NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 9684.

Pojištění nemocenské (Slovensko): Odhlášku zaměstnance u okr. nemoc. pojišťovny podle § 14 zák. čl. XIX:1907 nemůže platně činiti zřízenec zaměstnavatele bez jeho vědomí a proti jeho vůli.
(Nález ze dne 17. února 1932 č. 2494.)
Věc: Eugen St. v T. proti zemskému úřadu v Užhorodě o léčebné výlohy.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Městský notářský úřad v Užhorodě jako průmyslová vrchnost I. stolice na základě §§ 156 a 194 zák. čl. XIX: 1907 přezkoumal a zamítl rozhodnutím z 1. července 1927 odvolání st-lovo z platebního výměru okresní nemocenské pojišťovny v Užhorodě z 25. dubna 1926 a to z těchto důvodů: »Po přezkoumání napadeného platebního výměru a důvodů odvolání bylo nutno rozhodnouti ve shora uvedeném smyslu, neboť odvolatel zaměstnance Vilmu G., kterou zaměstnával od 1. října 1925 do 26. ledna 1926 a která v tomto zaměstnání podle § 1 zák. č. 268/19 nesporně povinnému nemocenskému pojištění podléhala, k pojištění přihlásil opožděně teprve dne 26. ledna 1926, t. j. po uplynutí 8mi denní lhůty podle § 12 zák. čl. XIX: 1907, v důsledku čehož stihá ho povinnost nahraditi okr. nemoc. pojišťovně v Užhorodě všechny výlohy, které nastaly léčením a podporováním jmenované v nemoci, jež vznikla v době, kdy nebyla k pojištění přihlášena, dále škodu vzniklou nezaplacením příspěvků a útraty řízení. Podotýká se, že proti Josefu B. jako Vašemu zaměstnanci máte právo regresu.«
Zemský úřad v Užhorodě nevyhověl nař. rozhodnutím odvolání st-lovu, a to z důvodů obsažených v rozhodnutí I. stolice. K tomu podoktl, že za svoje zaměstnance ručí toliko zaměstnavatel sám a jest tudíž jeho věcí, jestliže Josef B. Vilmu G. neoprávněně odhlásil. Okr. nemoc. pojišťovny ani nemají možnosti, ani nejsou povinny zkoumati, zdali ten který zaměstnanec byl k odhlášení některého jiného zaměstnance oprávněn, či nikoliv.
Rozhoduje o stížnosti podané do tohoto rozhodnutí, uvážil nss toto.
Žal. úřad vyslovil, že za svoje zaměstnance ručí toliko zaměstnavatel sám. Tím vyslovil žal. úřad právní názor, že odhláška po rozumu zák. čl. XIX: 1907 jest účinná i tehdy, když stala se obchodním zaměstnancem bez vědomí zaměstnavatelova a proti jeho vůli. St-1 pokládá tento názor žal. úřadu za mylný a hájí v té věci stejné stanovisko, jaké zaujal již v řízení odvolacím, tvrdě, že odhlášku učinil jeho obchodní zaměstnanec B. bez jeho pověření a souhlasu a že tudíž ho nemohou stihnouti pražádné následky plynoucí z této odhlášky. Nss dal stížnosti za pravdu.
Podle § 12 cit. zák. článku jest zaměstnavatel povinen každou, u něho zaměstnanou, pojistné povinnosti podrobenou osobu do 8 dnů přihlásiti u okresní dělníky pojišťující pokladny a stejně jest podle § 14 zaměstnavatel povinen oznámiti pokladně i vystoupení takových zaměstnanců ze zaměstnání do 8 dnů. Plyne tedy z předpisu posléze uvedeného, že povinnost odhlásiti zaměstnance uložena jest zaměstnavateli. Jistě lze za odhlášku po rozumu § 14 pokládati i takovou odhlášku, kterou sice neučinil zaměstnavatel sám, ale která se stala s jeho vědomím a souhlasem, nebo kterou zaměstnavatel dodatečně schválil. Nelze však ani z cit. předpisu, ani z jiného zák. ustanovení dovoditi, že by za zaměstnavatele směl odhlášku po rozumu § 14 cit. zák. článku učiniti bez vědomí a souhlasu zaměstnavatelova i obchodní zaměstnanec, nemající k tomu příslušného zmocnění.
Vycházel-li tedy žal. úřad z právního názoru, že odhláška po rozumu § 14 zák. čl. XIX: 1907 je účinná i tehdy, když ji učiní zaměstnanec bez vědomí zaměstnavatelova a proti jeho vůli, vycházel z názoru právně mylného a bylo proto nař. rozhodnutí, jež je jedině opřeno o svrchu uvedený důvod, který nemá v zákoně opory, zrušiti podle § 7 o ss.

Citace:

č. 9684. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 414-415.