Č. 3183.

Stavební právo. — Administrativní řízení: I. Nájemce není legitimován k opravnému prostředku proti rozhodnutí stav. úřadu podle § 129 mor. stav. řádu, kterým nařízeno vyklizení domu za účelem provedení oprav. — II. Předpisy o ochraně nájemníků neposkytují nájemci nároku na to, aby budova, ve které obývá, byla zachována ve stavu, v jakém jí nájemce užívá.
(Nález ze dne 29. ledna 1924 č. 1486).
Prejudikatura: Boh. 1568 adm.
Věc: Petr G. a spol. v Mor. Ostravě (adv. Dr. Pavel Parkus ze Smíchova) proti moravskému zemskému výboru (za zúčastněnou stranu — adv. Dr. Rud. Šmolka z Mor. Ostravy) stran legitimace k podání stížnosti.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Správní komise města Mor. Ostravy nařídila ve smyslu § 129 mor. stav. řádu potravnímu a úspornému dužstvu báňských úřed- níků a dozorců v M. O., na základě konaného šetření mimo jiné, aby dům čp. — v M. O., k umožnění provedení nařízených oprav a vzhledem k shledaným stavebním a zdravotním vadám byl do 14 dnů vyklizen.
Do rozhodnutí toho podali nájemníci domu jednak rozklad, jednak stížnost, v níž vytýkali nař. rozhodnutí nezákonnost a povedenému řízení vadnost, poněvadž nebyli ke komisionelnímu řízení přizváni a bylo rozhodnuto o jejich zájmech v jejich nepřítomnosti.
Stížnost byla městkou správní komisí zamítnuta, ježto řízení bylo provedeno na základě § 129 mor. stav. řádu a nájemníci ve smyslu ustanovení toho nejsou stranou.
Nař. rozhodnutím byla stížnost, podaná do rozhodnutí toho zamítnuta, poněvadž st-lům jako nájemníkům domu schází legitimace, aby si proti onomu opatření stavebního řádu mohli v instanční cestě stěžovati.
Rozhoduje o stížnosti byl nss veden těmito úvahami:
Nař. výměr jest rozhodnutím úřadu ve smyslu § 129 mor. stav. řádu a jest proto posuzovati legitimaci st-lů k tomu, aby jako strany ve správním řízení vystupovali, s hlediska tohoto zákonného předpisu.
§ 129 mor. stav. řádu nepřiznává nájemníkům postavení pocesní strany, nýbrž jedině majiteli domu.
V tomto směru vyslovil nss již ve svém nál. Boh. 1568 adm. právní názor, že v řízení dle § 119 stav. řádu po Prahu nemá nájemník budovy, jejíž zboření jest nařízeno, postavení strany.
Úvahy, jež nss vedly k odepření postavení procesní strany nájemníkům v řízení dle tohoto předpisu, jsou směrodatné také v přítomném sporu, kde jde o použití § 129 mor. stav. řádu, neboť oba předpisy, pokud se týče postavení stran v řízení, obsahují ustanovení shodná a jest i povaha vyklizení a zbourání domu s hlediska stavebního stejná.
Proto poukazuje nss dle § 44 jedn. řádu na důvody nálezu toho. Uznává-li však specielní předpis § 129 mor. stav. řádu jediné vlastníka domu jako stranu v řízení, jež dle předpisu toho stavební úřad provádí, nemohou se st-lé dovolávati všeobecných zásad řízení správního v té příčině, neboť předpisy ty se uplatňují teprve tehdy, není-li tu žádného specielního ustanovení.
Pokud by se dalo ze stížnosti souditi, že st-lé dovozují nárok svůj v předpisů týkajících se ochrany nájemníků, jest podotknouti, že ani tyto předpisy neposkytují nájemníkům veřejnoprávní nárok na to, aby budova byla zachována ve stavu, v kterém jí nájemci používají, jak to nss rovněž vyslovil ve shora cit. nál..
Nelze tedy shledati ani vadnost řízení ani nezákonnost v tom, že žal. úřad v řízení dle § 129 mor. stav. řádu nepřiznal nájemníkům postavení procesní strany, i bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3183. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 448-449.