Čís. 17137.

Dal-li kupitel prodateli zboží k disposici pro vady, které odůvodňují zrušení trhové smlouvy podle § 932 obč. zák. a odmítl-li prodatel neprávem převzetí toho zboží, jde na vrub prodatele, bylo-li zboží u kupitele prodáno v exekučním řízení.
Přes uvedenou nemožnost vrátiti koupené zboží je kupitel oprávněn žádati zrušení trhové smlouvy a vrácení trhové ceny, musí však místo zboží vrátiti jeho peněžitou hodnotu podle zásad §§ 877, 1435 obč. zák.
(Rozh. ze dne 14. prosince 1938, Rv I 1555/37.)
Žalobce sjednal se žalovaným dne 6. září 1932 kupní smlouvu, podle níž koupil od žalovaného jednak obchod s vínem (vinný sklep), jednak různé předměty a zásoby, jež se nalézaly ve vinném sklepě v domě č. p. 405 v P., a to likérové třešti za 16800 Kč, víno za 26950 Kč, sudovinu za 12300 Kč, motorovou řezačku za 1.900 Kč, láhve za 3000 KČ, police a stojany za 5000 Kč, tři filtry na víno za 2500 Kč, jednu zátkovačku za 1000 Kč, jednu decimální váhu za 500 Kč a jeden kotel za 6000 Kč; tudíž celkem za 75950 Kč. Při tom bylo ujednáno mimo jiné, že veškeré zboží a předměty, o něž jde, jsou prvotřídní kvality a plnohodnotné. Tvrdě mimo jiné, že žalovaný nesplnil žádnou z ujednaných podmínek, ačkoliv mu, žalobce zaplatil na trhovou cenu již 50000 Kč, zejména že koupené zboží není vymíněné jakostí, ježto víno je zoctovatělé, nepoživatelné, likérové třešti z části nepotřebné a bezcenné, z části méněcenné, sudy z části bezcenné, z části méněcenné, koupený kotel je vlastně destilační aparát, který nebyl ani hlášen žalovaným a který byl žalovaným tajně postaven, takže byl žalobci, když to oznámil důchodkové kontrole, zabaven a prohlášen za propadlý, dále že oznámil žalovanému své námitky proti kupní smlouvě s ním sjednané, zejména že mu oznámil i vady věcí od něho koupených a že dal žalovanému k disposici celý obchodí se vším zbožím, když zjistil, že dodané zboží jest bezcenné a zdraví škodlivé, domáhá se žalobce na žalovaném žalobou podanou dne 21. února 1933, aby bylo uznáno právem, že se prohlašuje za zrušenou shora uvedená trhová smlouva, že žalovaný jest povinen to uznati, uvedené předměty zpět odebrati a zaplatili žalobci 50000 Kč s přísl., a dále že předměty, o něž jde, vyjímaje kotle, nejsou již v žalobcově držbě, ježto byly exekučně prodány, a že kotel byl zabaven pro pohledávku žalobcova věřitele. Nižší soudy zamítly žalobu v podstatě z toho důvodu, že se žalobce nemůže domáhati Zrušení smlouvy podle § 932 obč. zák., poněvadž nemůže vrátiti žalovanému koupené a převzaté věci, když je již nemá ve své disposici a sám místo nich ani nenabízí peněžní náhradu.
Nejvyšší soud uložil soudu prvé stolice další jednání a nové rozhodnutí.
Důvody:
Uplatnění nároku ze správy podle § 932 obč. zák. na zrušení trhové smlouvy a vrácení trhové ceny předpokládá sice zpravidla, že kupitel může vrátit koupenou věc, není tomu tak však bez výjimky. Kupitel není povinen vrátiti koupenou věc prodateli, jestliže ji buď právem zcizil na účet prodatelův, nebo když nemůže věc vrátiti bez své viny. Žalobce nenapadá závěr odvolacího soudu, že nemůže vrátiti věci, které koupil od žalovaného, brojí však právem proti právnímu názoru odvolacího soudu, že nemožnost vrátiti ony věci sám zavinil. Žalobce přednesl, že oznámili žalovanému své námitky proti kupní smlouvě s ním sjednané, zejména že mu oznámil i vady věcí od něho koupených, a že. dal žalovanému k disposici celý obchod se vším zbožím, když zjistil, že dodané zboží jest bezcenné a zdraví škodlivé. Kdyby toto tvrzení žalobcovo bylo správné a kdyby žalobce včasně a oprávněně byl vytkl žalovanému vady věcí od něho koupených a kdyby to byly vady, které jsou podmínkou domáhání se nároku ze správy podle § 932 obč. zák. na zrušení kupní smlouvy a vrácení trhové ceny, byl by žalovaný, jenž odmítl převzetí věcí žalobci předaných a vrácení kupní ceny, sám v prodlení v plnění povinností ze žalobcova nároku ze správy pro žalovaného vyplývajících a proto by následky jeho prodlení šly na jeho vrub a nikoli na vrub žalobcův. K těm následkům patří nemožnost vrátiti věci od žalovaného koupené, došlo-li k této nemožnosti podle tvrzení žalobcova teprve později. To se shoduje i s tvrzením žalovaného, že věci žalobcem koupené byly prodány v exekučním řízení dne 10. září 1934 po případě dne 11. října 1934, tudíž až po podání žaloby, t. j. po 21. únoru 1933. Kdyby žalobce byl zbaven povinnosti vrátiti, koupené věci žalovanému, nemohlo by mu býti odpíráno oprávnění k žalobě, aby byla kupní smlouva sjednaná se žalobcem zrušena a aby žalovaný vrátil kupní cenu, kterou obdržel od žalobce. Nemůže-li však žalobce, nezaviněně vrátiti věci, které byly prodány v exekučním řízení, není tím zproštěn povinnosti, aby plnění od žalovaného přijaté vrátil podle zásad §§ 877, 1435 obč. zák. v hodnotě peněžité. Tuto svou povinnost žalobce jíž v odvolání uznával a připustil, aby od kupní ceny, jejíhož vrácení se domáhal na žalovaném, byla odečtena cena předmětů, které nemůže vrátiti. Z uvedeného vyplývá, že nemůže obstáti důvod odvolacím soudem uvedený pro zamítnutí žalobního žádáni. Dovolacímu soudu však nelze rozhodnout i ihned ve věci samé,. ježto ani soud odvolací ani prvý soud neučinily potřebná skutková zjištění o tvrzeních žalobcových a o námitkách žalovaného, takže dovolací soud nemá vůbec skutkového podkladu pro rozhodnutí otázky, zda žalobce vůbec právem uplatňuje nárok podle § 932 obč. zák. Oba rozsudky nižších soudů musily býti proto zrušeny podle § 510 c. ř. s.
V novém jednání bude na prvém soudě, aby se obíral předpoklady nároku podle § 932 obč. zák. nejen u věcí, které byly prodány v dražbě, ale i u kotle, u kterého bylo prvým soudem zjištěno jen jeho zabavení, aniž bylo dále zjišťováno, kdo toto zabavení zavinil, zda žalobce, či žalovaný. Také bude prvému soudu uvážiti, zda smlouva se stala takovým způsobem, že lze se domáhati zrušení kupní smlouvy jen u souhrnu všech koupených věcí, či také jen u jednotlivých z nich (srov. rozh. č. 2620 Sb. n. s.) a vrácení kupní ceny na ně připadající z částky žalobcem žalovanému zaplacené. Konečně nebude lze pominouti ani další žalobcův přednes o podmínkách, za. kterých prý byla kupní smlouva s žalovaným sjednána a které prý nebyly žalovaným splněny a bude též uvážiti, zda by žalobce také z tohoto druhého žalobního důvodu měl nárok na zrušení kupní smlouvy a vrácení kupní ceny a zda by jeho nárok bylo třeba posuzovati podle ustanovení obecného zákoníka občanského, či podle ustanovení zákona obchodního. Pro prvý soud však již nebude důvodu, aby rozhodoval o povinností žalovaného k odebrání věcí žalobci prodaných, nepopírá-li žalobce již vůbec nemožnost jejich vrácení, čímž již také připouští, že žalovaný je nemůže od něho odebrati a že mu taková povinnost nemůže býti rozsudkem ani uložena.

Citace:

č. 17137. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 1194-1196.