Všehrd. List československých právníků, 16 (1935). Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 436 s.
Authors:
= Váž. tr., 3 (1921)
PDF

Čís. 619.


Není zmatečností dle čís. 7 § 281 tr. ř., nebylo-li částečné sproštění obžalovaného pojato do rozsudečného výroku, jakmile jest patrno z rozsudečných důvodů.
(Rozh. ze dne 1. prosince 1921, Kr I 372/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověv po ústním líčení z jiných důvodů zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Chrudimi ze dne 10. března 1921, pokud jím obžalovaný nebyl uznán vinným přečinem § 284 tr. zák. — uvedl též v
důvodech:
Naproti tomu není stížnost odůvodněna, pokud uplatňuje důvod zmatečnosti č. 7 § 281 tr. ř., dovozujíc, že soud nevyřídil obžalobu, nepojav sprošťující výrok ohledně přečinu dle § 284 tr. zák. do výroku rozsudku. Stížnost má sice pravdu v tom, že § 284 tr. zák. obsahuje předpis práva materielního, stanově podmínky, za nichž nastupuje pro přečin § 283 tr. zák. vyšší sazba trestní. Bylo-li pro toto materielní ustanovení žalováno, musí se arci soud žalobním dějem také po této stránce zabývati. To se v tomto, případě stalo. Okolnost, že částečné sproštění obžalovaného nebylo pojato do rozsudečného výroku, jest sice pokleskem proti formálnímu předpisu § 259 tr. ř., avšak nečiní rozsudek zmatečným, jakmile jest sproštění patrno z rozsudečných důvodů a tím dána obžalovanému záruka, že nebude znova pro týž čin stíhán.
Citace:
č. 619. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 459-459.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).