NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 2

Čís. 122.

Tím, že někdo byl vyzván ku pomoci při úředním výkonu, jemu jinak cizím, nestává se nutně vrchnostenskou osobou po rozumu § 68 tr. zák. (Rozh. ze dne 4. února 1920, Kr I 34/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného Františka S. do rozsudku krajského soudu v Chrudimi ze dne 3. listopadu 1919, pokud jím byl uznán vinným zločinem veřejného násilí v § 81 tr. z. naznačeným a, zrušiv rozsudek, vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Obžalovaný byl uznán vinným zločinem v § 81 tr. z. naznačeným, jehož se dopustil na osobě v § 68 tr. z. jmenované, totiž na vojenské stráži, t. j. vojínu Josefu P. ve výkonu jeho služby. Nalézací soud zjistil v tomto směru, že Josef P., tehda vojín u strážního odděl. v P., byl právě vystřídán ze služby u muničního depa, když ho vyzval nějaký desátník od vojenské policie ku pomoci proti obžalovanému, že P. zakročil proti tomuto jako vojenský policista ve výkonu své služby, neboť byl v plné uniformě a byl dožádán výslovně oním nezjištěným desátníkem o pomoc, tento pak byl vojenským policistou a proti obžalovanému služebně zakročoval. To však s hlediska § 1 tr. z. nestačí. Jen tehda by bylo možno míti za to, že P., vojín u strážního oddělení, se nalézal v daném případě ve výkonu služby, kdyby úkon, jejž předsevzal, náležel v okruh práv a povinností, jež mu příslušely na základě platných předpisů, zejména rozkazů nadřízených orgánů. S tohoto hlediska bylo věc řešiti, zejména přihlíží-li se k hájení se obžalovaného, že nevěděl, že vojín P. má službu, že pochybuje, že byl za ním vyslán, by mu krávu vrátil, a že nechtěl žádného služebního úkonu mařiti. Je zjištěno, že obžalovanému bylo nařízeno předvedení krávy zrekvirované pro vojenskou správu v P., že, když byla předvedena k městské váze, jal se ji obžalovaný odvádět domů, že P. za ním běžel, krávu chytil za rohy, by obžalovaného zdržel, že ho však tento v tom uhodil holí do hlavy, až mu prorazil kůži a způsobil krvavou jizvu. Že by tento úkon byl služebním úkonem Josefa P. ve smyslu shora uvedeném, ze zjištění, obsažených v rozsudku nikterak neplyne. Je zjištěno, že byl P. právě vystřídán ze strážní služby u muničního depa. V tom tedy záležel jeho služební úkon jako vojen. stráže. Okolnost, že byl vyzván od nějakého desátníka od vojen. policie ku pomoci proti obžalovanému, není rozhodna a nemůže nikterak odůvodniti závěr, že by se byl P. nalézal proto ve službě. Není ani zjištěno, že by onen desátník byl představeným Josefa P. Skutková zjištění prozrazují mezery, jež působí neúplnost rozsudkového výroku a zmatečnost dle § 281, č. 5 tr. ř. V tom směru jest stížnost důvodná.

Citace:

č. 16655. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 123-124.