NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 2

Čís. 14670.

K § 226 c. ř. s.
Žalobní žádost, znějící obecně jen na zproštění škody pojistníka pojišťovnou, je neurčitá; k této neurčitosti jest hleděti z úřadu.
(Rozh. ze dne 2. listopadu 1935, Rv I 2511/33.)
Žalobce přednesl, že uzavřel se žalovanou pojišťovnou pojišťovací smlouvu ze 14. července 1931 proti povinnému ručení na deset roků jako majitel kolářství pro případ usmrcení, poranění, poškození na zdraví a poškození věci až do obnosu 200000 Kč a že ve smyslu této smlouvy jest pojišťovatelka zavázána zprostiti pojistníka škody, jestliže a pokud byly na základě tuzemských zákonných ustanovení o povinném ručení platných v době uzavření smlouvy na něho vzneseny nároky, odvozované z nějakého smluvně označeného zdroje nebezpečí a ze skutečnosti spadající do doby ručení pojišťovatelova, která měla za následek usmrcení, tělesné zranění nebo poškození zdraví osoby třetí. Dále uvedl, že Vilém V. podal na něho žalobu, v níž tvrdí, že 22. listopadu 1931 šel k němu, aby si dal zhotoviti oblouk na pilu, a že, když vkročil do jeho dílny, sklouzl, a způsobil si zranění, čímž mu vzešla škoda v zažalované výši. Vilém V. shledává zavinění žalobcovo v tom, že neopatřil přístup ke své dílně tak, aby zákazníkům nehrozilo nebezpečí. Poněvadž žalovaná pojišťovna odmítla uhraditi zažalovanou pohledávku, navrhuje žalobce, by žalovaná byla uznána povinnou zprostiti jej škody z toho, že na něho byly vzneseny nároky odvozované z provozu jeho živnosti a z úrazu, jímž dle tvrzení byl dne 22. listopadu 1932 u něho stižen Vilém V. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Pro zažalovaný nárok není sice rozhodným, zda jest pravdivé tvrzení poškozeného Viléma V., vznesené v žalobě na žalobce Antonína K., zda nárok ten jest proti Antonínu K. po právu a zda Vilém V. má naději na úspěch své žaloby čili nic; nýbrž rozhodné jest, zda Vilém V. odůvodňuje svůj žalobní nárok takovým způsobem, jakoby Antonín K. (nynější žalobce) byl zavinil škodu Vilému V. v oboru své kolářské živnosti, neboť podle čl. 1 odst. 1 všeobecných pojišťovacích podmínek vzniká závazek pojišťovny, sprostiti pojistníka škody, »jestliže a pokud byly ... na pojistníka, jako náhradou povinného, vzneseny nároky, odvozené z nějakého smluvně označeného zdroje nebezpečí ...«. Než i kdyby Vilem V. byl vznesl ve své žalobě nároky, plynoucí ze smluvně označeného zdroje nebezpečí (kolářství) v pojistce, nelze nynější žalobě Antonína K. vyhověti, poněvadž neobsahuje určitý žalobní nárok, jak předpisuje § 78 čís. 1 a § 226 odstavec 1 c. ř. s. Dokud pojistník neplnil poškozenému, nemá ovšem, proti pojistiteli nárok na náhradu tohoto plnění, nýbrž pouze nárok na sproštění škody. Avšak nárok na sproštění škody jest nárok zcela všeobecný, jenž nevyjadřuje, jakým způsobem má býti pojistník škody sproštěn a co mu má pojišťovna plniti. Žalobní žádost, znějící všeobecně jen na sproštění škody, jest proto neurčitá, a obsahuje jen všeobecnou definici závazku podle čl. 1 odst. 1 všeobecných pojišťovacích podmínek. Měl by proto i rozsudkový výrok žalobě vyhovující jen akademický význam a, ač jde o nárok na plnění, netvořil by exekuční titul k vedení exekuce způsobilý, poněvadž z něho nejsou patrny předmět, způsob, rozsah a doba plnění, jak se žádá v § 7 ex. ř. Určitost žalobního plnění jest procesním, nikoliv hmotným předpokladem žaloby a jest proto k němu přihlížeti z úřadu i bez námitky odpůrcovy, neboť hmotněprávní otázka, zda jest soukromoprávní nárok po právu, jest ovšem věcí strany, kdežto otázku, zda jsou splněny předpoklady, za kterých jest žalobce oprávněn dovolati se ochrany státu, totiž rozhodnutí soudu, jest řešiti s hlediska veřejnoprávního a jest to odňato volné disposici stran.

Citace:

Čís. 14670. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 781-782.