Authors:
= Váž. tr., 13 (1931)
PDF

Čís. 4223


Byly-li včas opovězeny a provedeny dvě zmateční stížnosti, jednak obžalovaným samým protokolárně ještě před doručením opisu rozsudku, jednak obhájcem písemně po doručení opisu rozsudku, jest tu i onu pokládati za stížnost jednotnou, opakuje-li podání obhájcovo výtky obžalovaného.
(Rozh. ze dne 2. července 1931, Zm I 287/31.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského jako porotního soudu v Hradci Králové ze dne 21. března 1931, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem loupeže podle §§ 190, 192, 194 tr. zák. a přestupkem podvodu podle §§ 197, 461 tr. zák. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Zmateční stížnost byla obžalovaným včas opovězena i včas provedena, jednak jím samým ještě před doručením opisu rozsudku protokolárně dne 24. a dne 28. března 1931, jednak po doručení opisu rozsudku obhájcem písemně dne 3. dubna 1931. Veškeré tyto projevy jest pokládati za stížnost jednotnou, ano podání obhájcovo opakuje (s jedinou výjimkou) též výtky učiněné samým obžalovaným.
Citace:
Čís. 4223. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 372-372.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).