Čís. 4059.

Komanditní společnost může býti společníkem veřejné společnosti i komplementářem jiné komanditní společnosti. Cizozemská akciová společnost může býti komanditistkou tuzemské společnosti komanditní, třebas neprokázala, že byla ve smyslu cís. nařízení ze dne 29. listopadu 1865, čís. 127 ř. zák., výslovně připuštěna k obchodování v tuzemsku.
Za komplementářku komanditní společnosti nelze však připustiti cizozemskou společnost s r. o., pokud její tuzemský závod nebyl zapsán v obchodní rejstřík.
(Rozh. ze dne 15. července 1924, R I 524/24.)
Rejstříkový soud zamítl opověď, by jak osobně ručící společník nově opovězené komanditní společnosti: »Hornická obchodní společnost s r. o. a spol komanditní společnost v Praze« byla zapsána komanditní společnost: »Hornická obchodní společnost s r. o. a spol. v Ústí n. L.«. Důvody: Osobně ručící společník ručí dle čl. 150 obch. zák. neobmezeně a nemůže jím tedy býti komanditní společnost, u níž ručení, pokud jde o komanditisty, jest obmezeno na majetkové vklady. Zejména jest vyloučeno, by osobně ručícím společníkem byla komanditní společnost, jejíž komplementářem jest dle výpisu z obchodního rejstříku společnost v cizozemsku zřízená. I když se ve výpisu z rejstříku uvádí, že tato společnost zřídila odštěpný závod v Teplicích-Šanově, nemůže toto udání, kteréž není prokázáno, vůbec ani býti pravdivé, poněvadž cizozemská společnost smí v tuzemsku provozovati obchody dle §u 107 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák. pouze tenkráte, byl-li tuzemský závod společnosti v obchodním rejstříku zapsán. Že by se tak bylo stalo, nebylo ani tvrzeno, pokud však tuzemský závod nebyl zapsán, není cizozemská společnost s ruč. obm. oprávněna provozovati v tuzemsku obchody a to ani jako společník komanditní společnost, poněvadž by to bylo přímým obcházením zákona. Rovněž jest nepřípustným, že komanditistkou nynější komplementářky jest akciová společnost v Berlíně, neboť právě tak jako dle výnosu min. vnitra ze dne 4. března 1919, čís. 6618/19 (věst. ministerstva spravedlnosti 1919 str. 38) vyžaduje se k účastenství cizozemské akciové společnosti na tuzemské společnosti s r. o. zvláštního připuštění, jest dle čl. 2. а 4. cís. nař. z 29. listopadu 1865, čís. 127 ř. z. třeba zvláštního připuštění též k tomu, aby cizozemská akciová společnost mohla se súčastniti jako komanditistka. Okolnost, že uvedená komanditní společnost v obchodním rejstříku krajského soudu v Litoměřicích jest již zapsána, jest nerozhodná, poněvadž existence komanditní společnosti je dle čl. 163 zákona obchodního od zápisu jejího neodvislá a soud zdejší jest povolán při opovědí samostatně zkoumati její existenci. Rozkladu rejstříkový soud nevyhověl a předložil jej jako rekurs k rozhodnutí rekursního soudu, poukázav k důvodům napadeného usnesení a dodav k nim: Má-li Hornická obchodní společnost s r. o. v tuzemsku, jak v rozkladu se tvrdí »odštěpný« správně tuzemský závod, smí, pokud to vůbec přípustno, dle §u 107 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák. jen tento tuzemský závod, nikoli však cizozemská společnost s r. o. sama býti společníkem tuzemské komanditní společnosti, tomu ale v tomto případě tak není. Komanditní společnost »Hornická obchodní společnost s r. o. a spol.« v Ústí tedy po právu neexistuje a nemůže již z toho důvodu býti společníkem nové komanditní společnosti, o jejíž zápis se žádá. — Rekursní soud napadené usnesení potvrdil, poukázav k důvodům prvého soudu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Není tu předpokladů §u 16 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. z., poněvadž napadené usnesení není ve zřejmém rozporu se zákonem nebo se spisy, aniž stiženo jest zmatečností, byť i Nejvyšší soud nemohl se vesměs ztotožniti s právním názorem nižších soudů. Především nelze sdíleti náhled, že komanditní společnost nemůže býti komplementářem jiné komanditní společnosti. Praxe (a částečně i nauka) ustálila se po delším kolísání v ten rozum, že veřejným společníkem veřejné společnosti mohou býti nejen osoby fysické, nýbrž i právnické, ano že mohou jimi býti i společnost veřejná a komanditní. Nejvyšší soud přistupuje v tom směru ke stanovisku, jež zaujal bývalý vídeňský Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 20. června 1906, čís. 10078, zapsaném do repertoria nálezů pod čís. 194, poukazuje zejména k tomu, že zákon společností veřejných a komanditních na veřejné společnosti nevylučuje a nelze zejména k opačnému úsudku dospěti ani z čl. 111 a 164 obch. zák., dle nichž řečené společnosti mohou provozovati obchody pod svou firmou, čímž nikterak ještě není řečeno, že by společnosti ty nemohly jiným způsobem nabývati práv, neb býti zavázány (srov. čl. 114 obch. zák.). Názor tento dochází také opory v zákoně ze dne 10. června 1903, čís. 133 ř. zák. o revisi výdělkových a hospodářských společenstev, jehož § 1. nařizuje revisi ve všech případech, ať členství jest obmezeno na fysické osoby, nebo se vztahuje též na korporace neb obchodní společnosti, čímž výslovně uznává, že obchodní společnosti mohou býti členy společenstva. Není proto důvodu, proč by nemohla býti veřejná nebo komanditní společnost také společníkem veřejné společnosti. Může-li však býti komanditní společnost veřejným společníkem veřejné společnosti, může zajisté býti i komplementářem jiné komanditní společnosti, neboť v obou případech rozsah jejího ručení jest týž, ručí totiž celým svým jměním. Oba nižší soudy přezkoumávajíce v té příčině zápis komanditní společnosti »Hornická obchodní společnost s r. o. a spol.«, která má býti komplementářkou nové komanditní společnosti, v obchodním rejstříku krajského soudu v Litoměřicích, pokládají dále za nepřípustno, by cizozemská akciová společnost byla komanditistkou tuzemské společnosti komanditní, neprokáže-li, že byla ve smyslu cís. nařízení ze dne 29. listopadu 1865 čís. 127 ř. z. k obchodování v tuzemsku výslovně připuštěna. Ani tomuto právnímu, názoru nelze přisvědčiti. Císařské nařízení, k němuž nižší soudy poukazují, upravuje připuštění cizozemských akciových společností a komanditních společností na akcie k provozování obchodů v tuzemsku. Účast těchto společností na tuzemské komanditní společnosti jako komanditistek není však provozováním jich obchodů, nýbrž prostou účastí kapitálovou, vkladem (čl. 150 obch. zák.) bez jakéhokoliv vztahu ku provozu vlastních jejich obchodů a věc má se právě tak, jako kdyby se vkladem účastnila cizozemská osoba fysická, kde se také nežádá žvláštního připuštění. Obdoby výnosů ministerstva vnitra ze dne 4. března 1919, čís. 6618/19 a ze dne 14. července 1921, čís. 46902/21, uveřejněných ve Věstníku ministerstva spravedlnosti 1919 str. 38 a 1921 str. 110, jež vyžadují zvláštního připuštění k účasti cizozemských akciových společností jako členů tuzemské společností s ručením obmezeným, nelze se v tomto případě dovolávati, poněvadž o členech společností s ručením obmezeným lze ovšem do jisté míry tvrditi, že provozují obchody. Naproti tomu dlužno souhlasiti s názorem obou nižších soudů, že nelze připustiti za komplementáře komanditní společnosti cizozemskou společnost s r. o., pokud nebyl její tuzemský závod (§ 107. zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. z.) zapsán v obchodní rejstřík, což dosud prokázáno nebylo. V tom směru stačí poukázati ku správným důvodům napadených usnesení. Z toho důvodu byla tedy právem zamítnuta opověď nové komanditní společnosti. Uvésti jest ještě, že ani zvolené znění firmy, o jejíž zápis jde, nevyhovovalo by plně předpisu čl. 17 odst. 2. obch. zák., poněvadž by budilo pochybnosti, zda komplementářem nové komanditní společnosti jest »Hornická obchodní společnost s r. o.« (společnost s ručením obmezeným), či »Hornická obchodní společnost s r. o. a spol.« (komanditní společnost), kteréžto pochybnosti nejsou odklizeny pouhým dodatkem »komanditní společnost«, jímž za těchto okolností nedochází s dostatek výrazu společenský poměr.

Citace:

č. 4059. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 105-108.