NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6613.

Nadace: I. Správní úřady nadační jsou příslušny rozhodovati o tom, jde-li při nařízení zůstavitelově o zřízení nadace nebo o odkaz sub módo. — II. O rozdílu mezi nadací a zbožným odkazem. — III. Přijetí nebo nepřijetí nadace jest věcí volné úvahy nadačních úřadů, která má svoje meze v projevené vůli zakladatele nadace. — IV. Není-li úplné splnění vůle zakladatelovy možné, je úřad nadační oprávněn provésti částečnou změnu účelu nadace.
(Nález ze dne 8. června 1927 č. 12291). Prejudikatura: Boh. 3530/24 adm.
Věc: Vilemína G. v L. proti ministerstvu školství a národní osvěty (vrch. fin. rada v. v. Dr. B. Pick) o zřízení nadace.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Okr. soud v L. sdělil přípisem z 12. prosince 1923 zsp-é v Praze, že Bohumil G., zemřelý v L. 23. listopadu 1923, učinil ve své poslední vůli toto opatření: »Zur Errichtung einer Gedächtnisstiftung für meine selige Grossmutter Katharina G., meine selige Mutter Cäzilie G., für mich und meine Frau Wilhemine G. setze ich den Betrag per Kronen 1600 fest, welcher der israelitischen Kutusgemeinde in R. auszuzahlen ist unter der von dieser zu übernehmenden Verpflichtung an den Sterbetagen der genannten Personen die bei den Juden üblichen Kadischgebete verrichten zu lassen.«
Zsp v Praze výnosem z 22. ledna 1924 sdělila představenstvu židovské náboženské obce v L., že Bohumil G. učinil shora uvedené poslední pořízení a že zsp jako úřad nadační svrchu jmenovanou nadaci přijímá a zároveň žádá okr. soud v L., jakožto soud pozůstalostní, aby hleděl k tomu, by odkaz nadační byl představenstvu žid. nábož. obce v L. jako správě nadace vyplacen. Zároveň bylo vysloveno, že cenné papíry mají býti náležitě vinkulovány a byla nábož. obec vyzvána, aby předložila nástin nadačního listu.
Přípisem z 12. února 1924 sdělila však žid. nábož. obec v L. zsp-é, že nemůže nadaci ve způsobu a formě Bohumilém G. zřízené přijmouti. Po delší korespondenci mezi zsp-ou, fin. prokuraturou v Praze a okresním soudem v L. došla zsp-é v Praze žádost vdovy zakladatele, nynější st-lky, z 22. října 1924, ve které se domáhala toho, aby zsp upustila od zřízení nadace a nečinila námitek proti tomu, aby částka 1600 Kč byla uvolněna, při čemž st-lka na odůvodnění uvedla, že již odevzdala nábož. žid obci v L. 3000 Kč proti závazku, že po 30 roků budou jména Bohumila G. a Kateřiny a Cecilie G-ových při zádušních modlitbách uvedena, takže tím jest vůle zůstavitelova splněna a netřeba tedy zřizovati nadaci v techn. slova smyslu, k čemuž ostatně pro odpor nábož. obce žid. ani dojíti nemůže.
Rozhodnutím ze 6. prosince 1924 vzala zsp na vědomí připiš náboženské obce židovské v Č. z 18. srpna 1924, dle kterého tato je ochotna vzíti do své správy modlitební nadání Bohumila G., když nábož. obec žid. v L. odmítla správu jeho převzíti. Okr. soud byl tedy požádán, aby vkladní knížku, na níž jest uložena částka 1650 Kč 05 h, hned vydal představenstvu žid. nábož. obce v Č. Zároveň bylo Vilemíně G-ové sděleno, že zsp nemůže přistoupiti na to, aby nadání jejím zemřelým manželem nařízené zřízeno nebylo a aby obnos pro nadání složený jí byl vydán a to z toho důvodu, že zemřelý Bohumil G. ustanovil ve svém posledním pořízení výslovně nadaci a není důvodu, proč by nadace ta ne- měla býti uskutečněna a poněvadž by způsobem žadatelkou navrženým poslední vůle zůstavitelova splněna nebyla, jelikož nadace jest určena na věčné časy.
Do tohoto rozhodnutí podala st-lka rekurs, jemuž nař. rozhodnutím nebylo vyhověno z těchto důvodů: »Zsp, když přípisem z 22. ledna 1924 v rámci své působnosti založené dekretem dvor. kanceláře z 21. května 1841 (sbírka zákonů Ferdinanda I., svazek 69, č. 60 str. 137) prohlásila, že nadaci, o níž jde, přijímá, učinila správné opatření, ježto, jak to bývá zvyklostí u žid. vzpomínkových nadací, výnos těchto nadací se věnuje funkcionářům nábož. obce a chudým, v kterémžto poslednějším směru dán je skutečně moment dobročinnosti, tedy obecné prospěšnosti, jak to pro nadace vyžaduje § 646 o. z. o. Nelze tedy přisvědčiti názoru st-lky, jakoby tu nešlo o nadaci v pravém slova smyslu, nýbrž jen o legát ke zbožným účelům. Státním schválením testamentárního projevu zakladatelova o nadaci, t. j. tím, že zsp nadaci jako nadační úřad přijala, vznikla dotčená nadace jako samostatná právnická osoba. Když pak žid. nábož. obec v L., která podle vůle zakladatele nadace měla se starati o konání modlitby Kadiš o úmrtních dnech osob, které zakladatel nadace určil, odmítla převzíti provádění nadace ve způsobu a formě zakladatelem nařízené, jednala zsp v rámci své působnosti vytčené shora cit. dekretem dvor. kanceláře, když ve snaze zachovati provedení vůle zakladatelovy odevzdala nař. výnosem nadání Bohumila G. do správy žid. náb. obce v Č., kterážto nábož. obec se uvolila převzíti správu nadace. Zbývá jen prozkoumati, zda zřetelem k odmítavému prohlášení žid. nábož. obce v L., jakož i zřetelem ke skutečnosti st-lkou uváděné, že se jí žid. nábož. obec v L. za částku 3000 Kč zavázala konati po 30 let úmrtní modlitby za Bohumila, Kateřinu a Cecilii G., neměla zsp místo přenesení správy nadace na žid. nábož. obec v Č. nadaci zrušiti pro některý ze zrušovacích důvodů. Takové důvody zřetelem k právní povaze nadace jsou, že nadace nemůže již dosáhnouti svého účelu nebo že již nemá tento účel sledovati, buď že nadač. jmění se stalo nedostačujícím k splnění nadačního účelu, nebo že účel nadace odpadl, nebo že jiným způsobem oň bylo postaráno, nebo konečně, že účel nadace není podle názorů té které doby tím, čemu se přikládá známka obecné prospěšnosti. Pustí-li se poslední okolnost se zřetele vzhledem k tomu, co výše řečeno o tom, že nadace byla právem pro její obecnou prospěšnost přijata nadačním úřadem, zbývá uvážiti o ostatních zrušovacích důvodech, výše zmíněných. Že by nadační jmění nestačilo k plnění účelu nadace, st-lka ve své stížnosti ani netvrdí; na nepatrnost nadační jistiny (1600 Kč) pouze narážela ve svém podání z 22. října 1924, ostatně přijetím správy nadace žid. nábož. obcí v Č. je prokázáno, že nadační jmění stačí k plnění účelu nadace. Pokud by se z výše uvedené skutečnosti, že žid. nábož. obec v L. převzala vůči st-lce závazek na 30 let konati úmrtní modlitby za osoby výše jmenované, měl dovozovati zánik účelu nadace nebo závěr, že o tento účel bylo jiným způsobem postaráno, nebylo by lze s takovým názorem souhlasiti, ježto nadace Bohumila G. je určena k vykonávání úmrtních modliteb po dobu časově neomezenou, kdežto závazek žid. nábož. obce v L. je omezen jen na 30 let. Pokud st-lka ve své stížnosti namítá, že přenesení správy nadace na žid. nábož. obec v Č. přímo odporuje vůli zakladatelově, nelze tento názor sdíleti, ježto třeba se zakladatel nadace ve své poslední vůli zmiňoval jen o žid. nábož. obci v L., nelze v dotčené poslední vůli shledati žádný důvod pro předpoklad, že by byl býval vázal nadaci resolutivní podmínkou, že žid. nábož. obec v L. se správy nadace skutečně ujme. Za těchto okolností jeví se opatření zsp-é o přenesení správy nadace na žid. nábož. obec v Č., t. j. další trvání nadačního úřadu na uskutečnění nadace, odůvodněným, při čemž bylo jen logickým důsledkem dotčeného opatření, že zsp odmítla, aby nadační jistina byla st-lce jakožto dědičce vydána. Ostatně st-lka domáhá se uvolnění nadační jistiny jen v souvislosti s požadovaným výrokem, že nadační úřady dále netrvají na uskutečnění nadace, nedomáhá se však vrácení nadačního jmění od nadace samé, o čemž, ježto by tu šlo o otázku civilně-právní (§ 1435 o. z. o.), by byly povolány rozhodnouti řádné soudy (§ 1 jur. normy).«
Do tohoto rozhodnutí podává Vilemína G. stížnost, o níž takto bylo uvažováno:
I. Stížnost vytýká nař. rozhodnutí především nezákonnost proto, poněvadž zůstavitel nemínil prý vůbec zříditi nadaci, nýbrž jenom zbožný odkaz. Námitku tuto neshledal nss důvodnou.
Jak nss vyslovil již v nál. Boh. 3530/24 adm., jsou podle dekretu dvor. kanceláře z 21. května 1841 sb. zák. Ferdinanda I. sv. 69 č. 60 správní úřady nadační příslušny rozhodovati o tom, jde-li o zřízení nadace anebo o odkaz sub módo. Byly tedy také zsp, resp. v cestě instanční žal. min. příslušný v tomto směru rozhodnouti.
§ 646 o. z. o. — nepodávaje přímou definici nadace — uvádí, že nadací »určí se důchody z kapitálu, pozemků nebo práv na všecky budoucí časy pro ústavy obecně prospěšné jako: duchovní obročí, školy, nemocnice nebo chudobince, anebo k vydržování určitých osob. Odkazem naproti tomu nazývá § 535 o. z. o. — na rozdíl od podílu dědické- ho — »jednotlivou věc, jednu nebo několik věcí určitého druhu, částku peněžitou nebo právo nějaké, kterými na někoho je zůstavitelem pamatováno« V § 685 pak mluví o. z. o. o tak zv. »zbožných odkazech«, nepodává však definici jejich.
V daném případě jde o výklad ustanovení, učiněného Bohumilém G. v posledním pořízení. V ustanovení tom mluví pořizovatel výslovně o zřízení »nadace« na památku osob tam uvedených a nařizuje, aby za tím účelem byla částka 1600 K »vyplacena« žid. nábož. obci v L., která má za to převzíti závazek konati v úmrtní dny osob tam uvedených obvyklé modlitby. Pořizovatel nepraví tedy, že »odkazuje« nábož. obci v L. zmíněnou částkou s uvedeným závazkem, nýbrž výslovně nařizuje »zřízení nadace.« Poněvadž pak účel, pro který »nadace« má býti zřízena, spadá, jak ani stížnost nepopírá, pod účely v § 646 o. z. o. uvedené a z nařízení zůstavitelova není patrno, že by zamýšlený účel neměl býti zajištěn na všechny budoucí časy, nelze shledati nezákonnost v tom, že žal. úřad uvedené nařízení vyložil a posoudil jako za- ložení nadace.
Na tom nemohou nic měniti okolnosti, stížností dovolávané, že zůstavitel nebyl právníkem a že si nebyl vědom rozdílu mezi nadací a odkazem, dále že nařídil, aby ustanovená částka byla nábož. obci. »vyplacena« a že konečně ani nemohl zamýšleti zřízení nadace na věčné časy, když mu prý přec bylo známo stanovisko nábož. obce v L., která vůbec nepřejímá konání takových modliteb na dobu delší 30 roků; neboť třebas st-l nebyl právníkem, byl přec — jak sama stížnost uvádí — zkušených obchodníkem, o kterém zajisté možno předpokládati znalost základních pojmů, zejména ve věcech majetkových, a že si byl vědom rozdílu mezi nadací a odkazem a významu slov jím užitých; že pak mluví o »vyplacení« oné částky nábož. obci, má patrně význam co do správy nadačního kapitálu a užívání důchodů jeho a nelze z pouhého užití tohoto výrazu souditi, že st-l nechtěl zříditi to, co řekl, totiž »Gedächtnisstiftung«, nýbrž odkaz.
Tvrzení stížnosti, že st-l věděl o shora zmíněném stanovisku náboženské obce v L., není doloženo. Ze správních spisů není patrno, kdy Bohumil G. svoji poslední vůli sepsal, ani kdy nábož. obec v L. usnesení shora uvedeného obsahu učinila. I kdyby se však připustilo, že zůstaviteli již v době sepsání poslední vůle stanovisko nábož. obce mohlo býti a také skutečně bylo známo, není tím ještě vyloučena jeho vůle, zříditi přes to nadaci na věčné časy; ostatně nutno poukázati též k tomu, že — ač prý nábož. obec v L. podle tvrzení stížnosti požaduje za každou jednotlivou osobu částku 1000 Kč — určil Bohumil G. pro 4 osoby (svoji babičku, svoji matku, sebe a st-lku) jenom částku 1600 K.
Nelze tedy shledati nezákonnost v tom, že žal úřad ustanovení Bohumila G. hodnotil jako založení nadace.
2. Stížnost dále vytýká nař. rozhodnutí nezákonost, poněvadž prý podle nařízení zůstavitele a podle zvláštností žid. bohoslužby ustanovené modlitby se mohou konati jenom v bydlišti, tedv v L., nikoliv jinde, takže tedy dosažení účelu nadace záporným stanoviskem nábož. obce l-cké bylo znemožněno a nadační úřad byl proto povinen nadaci nepřijati, nebyl však oprávněn změniti účel tak, aby modlitby ony byly konány jinde (v Č.). O této námitce uvážil nss takto:
Přijetí nebo nepřijetí nadace jest věcí volné úvahy úřadů nadačních; tato volná úvaha není ovšem omezena, nýbrž má svoji hranici zejména v projevené vůli zakladatele nadace potud, že nadační úřad může nadací přijmouti a její zřízení uskutečniti jenom shodně s projevenou vůlí zakladatelovou.
V daném případě je nesporno, že podle vůle zakladatelovy účelem nadace mělo býti konání určitých modliteb (spojených s jistým rázem dobročinným) v žid nábož. obci v L. Prohlášením této náboženské obce z 15. února 1924, jak shora je uvedeno, bylo dokonalé a úplné splnění takto projevené vůle zakladatelovy znemožněno. V takovém případě je však nadační úřad — zřetelem k jeho právu k permutaci nadace již zřízené — oprávněn provésti částečnou změnu účelu nadace zřizované; změna taková musí však býti způsobilou k tomu, aby vůle zakladatelova — v plném svém rozsahu neproveditelná — došla splnění aspoň co do své podstaty a v míře pokud možno největší.
Dle této zásady se nadační úřady také řídily, když při nemožnosti aktivování nadace (konání určených modliteb v L.) projevily souhlas s aktivováním nadace při žid. nábož. obci v Č.
Tvrzení st-lky, že konání oněch modliteb v jiné nábož. obci vůbec je nepřípustné, takže by prý konáním modliteb v c. vůbec nemohlo býti dosaženo účelu zakladatelem zamýšleného, shledal žal. úřad v nař. rozhodnutí nedůvodným; pro toto svoje stanovisko měl pak žal. úřad dostatečný podklad v projevu žid. nábož. obce v Č., tedy orgánu zajisté znalého příslušných předpisů a zvyklostí náboženských, kterým tato nábož. obec projevila ochotu převzíti správu nadace a opatřiti konání nařízených modliteb. Nelze proto ani tuto námitku stížnosti shledati důvodnou.
3. Pokud konečně stížnost jako vadu řízení vytýká, že o obsahu námitky uvedené sub 2. žal. úřad přes návrh st-lčin v rekursu učiněný nevyslechl znalce, nemohl nss ani v tomto postupu žal. úřadu vzhledem k tomu, co řečeno shora o stanovisku žid. nábož. obce v č., shledati vytýkanou vadnost.

Citace:

č. 6613. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 990-995.