Čís. 1754.
I šatstvo může býti »jměním« ve smyslu § 99 j. n., pokud ho majitel nezbytně nepotřebuje k osobní potřebě.
(Rozh. ze dne 4. července 1922, R I 763/22.) Žalobkyně zažalovala pohledávku 1200 Kč proti budapeštskému obchodníku, jenž dlel jako lázeňský host v Karlových Varech, u okresního soudu v Karlových Varech, opřevši místní nepříslušnost o § 99 j. n., ježto při předchozím prozatímním opatření bylo žalovanému zabaveno šatstvo a peněžní hotovost v obvodu dovolaného soudu. Soud prvé stolice vyhověl námitce místní nepříslušnosti a žalobu odmítl, maje za to, že žalované hotovosti potřebuje žalovaný na cestu a i šatstvo že slouží k jeho osobní potřebě. Rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dle § 99 j. n. může podána býti žaloba proti osobám, jež v tuzemsku nemají bydliště, pro nároky majetkové u každého soudu, v jehož obvodu jest jmění těchto osob. Dle § 67 j. n. jest obecné sudiště osob, jež nemají bydliště ani v tuzemsku, ani v cizozemsku, odůvodněno v místě jich přechodného pobytu v tuzemsku, po případě v místě, kde posledně v tuzemsku bydlely nebo se zdržovaly. Ze srovnání §§ 67 a 99 j. n. odvozuje se (Horten, jurisdikční norma str. 307), že jmění, jež tvoří základ příslušnosti dle § 99 j. n., nesmí souviseti s osobou žalovaného (jako hotovost potřebná ku krytí nutných životních potřeb, šatstvo, cestovní potřeby) a že tudíž tyto věci, odejmou-li se žalovanému, nemohou založiti příslušnost soudu dle § 99 j. n. V této všeobecnosti tato výjimka platnost míti nemůže, neboť cestovní potřeby a šatstvo u lidí, navštěvujících světové lázně, jako jsou Karlovy Vary, představují začasté veliké jmění, při nejmenším však nelze je vždy označiti za předměty nezbytné potřeby. Sluší se spíše přikloniti k výkladu přísnějšímu, že pouze potřebné části šatstva, ve které je kdo oblečen, nelze považovati za jmění ve smyslu
§ 99 j. n., aby nevznikl rozpor s ustanovením § 67 j. n. V tomto případě jedná se o pohledávku 1200 Kč s přísl. a věci, odebrané žalovanému při výkonu prozatímního opatření (hotovost 700 Kč, letní pánský oblek, pár pánských a pár žlutých dámských bot, které žalovaný vyňal při výkonu prozatímního opatření ze svých zavazadel a soudnímu vykonavateli odevzdal), mohou míti přibližně cenu asi 1500 Kč, takže by mohly k uspokojení uvedené pohledávky sloužiti a v tom směru představují v tomto případě jmění žalovaného, kteréž má pro žalobkyni cenu. Uváží-li se dále, že žalovaný odjížděje s manželkou z Karlových Varů mimo
hotovosti 700 Kč, měl u sebe, jak zjištěno, ještě jakousi hotovost v rakouské měně, a uváží-li se dále, že částky oděvu, které mu byly odebrány, žalovaný ani jeho manželka na sobě neměli, nýbrž je z cestovního kufru vyňali a tudíž k nezbytným částím oděvu jich počítati nelze, když i bez
nich dále cestovali a jich postrádati mohli, není o tom pochybnosti, že tyto věci tvoří pro žalované jmění, kteréž dle § 99 j. n. příslušnost
okresního soudu v Karlových Varech zakládá.