Čís. 6765.

Nevyhledává se sice k prohlášení zůstavitéle před svědky, že spis obsahuje jeho poslední vůli (§ 579 obč. zák.), by tak učinil slovy zákona, ale vždy musí se zůstavitel výslovně prohlásiti a to tak, že vzhle- — Čís. 6765 —
199
dem k okolnostem případu nemůže býti o tom pochybnosti, že písemnost, kterou mají dožádaní svědkové podepsati, obsahuje jeho poslední vůli. Nestačí výrok zůstavitelův: »teď to zůstane tak, jak to jest.«
(Rozh. ze dne 2. února 1927, Rv I 1261/26.)
Žaloba, by žalovaní bylí uznáni povinnými, uznati platnost písemné závěti, byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolací důvod nesprávného právního posouzení sporného případu nemůže obstáti. Dovolatelé se domnívají, že, bylo-li dožádaným svědkům poslední vůle při příležitosti, jež i osobě práva neznalé jest jako pořizování závětí seznatelná, řečeno zůstavitelem po podpisu písemnosti, obsahující poznatelně poslední vůli, »teď to zůstane tak, jak to jest«, jest tím pověděno, že pořizovatel, nacházející se na smrtelné posteli, s určitostí, jak mohl, projevil, že zřídil právě poslední vůli, to jest něco, co již nechce změniti. Slova ta musí se prý pojímati v souvislosti s místem a časem, tedy vykládati dle daného případu, nikoli tak, zda, všeobecně vzato, připouštějí též jiný smysl. Než nelze jinak, než souhlasiti s názorem odvolacího soudu. Podle §u 579 obč. zák. požaduje se k platnosti poslední vůle, by zůstavitel před třemi způsobilými svědky aspoň za současné přítomnosti dvou z nich výslovně prohlásil, že spis obsahuje jeho poslední vůli. Zákon nyní požaduje výslovné prohlášení a nespokojuje se pouhým potvrzením, jež, stavši se mlčky nebo znameními, nevylučuje pochybnosti, protože dlužno si pomáhati různými výklady nebo závěry (rozhodnutí čís. 1110 a 1622 Sb. n. s.). Ovšem šlo by příliš daleko, kdyby se zákonu přikládal ten smysl, že zůstavitel musí učiniti své prohlášení přesně slovy zákona. Ale vždy se musí zůstavitel výslovně prohlásiti a to tak, že vzhledem k okolnostem případu nemůže býti o tom pochybnosti, že písemnost, kterou mají dožádaní svědci podepsati, obsahuje jeho poslední vůli. Zůstavitel musí nepochybným prohlášením projeviti před svědky, že, co jim k podpisu předkládá, jest jeho poslední vůle, takže i svědci, podpisujíce, jsou si toho vědomi, že svými podpisy stvrzují poslední vůli. Ani prvý soud, ani odvolací soud nezjišťují sice, jaký výrok zůstavitel pronesl a zejména pronesl-li výrok, jak jej potvrdil svědek N., »teď to zůstane tak, jak to jest.« Ale i kdyby tomu bylo tak, nelze v takovém výroku shledávati nepochybné prohlášení zůstavitelovo před svědky, že písemnost obsahuje zůstavitelovu poslední vůli. Neboť, i když se přihlíží k okolnostem tohoto případu, připouštějí tato slova, jak správně uvedl odvolací soud, i jiný smysl a výklad, jsouce výrokem příliš neurčitým, povšechným, takže nejsou způsobilá, aby v sobě zahrnovala onen akt formální obřadnosti, který požaduje § 579 obč. zák. k platnému projevu poslední vůle.

Citace:

Čís. 6765. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 226-227.