Č. 2452.

Státní zřízenci: O podmínkách připuštění ke zkoušce podúřednické.
(Nález ze dne 4. června 1923 č. 7538).
Věc: Otakar V. v Praze proti ministerstvu veřejných prací o připuštění k podúřednické zkoušce.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-1, úřední zřízenec přidělený ředitelství pro stavbu vodní drah v Praze, podáním z 11. dubna 1922 zažádal, aby byl připuštěn k podúřednické zkoušce a po složení jejím jmenován podúředníkem ve smyslu zákona z 24. března 1920 č. 221 Sb. resp. vl. nař. z 6. listopadu 1920 č. 609 Sb., uváděje, že je od 1. září 1908 definitivním zřízencem, byl 22. září 1921 přidělen k uspořádání technického archivu a od 14. ledna 1922 je zaměstnán u telefonních přístrojů. Nař. rozhodnutím min. veř. prací žádosti té nevyhovělo, poněvadž službu v telefonní centrále nelze považovati za práci výše kvalifikovanou, a žadatel nebyl tedy zaměstnán výlučně pracemi výše kvalifikovanými po 6 měsíců, nýbrž pouze necelé 4 měsíce.
Stížnost spatřuje nezákonnost rozhodnutí v tom, že služba st-lovu v telefonní centrále, jejíž způsob a obsah blíže popisuje, neuznává za práci výše kvalifikovanou ve smyslu § 3 vl. nař. 609/20, a vytýká dále vadné řízení, ježto žal. úřad, ač přednosta ředitelstva pro stavbu vodních cest v Praze potvrzoval, že činnost v telefonní centrále lze pokládati za práci výše kvalifikovanou, hodnotil ji jinak, aniž předem vyšetřil, v čem služba ta záleží.
Nss neshledal stížnost důvodnou.
Podle § 5 vl. nař. z 6. listopadu 1920 č. 609 Sb. mohou ke zkoušce podúřednické připuštěni býti jenom sluhové (zřízenci), kteří jsou v posledním roce předepsané služební doby a vyhovují podmínce § 1, odst. 1 č. 2, t. j. konali práce výše kvalifikované (§ 3) a to buď výlučně po půl roku nebo vedle prací sluhovských aspoň po jeden
rok.
§ 3 cit. nař. uznává za práce výše kvalifikované ve smyslu § 1 zák.
z 24. března 1920 Sb. č. 221 a) kancelářské práce podřízeného významu, b) různé práce a služby, které předpokládají zvláštní důvěru, svědomitost a inteligenci, c) odborné práce, které vyžadují odborného výcviku. Služba v domácí telefonické centrále o sobě není ani prací kancelářskou, ani odbornou prací vyžadující odborného výcviku. Nespadá nutně ani do kategorie b). Ovšem může povahu takové služby, předpokládající zvláštní důvěru, svčdomitost a inteligenci, míti podle okolností konkrétního případu zejména hledíc k rozsahu a složitosti své a k požadavkům, jež se na ni kladou; je-li však tomu tak, je otázkou skutkovou, jejíž posouzení vyhrazeno je úřadu správnímu, aniž nss úsudek jeho po této stránce meritorně může přezkoumávati. Usoudil-li žal. úřad, že v daném případě služba st-lova v domácí telefonické centrále ředitelstva pro stavbu vodních cest v Praze nevykazuje oněch zvláštních vlastností, nelze v tom spatřovati nezákonitost. Ale ani vytýkané vady řízení tu není. V tomto směru nebylo lze přihlížeti k vývodům stížnosti, které uvádějí, že st-1 v souvislosti se službou telefonickou a dále i vedle ní vedl různé výkazy a seznamy, neboť tyto okolnosti v administrativním řízení nebyly uvedeny (§ 6 zák. o ss). Pokud pak se týče vlastní služby telefonické neuvedl st-1 ve své žádosti rovněž žádných zvláštních okolností, tuto jeho službu charakterisujících, a nemůže proto spatřovati porušení svého práva procesního v tom, že úřad jich nezjišťoval. Nelze však shledávati vadu řízení ani v tom, že úřad nekonal před svým rozhodnutím nějakých šetření z povinnosti úřední, ježto šlo o okolnosti jemu úředně známé, které zvláštního zjišťování nevyžadovaly. Konečně není ani vadou řízení, že žal. úřad okolnosti tyto jinak hodnotil nežli bezprostřední služební přednosta st-lův, poněvadž toto hodnocení je součástí rozhodovací činnosti samé a přísluší tedy žal. úřadu samostatně, aniž je v tom směru vázán úsudkem podřízeného služebního úřadu. Jeví se tedy stížnost bezdůvodnou.

Citace:

č. 2452. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 209-210.