NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Čís. 2159.

Trestání válečné lichvy (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Pojmu »pletich« (§11 čís. 4 zákona) odpovídá každé úmyslné jednání, které vybočuje z mezí řádného obchodování.
Spadá sem předání dovozního povolení jiné osobě, leč že by se tím cena dovážených předmětů potřeby nestupňovala zbytečně na úkor spotřebitelů. (Rozh. ze dne 30. října 1925, Zm I 346/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 31, března 1925, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle §u 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. а n., mimo jiné z těchto
důvodů:
Pojmu pletich ve smyslu §u 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. odpovídá každé úmyslné jednání, které vybočuje z mezí řádného obchodování. Bylo-li někomu uděleno dovozní povolení, má dovoz zásadně provésti sám. Tomu nasvědčuje již to, že dovozní povolení uděluje se jen na žádost a zní na určité jméno. Provedení dovozu předmětu potřeby za účasti osoby třetí jest s hlediska zákona nezávadným jen tenkráte, nebyla-li tímto způsobem provedení dovozu cena předmětů potřeby, o jejichž dovoz šlo, zbytečně na úkor spotřebitelů stupňována. Podle zjištění nalézacího soudu dal si obžalovaný od R-a pro družstvo za 50 koní, jichž dovozní povolení se týkalo, vyplatiti po 250 Kč, tedy asi tolik kolik by činil zisk družstva, kdyby bylo dovoz provedlo samo, a předal pak dovozní povolení R-ovi, by dovoz provedl, a umožnil mu tím vědomě docílení dalšího zisku na úkor kupujících, jsa si vědom, že tím páše něco nedovoleného. Dovozní povolení neuděluje se zajisté za tím účelem, by ten, komu bylo uděleno, dal si prostě vyplatiti od jiné osoby celý zisk, jehož by docílil, kdyby doví,z sám provedl, a předal pak dovozní povolení této osobě, by dovoz provedla a na úkor spotřebitelů rovněž z obchodu těžila. Jedná-li tak ten, komu bylo dovozní povolení uděleno, nebo jeho zástupce, vybočuje tím úmyslně z mezí řádného obchodováni vzhledem k uvedeným skutkovým zjištěním shledal nalézací soud v tom, že obžalovaný za oněch okolností předal dovozní povolení R-ovi, právem pletichy po rozumu §u 11 čís. 4 zákona. Nalézací soud zjistil dále, že tyto pletichy byly způsobilé stupňovati cenu předmětů potřeby, o které tu šlo, ježto obchodník koňmi R. zajisté do ceny dovezených koní při jich prodeji k oněm 250 Kč, jež musil zaplatiti za každého koně obžalovanému, připočítal ještě svůj vlastní zisk, takže cena koní o onen obžalovanému vyplacený peníz stoupla, a zjistil posléze též, že obžalovanému bylo známo, že cena koní následkem jeho jednání stoupne. Z uvedeného vysvítá, že byly nalézacím soudem zjištěny všechny náležitosti objektivní a subjektivní skutkové podstaty přečinu, obžalovanému za vinu kladeného. Napadený rozsudek nezjišťuje sice výslovně, že bylo obžalovanému D-ovi uděleno zmocnění k onomu ujednání s R-em, posuzuje však, jak vysvítá z věty rozhodovacích důvodů: »Poněvadž dovozní povolení vystaveno bylo pro družstvo, nebyl obžalovaný oprávněn, ani kdyby ho k tomu byl Jan D. zmocnil, toto dovozní povolení předati někomu jinému, a učiniv tak, pustil se do pletich ve smyslu §u 11 čís. 4 zák. ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.« věc též s hlediska tomu odpovídajícího. Pro právní posouzení jednání obžalovaného jest lhostejno, zda bylo obžalovanému zmocnění uděleno čili nic; neboť i kdyby byl obžalovaný jednal na základě zmocnění D-em mu uděleného, nemohlo by to nic měniti na jeho zodpovědnosti za trestný čin, jehož se dle zjištění nalézacího soudu dopustil. Zejména nevylučovalo by zmocnění zlého úmyslu obžalovaného. Má-li býti posléze uvedená námitka zmateční stížnosti pojímána v tom smyslu, že se mu přihodil omyl, pro který nebylo lze v jednání, o které tu šlo, spatřovati trestný čin, dlužno poznamenati, že by tu přicházel v úvahu pouze omyl trestněprávní, jímž se podle §§ů 3, 233 tr. zák. nikdo nemůže omlouvati.

Citace:

č. 2159. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 624-626.