NPD documents search: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 2639.

Ochrana republiky (zákon ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n.).
Skutková podstata přečinu podle §u 15 čís. 2 zákona nevyžaduje podněcování k určitým zločinům proti určitým osobám; ono ustanovení zákona čelí právě povšechnému abstraktnímu působení na mysle jiných osob zvikláním jejich mravních a právních názorů a zavržitelnosti a protiprávnosti zločinných skutků.
Jde o zmatek čís. 10 u 281 tr. ř., podřadil-li soud část činnosti, jejíž celek spadá pod ustanovení §u 83 tr. zák., současně i pod ustanovení §u 15 čís. 2 zákona.
(Rozh. ze dne 3. února 1927, Zm II 410/26).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Mor. Ostravě ze dne 10. června 1926, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem podle §§ů 83, 84 tr. zák. a přečinem podle §u 15 čís. 2 zákona na ochranu republiky, pokud napadla výrok prvé stolice, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle §u 15 čís. 2 zák. na ochr. rep., zrušil napadený rozsudek v této části jakož i ve výroku o trestu a ve výrocích s tím souvisejících jako zmatečný. Naproti tomu zavrhl zmateční stížnost, pokud čelila proti výroku nalézacího soudu, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podle §u 83 tr. zák., a vyměřil obžalovanému trest za tento zločin.
Důvody:
Zřejmě na omylu je stížnost, uplatňujíc, že přečin podle §u 15 čís. 2 zákona na ochranu republiky vyžaduje podněcování k určitým zločinům proti určitým osobám, že nestačí všeobecné podněcování k ná¬ silnému jednání. Naopak ono ustanovení zákona čelí právě povšechnému abstraktnímu působení na mysle jiných osob zvikláním jejich mravních a právních názorů a zavržitelnosti a protiprávnosti zločinných skutků a skutková podstata onoho přečinu jest naplněna jakýmkoliv jednáním, které podle povšechné své povahy a podle úmyslu pachatelova směřuje k tomu, by v jiných osobách byla vytvořena duševní nálada, jež, nehledíc k určitému, konkrétnímu skutku, jest náchylná k páchání zločinů toho druhů, na který pachatel svým jednáním poukazuje. Oproti tomu spadá působení na mysle jiných osob, by spáchaly určitý konkrétní zločinný skutek, neboli vytváření zlého úmyslu jiných osob spáchati určitý konkrétní zločinný skutek, — podle toho, zda skutek ten byl pak osobami, na jichž mysle pachatel působil, skutečně spáchán, čili nic — pod hledisko intelektuelního původcovství (intelektuelní pomoci) podle §u 5 nebo bezvýsledného svádění k zločinu podle §u 9 tr. zák. Než, nehledíc k právní mylnosti, není ona námitka provedena po zákonu, neboť není provedena na výhradném podkladě dotčených skutkových zjištění rozsudku, kterých stížnost neodstraní pouhým tvrzením, že dotčené skutečnosti nejsou zjištěny. Rozhodovací důvody vyslovují, že stěžovatel, jsa si činu svého vědom a jednaje ve zlém úmyslu — bezprostředně před vtrhnutím řečnil k velkému zástupu dělnictva na nádvoří: »když oni nerespektují závodní rady, tak půjdeme a vyhážem to« a »pojďte za mnou« a že dav hned na to se dal do pohybu za stěžovatelem a vtrhl násilně do kanceláří, dále, že stěžovatel se sebranými lidmi, bezprostředně jeho výzvy uposlechnuvšími, se násilně vedral, vnikl do závodních kanceláří a vykonal tam násilí na závodním majetku, spočívající jednak ve vytlučení dveří a rozbití tabulek, jednak v tlučení holí na zavřené dvéře inž. Š-a. Dle těchto výroků nešlo v projevech a pohybech stěžovatelových, které rozsudek podřaďuje pod ustanovení §u 15 čís. 2 zákona na ochranu republiky, o povšechné k páchání konkrétního skutku nehledící zviklání názorů o protizákonnosti jednání toho neb onoho druhu, nýbrž ve skutečnosti o řízení vůle jiných osob ke spáchání zvláštního skutku, jimi pak arciť společně se stěžovatelem spáchaného, naplňujícího skutkovou podstatu zločinu §u 83 tr. zák., a v tomto zvláštními zločinném skutku nešlo o výbuch protiprávní nálady, vytvořené stěžovatelem, povšechným zvrácením právních názorů posluchačstva, jakému čelí § 15 čís. 2 zák. na ochranu republiky, nýbrž o výsledek působení stěžovatele na vůli jiných osob ve směru tom pak činných ve směr na páchání tohoto konkrétního zločinného skutku. Nešlo o pouhé podněcování ke zločinu (rušení míru domovního), nýbrž o nastrojení konkrétního skutku, trestného podle §u 83 tr. zák., rozkazem a radou. Tu však sluší uvážiti, že tento rozkaz a tato rada stěžovatelova, který jimi úmyslně působil, že se k němu přidaly další osoby, činné pak v témže zločinném směru jako on, jsou v pravdě jen částí činnosti stěžovatelovy, směřující k vniknutí více osob do cizí budovy a cizího příbytku a páchání násilností v nich. Byly jednáními intelektuelního původce zločinu rušení míru domovního, kdežto vniknutí a násilné chování byly jednáním přímého pachatele téhož zločinu. Byly sbíráním více osob, s nimiž pak stěžovatel zločin ten společně spáchal. I s touto s jinými společnou činností naplňují projevy a pohyby stěžovatelovy, v nichž nalézací soud shledal zvláštní přečin podněcování k zločinu, jedinou skutkovou podstatu zločinu podle §u 83 tr. zák., takže došly po stránce viny právního hodnotění již tím, že stěžovatel byl uznán vinným tímto zločinem a sice trestným podle první sazby a neprávem byly podřaděny napadeným rozsudkem zvláště ještě předpisu §u 15 čís. 2 zákona na ochranu republiky vedle zločinu podle §u 83 tr. zák. Podřadil-li nalézací soud část činnosti, jejíž celek spadá pod ustanovení §u 83 tr. zák., současně i pod ustanovení §u 15 čís. 2 zákona na ochranu republiky, uvažoval o skutku podle zákona, který se při správném jeho výkladu k němu nevztahuje, a výrok, že stěžovatel jest vinen přečinem podle §u 15 čís. 2 zákona je zmatečným podle §u 281 čís. 10. tr. ř. Důsledkem toho není třeba zabývati se zbývajícími ještě vývody stížnosti, že pojem veřejnosti přečinem §u 15 čís. 2 zákona na ochranu republiky předpokládané není tím, co rozsudek zjišťuje, naplněn (§ 281 čís. 9 písm. a) tr. ř.) a že nalézací soud, vyměřiv stěžovateli trest podle prvé věty §u 84 tr. zák., vykročil, ježto stěžovatel prý nebyl původcem zločinu, z mezí trestní sazby, zakládající se na okolnostech v zákoně jmenovitě uvedených; i bylo stížnost, pokud napadá odsuzující výrok ohledně zločinu veřejného násilí podle §u 83 tr. zák., zavrhnouti, zrušiti však rozsudek ve výroku odsuzujícím stěžovatele též pro přečin podle §u 15 čís. 2 zákona na ochranu republiky a ve výroku o trestu a výrocích s ním souvisejících. Za zločin §u 83 tr. zák., kterým zůstává stěžovatel uznán vinným, byl znovu trest vyměřen podle prvé věty §u 84 tr. zák.

Citace:

Čís. 2644. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 99-103.