NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 2

Čís. 1508.

Náhradní nárok zaměstnance proti podnikateli, jenž přihlásil ho u dělnické úrazové pojišťovny nižším než skutečným výdělkem, podle čehož pak vyměřen zaměstnanci též nižší úrazový důchod, nelze posuzovati podle § 45 zák. o úr. poj. děln., nýbrž dle povšechných zásad o nároku na náhradu škody.
(Rozh. ze dne 21. února 1922, Rv I 975/21.) Žalobce byl zaměstnán v podniku žalovaného a utrpěl v něm úraz. Žalobou, v níž tvrdil, že ho žalovaný přihlásil u úrazové pojišťovny nižším výdělkem nežli skutečně pobíral, následkem čehož byl prý mu vyměřen i úrazový důchod nižším penízem, nežli jehož by se mu bylo dostalo při řádném přihlášení — domáhal se na žalovaném, by mu nahradil rozdíl důchodu skutečně mu vypláceného a toho, na nějž měl nárok. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Odvolatel uplatňuje nesprávné právní posouzení věci prvým soudem v tom směru, že žalovaný, přiznav naturální požitky žalobcovy místo 4 K 50 h denně pouze 1 K 14 h, porušil předpis zákona o úrazovém pojištění ze dne 28. prosince 1887, čís. 1 z r. 1888 a tím způsobil žalobci škodu, ježto se mu dostalo menšího důchodu, nežli na který měl ve skutečnosti nárok. Mínění odvolatelovu nelze přisvědčiti. Dle § 6 cit. zák. jest pro vyměření důchodu rozhodným pracovní výdělek; dle § 8 jsou mzdou (služným) i naturální požitky, jež dlužno vypočísti dle místních průměrných cen. Není věcí zaměstnavatele, by průměrné ceny naturálních požitků přiznával, nýbrž dle § 31 má pracovní výdělek stanoviti politická správa; zaměstnavatel má dle § 35 zák. o úr. poj. pojišťovně sděliti o mzdě zaměstnancově pouze takové údaje, jež jsou nezbytny ku vypočtení pracovního výdělku dle § б а k stanovení jeho politickým úřadem dle § 31. Ve svém výkazu učinil žalovaný této povinnosti zadost, udav, že žalobce má týdenní mzdu 20 K a kromě toho stravu a nocleh v ceně 8 K týdně. Bylo pak na žalobci, by, když politická správa neurčila pracovní výdělek pokud se týče hodnotu naturálních požitků dle § 31 zák. vyšším, nežli udaným penízem, napadl nález úrazové pojišťovny dělnické žalobou na rozhodčí soud. Schází tudíž zavinění žalovaného, jež by žalobce dle § 1295 obč. zák. opravňovalo požadovati od žalovaného náhradu škody. Podotknuto budiž, že dle § 46 zák. o úr. poj. děln. pojištěnec může proti podnikateli pouze tehdy uplatňovati náhradní nárok, přivodil-li podnikatel úraz úmyslně, což však není nikterak tvrzeno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání, uplatňující dovolací důvod čís. 4 § 503 c. ř. s., není odůvodněno. Dovolatel má ovšem pravdu v tom, že při rozřešení tohoto sporu nelze přihlížeti k ustanovením §§ 45 a násl. zákona o úrazovém pojištění dělníků, jak nesprávně má za to odvolací soud, jelikož tyto §§ jednají dle svého obsahu a společného nadpisu »Ručení podnikatelů a třetích osob za úrazy« pouze o tomto ručení, kdežto tu jde o nárok na náhradu škody pro nesprávné údaje podnikatelovy o výši mezd. Avšak tento nesprávný názor nepadá na váhu, jelikož ostatní důvody druhé stolice stačí k vyvrácení odvolání. Dovolací soud připojuje se k nim a podotýká vzhledem na vývody dovolání, že dle spisů úrazové pojišťovny výše mzdy žalobcovy byla i úředně vyšetřena a sice na základě výkazu mezd, ve kterém podnikatel dle § 2 ministerského nařízení ze dne 10. května 1909, čís. 75 ř. zák., nemusí číselně oceniti naturální požitky, nýbrž stačí, byl-li označen jejich druh a množství. Uváží-li se dále, že žalobce souhlasil nejen s oceněním svých naturálních požitků žalovaným, nýbrž i s jejich výší úředně zjištěnou a si nestěžoval do rozhodnutí úrazové pojišťovny, nutno považovati žalobní nárok za zcela neodůvodněný.

Citace:

č. 1508. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 186-188.