— Čís. 9921 —
Čís. 9921.
Nárok zaměstnavatele proti okresní nemocenské pojišťovně na náhradu výloh první pomoci několika dělníkům jest .nárokem jednotným a nelze ho posuzovati co do přípustnosti ,opravných prostředků (co do způsobu řízení) jako součet, samostatných nároků na náhradu výloh, vynaložených na jednotlivé dělníky.
(Rozh. ze dne 17. května 1930, R I 207/30.)
Zaměstnavatel domáhal se na okresní nemocenské pojišťovně náhrady 4563 Kč z důvodů, že poskytl svým. dělníkům, kteří jsou pojištěni u žalované pojišťovny, obvazy, léčebné a osvěžující prostředky, a že takto učinil náklad v zažalované výši, který má podle zákona hraditi žalovaná (§ 1042 obč. zák.). Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Odvolací soud odmítl odvolání jako nepřípustné. Důvody: Žalobní nárok není částkou jednotnou, naopak skládá se z jednotlivých částek, které žalobkyně za každého jednotlivého dělníka vynaložila, by prostředky k poskytování první pomoci opatřila. I kdyby proto v každém případě bylo bývalo sprostředkováno největší množství, činil by náklad na jednoho dělníka jen 126 Kč. Ve skutečnosti jest však tento náklad na jednotlivého dělníka mnohem menší, poněvadž nebylo u každého dělníka použito všech prostředků a šlo zpravidla o mnohem menší kvantity. Náklad nepřevyšuje tudíž v jednotlivém případě 300 Kč. Poněvadž náklad na jednotlivé dělníky není ani ve skutkové ani v právní souvislostí s výlohami na ostatní dělníky a první pomoc poskytnutá jednotlivému dělníku jest pro každého zvláštním případem, nelze ani shromážděním těchto nároků změniti jejich povahu jako nepatrných nároků. Obzvláště nemá hromadění těchto nároků vliv na přípustnost opravných prostředků. Podle § 501 c. ř. s. bylo proto odvolání, přípustné jen z důvodů zmatečnosti, jež se neuplatňují, podle § 471 čís. 2 c. ř. s. odmítnouti.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil odvolacímu soudu, by o odvolání žalobce znovu rozhodl.
Důvody:
Odvolací soud pokládá neprávem odvolání za nepřípustné proto, že jde o hromadění samostatných nároků, při čeniíž pro opravné řízení každý nárok jest posuzovati samostatně. V souzeném příp'adě nejde o nároky samostatné, mající různý skutkový a právní důvod. Všecky jednotlivé výdaje na první pomoc vyvěrají z téhož právního důvodu podle § 1042 obč. zák. (srv. rozhodnutí nejvyššího soudu č. 4102 sb. n. s.) a i skutkový jejich základ jest jednotný, poskytování první pomoci zaměstnancům žalobkyně na účet žalované pojišťovny. Že žalovaná může proti jednotlivým položkám a proti náhradě za jednotlivou pomoc uplatňovati různé námitky, nevadí právní a skutkové jednotnosti žalobního nároku. Proto lze pro opravné řízení pokládati za samostatné a proto nepatrné nároky jen ty jež nevzešly z téhož právního a skutkového důvodu a každý o sobě nepřesahuje hranici věci nepatrné. Tomu tak není ve sporném případě a proto odvolací soud neprávem pokládá žalobní nárok za součet více samostatných nároků a odvolání z toho důvodu za nepřípustné. Proto bylo rekursu vyhověti, usnesení odvolacího soudu zrušiti a naříditi vyřízení odvolání bez ohledu na důvod, pro který bylo odmítnuto.