O bydlení a stavbách přednášel v Sociálním ústavě dne 16. dubna 1929 generální tajemník Mezinárodního bytového svazu Dr. Kampffmayer. Schůzi zahájil předseda Sociálního ústavu posl. Dr. Winter. Řečník v úvodu své přednášky pravil, že otázkou bydlení zajímají se dnes následkem nedostatku bytů široké kruhy obyvatelstva. Bytová nouze, která způsobena byla nečinností na poli stavebním pro dobu války i v prvých dobách poválečných, je téměř ve všech evropských státech. Ve všech státech, kde bytová nouze je, učiněna byla opatření směřující k potlačení této nouze. Hlavní překážkou této snahy je však financování novostaveb, aby činže v novostavbách byly dostupné pro střední a dělnické vrstvy. Proto se přikročilo k poskytováni subvencí nebo nízko zúročitelných zápůjček pro novostavby. V Rakousku a Německu jsou finanční prostředky opatřovány zdaněním starých bytů.
Nato přikročil přednášející k otázce výstavby měst a pravil, že věnuje se péče výstavbě měst starých a zakládají se moderní města nová. Škodlivé důsledky velkoměst mají býti odstraněny zakládáním tak zvaných měst zahradních, celého systému měst menších spojených vzájemně mezi sebou úzce po stránce hospodářské i kulturní. Průkopníkem nového systému stavby měst byl angličan Havards. Při řešení otázky výstavby měst zahradních musí ovšem hráti hlavní roli požadavek, aby zdravé byty úředníků a dělníků byly pokud možno nejblíže místům jejich zaměstnání. Proto skutečné řešení bytové otázky může se díti jen ve spojení s plánovitým rozdělením a usazením průmyslu. Rozvoj moderních měst vyžaduje dále nejen vypracování řádného plánu příslušného města, nýbrž i vypracování zastavovacího plánu obcí sousedních. Tak přechází se od výstavby měst k plánovitému řešení zastavění celých krajů. Jako příklad uvádí řečník území ruské. kde na ploše téměř 4000 km čtv. je 18 velkých měst a 300 menších obcí s celkovým počtem obyvatelstva 4 mil. Postup osídlování a výstavby celého tohoto kraje byl stanoven zvláštním zákonem.
K důležitým dnešním úkolům obcí náleží především velkorysá politika pozemková. Ježto není možno od soukromníků dostati potřebné stavební pozemky za přiměřenou cenu, je nutno přikročili k opatřením donucovacím. Tak na příklad Vídeň do roku 1927 vyvlastnila asi ¼ celkové plochy města. Ve Stockholmu 1/3 půdy přísluší městu a jen ¼ soukromníkům a ostatní připadá státu a na plochy vodní. Švédské město Linköpinks náleží převážnou částí veřejným korporacím. — Také při řešení otázky stavebního ruchu stojí v popředí problém racionalisace a technického provedení. Spojené státy severoamerické jdou v tom směru příkladem. Stavby provádějí se tam podle určitých typů. Také britské ministerstvo zdravotnictví přikročilo po válce ke stanovení určitých typů půdorysů pro stavbu zdravých bytů a stejně i ve Vídni a ve Švédsku řešena byla bytová nouze podobným způsobem. Po vzoru Anglie a Ameriky přikročily soukromé podniky i v ostatních státech ke stavbě zdravých a laciných bytů pro své zaměstnance.
Při úpravě a zařizování bytů klade se nyní velká váha na pokud možno největší úsporu práce v domácnosti. I tu jde Amerika příkladem napřed. V Evropě zabýváme se tímto problémem poněkud vážněji teprve po válce. Z evropských příkladů této snahy uvádí řečník Švédsko, Švýcary, město Vídeň a Frankfurt n. Moh. Zřizování malých bytů vyvolalo nutnost zřízení různých zařízení společných pro všechny obyvatele domu. Tak povstal určitý druh rodinných hotelů. Rozdíl proti stavbám předválečným jeví se také v tom. že následkem nedostatku stavebních hmot sáhnuto bylo i k náhražkám těchto stavebních hmot, nebo byly domy stavěny ze hmot nově vynalezených. Vývody svoje zakončil přednášející poukazem na nutnost mezinárodní spolupráce oři řešení otázky bytové a stavební, aby tak mohlo býti účelně využito všech zkušeností získaných v jednotlivých státech. Úkol ten nemohou splnit jen mezinárodní sjezdy, je třeba neustálé spolupráce. nutno zřídit mezinárodní bytový archiv, kde by byl sebrán důležitý materiál o vývoji otázky bydlení, je třeba vydávat mezinárodní publikace a revue.