NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 8709.

Byla-li na prvopisu plné moci uvedena strana správným křestním jménem, na opisu plné moci připojeném ke spisům však nepravým křestním jménem, právní zástupce si pak vyžádal lhůtu k předložení prvopisu plné moci, tento však ve lhůtě nepředložil, jde o zmatek podle § 477 čís. 5 c. ř. s. a jest žalobu odmítnouti, třebas právní zástupce předložil plnou moc sice již po lhůtě, ale ještě před usnesením soudu.
(Rozh. ze dne 14. února 1929, Rv I 2030/27.)
Oba nižší soudy žalobu zamítly. Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů i s' předchozím řízením jako zmatečné a odmítl žalobu.
Důvody:
Dovolací soud shledal, že žalobkyně jest v žalobě i v pozdějších podáních uvedena jako A. B-ová a že plná moc pro jejího zástupce je podepsána tímto jménem. Podle dotazníku předloženého se žádostí o udělení práva chudých se však jmenuje Marie. Tímto jménem je také podepsána na protokolech o jednáních ze dne 8. února a 30. března 1927. Pro tyto okolnosti a na základě srovnání písma vznikla pochybnost o pravosti podpisu na plné moci. Proto byl zástupce žalobkyně Dr. František K. vyzván, by vysvětlil, jak se žalobkyně jmenuje křestním jménem a by její podpis na plné moci dal ověřiti, nebo, je-li soudu znám, by potvrdil jeho pravost, odvolávaje se na svou přísahu (§ 30 druhý odstavec c. ř. s.). Jeho koncipient se vyjádřil před soudem, že se žalobkyně jmenuje Marie B-ová a že tak podepsala plnou moc pro Dr. K-a. Tato plná moc že nebyla přiložena к žalobě, nýbrž její opis, na kterém bylo její jméno omylem uvedeno jako A. B-ová a tak také pojato do žaloby. Za sporu bylo opomenuto omyl ten napraviti. Prvopis plné moci není prý po ruce a, kdyby se trvalo na jejím předložení, že žádá o povolení dvouměsíční lhůty, protože žalobkyně je v Sarajevu. Dovolací soud považoval tuto poslední část tohoto vyjádření za žádost o povolení lhůty k předložení plné moci a vrátil spisy odvolacímu soudu s příkazem, aby zástupci žalobkyně byla povolena k tomuto účelu přiměřená lhůta. Odvolací soud nařídil soudu první stolice, aby byla povolena lhůta 14 dní. Usnesení soudu první stolice, obsahující toto povolení, bylo doručeno zástupci žalobkyně 7. ledna 1929, ale ten v ustanovené lhůtě plnou moc nepředložil. Předložil jí teprve 2. února 1929, ale к tomu nelze přihlížeti proto, že lhůta k dodatečnému předložení plné moci není prodlužitelná (§ 37 c. ř. s.), aniž lhůta k odstranění formálních vad (§ 85 c. ř. s.). Z toho jest zřejmo, že advokát žalobkyně zastupoval ji v řízení, neprokázav své zmocnění plnou mocí. Nebyl tudíž oprávněn ji zastupovati. Jelikož jde o spor, ve kterém je zastoupení stran advokáty nutné, nemohla jednati na soudě sama, třebaže se k jednomu jednání před prvním soudem dostavila. K nedostatku plné moci jest hleděti v každém období rozepře (§ 37 c. ř. s.). V tomto případě nebyl tento nedostatek odstraněn v řízení nižších stolic a dovolací soud se bezvýsledně pokusil jej odstraniti. Proto nezbylo než uznati, že žalobkyně nebyla v řízení vůbec zastoupena, že řízení jest, počínajíc žalobou, zmatečné dle § 477 čís. 5 c. ř. s. a zrušiti rozsudky obou nižších soudů í řízení, pokud jest stiženo zmatečností a žalobu odmítnouti (§§ 7, 478 a 513 c. ř. s.).

Citace:

č. 8709. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 236-238.