NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 15945.

Odpovědnost advokáta.
Advokát, vystupující při sjednání trhové smlouvy o nemovitosti jako společný právní poradce obou stran, odpovídá za to, že opominul přiměřeně zabezpečiti splnění depuračního závazku, činnost právního poradce se neomezuje jen na vyjádření smluvní vůle stran práva neznalých právní formou, nýbrž vyžaduje, aby též upozornil strany na újmy po případě jim hrozící.
(Rozh. ze dne 19. března 1937, Rv I 1515/35.)
Žalobkyně sjednala s Antonínem J-em směnnou smlouvu, podle níž Antonín J. jí postoupil do vlastnictví dům, zapsaný ve vložce č. 3 kat. území R., a žalobkyně postoupila Antonínu J-ovi do vlastnictví dům č. p.... v P. Při tom převzala žalobkyně hypotéky zajištěné na domě jí postoupeném. Naproti tomu převzal Antonín J. s domem jemu postoupeným hypotéku na něm váznoucí. Obě nemovitosti byly tedy směněny s tím, že pouze žalobkyně doplatila Antonínu J-ovi hotově Kč, čímž byly hodnoty mezi smluvci směňované vyrovnány. Řečenou směnnou smlouvu sdělával žalovaný jako společný právní zástupce obou stran. V době uzavření směnné smlouvy vázla na nemovitosti č. p. 3 v R. pod pol. C 44 pohledávka Antonína J-a a Josefy J-ové v původní částce 60000 Kč, po částečném, výmazu 30510 Kč 83 h. Podle usnesení okresního soudu ze dne 14. července 1931 bylo pak podle usnesení o udělení příklepu Antonínu J-ovi z 11. února 1930, podle smlouvy směnné z 18. prosince 1930 a podle rozvrhového usnesení z 9. dubna 1930 povolen vklad práva vlastnického pro žalobkyni k uvedenému domu a zároveň z původní pohledávky Antonína J-a a Josefy J-ové 60000 Kč byla vymazána částka 29489 Kč 17 h, která při dražbě vyšla na prázdno, takže na nemovitosti té zbyla pohledávka 30510 Kč 83 h, na niž bylo dne 14. května 1931 vloženo zástavní právo za vykonatelnou pohledávku Františka J-a v částce 30000 Kč, Tu musila žalobkyně Františku J-ovi částečně zaplatiti. Trhovou smlouvou ze dne 28. června 1931 prodala žalobkyně dům č. p. 3 v R. Josefu 0-ovi za 190000 Kč. Na srážku kupní ceny převzal Josef O. pohledávku Josefy J-ové (Františka J-a) ve zbývající částce ..... Kč, kterážto částka byla od kupní ceny odečtena, takže žalobkyně o tuto částku dostala méně. Ve směnné smlouvě, kterou žalobkyně uzavřela s Antonínem J-em, bylo stanoveno, že strany veškerá možná břemena a závady, kromě závad a břemen výslovně převzatých, dají na svůj náklad vymazati nejdéle do 3 měsíců od podpisu smlouvy. Žalobkyně přednesla sporně, že žalovaný jako její právní zástupce při sdělávání a knihování směnné smlouvy přehlédl a žalobkyni neupozornil na to, že na nemovitosti č. p. 3 v R. vázla pohledávka Antonína a Josefy J-ových v částce 30510 Kč 83 h, ani sám prý neměl knihovní lustrum této nemovitosti, ani je žalobkyni neukázal. Poněvadž žalobkyně přejímala nemovitost tu v domnění, že nepřijímá na hypotékách více než ..... Kč, měl žalovaný dbáti hlavní její podmínky, aby totiž pohledávka Antonína a Josefy J-ových byla vymazána dříve, než provedl knihovně směnu obou objektů a než vyplatil Antonínu J-ovi 18000 Kč, jež mu žalobkyně odevzdala s příkazem, aby je nevyplácel a také dům č. p.... na ni nepřevedl, dokud nebude vše v pořádku. Podle §§ 1297 a 1299 obč. zák. žalovaný odpovídá za škodu, která žalobkyni vzešla jeho opominutím. Tato škoda, jejíž náhrady se domáhá na žalovaném žalobou, záleží jednak v částce Kč, kterou musila zaplatiti na pohledávku Josefy J-ové, jednak v částce Kč, o kterou dostala méně vyplaceno z trhové ceny za prodej domu Josefu O-ovi. Nižší soudy zamítly žalobu.
Nejvyšší soud uznal podle žaloby.
Důvody:
Žalovaný byl společným právním zástupcem žalobkyně a Antonína J. při sjednání směnné smlouvy ze dne 18. prosince 1930. Též jako společný právní poradce obou stran byl žalovaný povinen šetřiti podle § 9 adv. řádu a § 1299 obč. zák. odborné opatrnosti, aby žalobkyně nepřišla ke škodě (rozh. č. 10565 Sb. n. s.). Žalovaný sám přiznává a nižší soudy to také zjistily, že žalovaný měl po ruce jednak výpis z knih ze dne 14. listopadu 1930, jednak rozvrhové usnesení okresního soudu ze dne 9. dubna 1930, z nichž bylo patrno, že na směňované nemovitosti zapsané ve vložce č. 3 pozemkové knihy katastrálního území R., kterou vydražil Antonín J., vázlo pod pol. C 44, 51 zástavní právo za pohledávku Antonína a Josefy J-ových ve výši 60000 Kč a že z nejvyšího podání na tuto pohledávku bylo přikázáno pouze 30510 Kč 83 h, jež vydražitel Antonín J. převzal započtením na nejvyšší podání. Tento stav tedy musil býti žalovanému znám a věděl o něm i František V. starší jako zmocněnec žalobkynin. Podle směnné smlouvy se obě postupující strany zavázaly, že břemena a závady jákéhokoliv druhu mimo výslovně převzaté dají vymazati na svůj náklad do tří měsíců od podpisu smlouvy, takže bylo povinností Antonína J. dáti vymazati i zástavní právo za uvedenou pohledávku, kterou žalobkyně nepřevzala započtením na přejímací cenu. Antonín J. však této depurační povinnosti nedostál, a byla jednak žalobkyně nucena zaplatiti Františku J-ovi, jemuž tato pohledávka byla přikázána k vybrání, na jistině ..... Kč, na příslušenství ..... Kč, jednak bylo jí novým nabyvatelem nemovitosti vyplaceno o 20510 Kč méně. Pokud dovolatelka činí žalovaného odpovědným za tuto škodu v celkové výši ..... Kč proto, že přehlédl pohledávku manželů J-ových a že přes výslovný zákaz žalobkynin vyplatil Antonínu J-ovi zbytek přejímací ceny 18000 Kč, netřeba se tím obírati, poněvadž dovolatelka po té stránce nevychází z opačných skutkových zjištění nižších stolic. Ale žalobkyně tvrdila již před soudem první stolice a uplatňovala to také v odvolání, že se žalovaný nesměl spokojiti pouhou doložkou do směnné smlouvy pojatou, jíž se strany zavázaly k depuraci do 3 měsíců, nýbrž že měl tento závazek přiměřeně zabezpečiti. Odvolací soud má za to, že žalovaný tak nemohl učiniti, aniž zhoršoval smluvní články v neprospěch Antonína J., jím rovněž zastoupeného. S tímto názorem nelze souhlasiti. Žalovaný jako osoba práv znalá musil seznati, že výmaz břemena váznoucího pod pol. C 44, 51 nebyl závislým výhradně na vůli Antonína J., nýbrž i Josefy J., totiž věřitelky na směnné smlouvě nezúčastněné a musil se zřením na zásadu publicity veřejných knih počítati i s možností, že by třetí osoba, důvěřujíc veřejným knihám, mohla nabýti knihovního práva, jež mohlo zmařiti přislíbenou depuraci. Bylo povinností žalovaného jako právního poradce i žalobkyně, aby jí upozornil na možné nebezpečí z toho hrozící. Zanedbal-li žalovaný tuto povinnou opatrnost, jest žalobkyni odpovědný za škodu vzniklou jí z jeho opominutí. Žalovaný se nemůže omlouvati tím, že se smluvní strany samy dohodly na vyplacení částky 18000 Kč; vždyť činnost právního poradce se nevyčerpává v tom, aby vyjádřil smluvní vůli stran práv neznalých právní formou, nýbrž vyžaduje také, aby je upozornil na možné újmy jím hrozící. Kdyby ovšem žalobkyně přes patřičné poučení byla bývala ochotna vyplatiti zbytek přejímací ceny v hotovosti, vzdávajíc se jakéhokoliv zajištění depuračního závazku druhého smluvce, nemohla by ho činiti odpovědným; ale to netvrdil ani žalovaný sám. Nelze mluviti ani o podstatném zhoršování postavení Antonína J-a, mohl-li žalovaný předpokládati, že jeho depurační závazek byl upřímně a vážně míněn. Společný právní poradce dvou stran nesmí zanedbáním povinné opatrnosti nikterak umožniti, aby jedna z nich byla tím poškozena. V uvedeném opominutí žalovaného záleží jeho zavinění, zavazující jej k náhradě škody, a nezáleží v souzeném případě na tom, zdali žalovaný při sepsání směnné smlouvy také věděl nebo věděti musil, že Antonín J. je nemajetný a že exekuce proti němu zůstaly bezvýsledné, poněvadž již zjištěné opominutí stačí, třebaže jest připustiti, že by vědomost žalovaného o platební nemohoucnosti Antonína J. zvýšila stupeň jeho zavinění. Žalobní nárok jest proto odůvodněn.

Citace:

Čís. 15945.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 362-365.