Čís. 14632.


Závazek okresu (v Čechách) poskytnouti obci subvenci na stavbu mostu je rázu veřejnoprávního.
(Rozh. ze dne 18. října 1935, R I 1033/35.)
Podle tvrzení žalující obce zavázal se jí žalovaný okres přispívali k úhradě nyní ve zbytku zažalovaných nákladů stavby mostu. Prvý soud jednaje odděleně o vznesené námitce nepřípustnosti pořadu práva tuto zamítl, shledav, že nešlo o veřejnoprávní poměr mezi dvěma samosprávnými svazky a že by okres jako nadřízený orgán zasahoval v hospodářství obce. Rekursní soud námitce vyhověl a žalobu zamítl. Důvody: Dle protokolu o schůzi okresní správní komise ve V. ze dne 29. října 1933 jednalo se již tehdy o formě financování stavby mostu okresem. Podle vyřízení zem. správy politické v P. ze dne 26. listopadu 1932 okresní správní komise ve V. považovala stavbu mostu za nutnou, by byla spojena síť okresních silnic v obou polovicích okresu v-ského a vytvořil se tak jednotný komunikační celek; žalovanému okresu povolilo ministerstvo veřejných prací výnosem z 21. prosince 1932 příspěvek na úpravu okresní silnice u téhož mostu v žalující obci. Vedle spojení dvou státních silnic tímto mostem hlavně se usnadnilo i spojení mezi několika okresními městy. Již z toho je viděti, že poskytnutí sporné subvence stalo se okresem u plnění jeho činnosti veřejnoprávní, ježto zřízení mostu, třebas okres jej nestavěl, přec podporoval společný prospěch okresu a jeho obyvatelů, a nerozhoduje, že snad bylo mohlo město K. (žalobce) i bez subvence se strany okresu stavu provésti (zák. čís. 125/27). Poskytnutí této subvence jest akt veřejnoprávní. Plnění takto převzaté bylo plněním závazku veřejnoprávního, a stejně aktem veřejnoprávním je zastavení dalšího placení toho příspěvku podle usnesení okresní správní komise z 27. listopadu 1928. Nejde tedy o nárok soukromoprávní, o kterém by soudy měly rozhodovati podle § 1 j. n., nýbrž o nárok, o kterém třeba rozhodovati v pořadí instancí správních.
Nejvyšší soud nevyhověl do volacímu rekursu.
Důvody:
Nemůže býti o tom pochybnosti, že také veřejnoprávní svazky samosprávné, pokud jim zákon přiznává povahu samostatné právní osobnosti, mohou mezi sebou předsevzít! právní jednání k založení právních poměrů povahy soukromoprávní a že se tak může státi i mezi svazky navzájem nadřízenými, případně podřízenými. Než v souzeném případě nešlo o takové jednání k založení poměru soukromoprávního, protože oba svazky nevystupovaly jako osoby soukromého práva, nýbrž jako samosprávné úřady v této své vlastnosti a u výkonu veřejnoprávních úkolů; jestliže podle tvrzení žalující strany žalovaná převzala na sebe závazek přispívati jí k úhradě nákladů stavby mostu, neplyne z toho, že musilo jíti o závazek povahy soukromoprávní, neboť mohou býti založeny také závazky povahy veřejnoprávní, na jejichž splnění může býti právními prostředky naléháno, ale ovšem nemůže ik tomu dojiti soudním sporem (§ 1 j. n.), protože právě nejde o občanskou právní věc. Při tom je nerozhodno, dojde-li k takovému závazku z dobré vůle anebo na základě zákonného předpisu, a šlo-li o zájmy jenom místní nebo také širší zájmy celého okresu. Věc se má nejinak, nežli byla-li by žalobkyni přislíbena subvence zemská nebo státní; kdyby slíbená subvence, ať ke slibu došlo z jakéhokoli důvodu, nebyla vyplacena, nemůže býti o tom pochybnosti, že by nemohla býti vymáhána pořadem práva u soudů.
Citace:
Čís. 14632. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 726-727.