Slušelo proto stížnost, jež právě s těchto hledisek právo státní správy na zpětné požadování přeplacených zaopatř. požitků popírá, zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 6183. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 842-843.