NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 17231.

Odpovědnost za škody způsobené provozem motorového vozidla (zák. č. 81/1935 Sb. z. a n.).
Podle § 47 uved. zák. se k úplnému zproštění osob odpovědných za škody způsobené provozem motorového vozidla vyžaduje nejen důkaz o zavinění třetí osoby, ale i důkaz, že samy dbaly předepsané a věcné opatrnosti při řízení vozidla a při zacházení s ním.
Osoby odpovědné za provoz autobusu neodpovídají za úraz (přiskřípnutí prstu), který způsobí cestujícímu jiný cestující při zavření dveří v době, kdy není autobus v pohybu, třebaže řidič autobusu trpí, aby cestující sami zavírali autobusové dveře.
Třetí osobou jest i cestující, který zavírá autobusové dveře a při tom poraní jiného cestujícího.
(Rozh. ze dne 15. února 1939, Rv I 1252/38.)
Žalobkyně se na žalovaném řidiči autobusu domáhá zaplacení 5130 K s přísl. z důvodu náhrady škody vzniklé jí přiskřípnutím prstu autobusovými dveřmi, u nichž stála po svém nastoupení do autobusu v době, kdy autobus stál na výchozí stanici (stanovišti), a které zavřel 13letý školák jedoucí zároveň autobusem. Soud prvé stolice uznal žalobní nárok důvodem po právu, kdežto odvolací soud jej neuznal důvodem po právu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Obíraje se otázkou, zda je žalovaný podle § 47 zákona o jízdě motorovými vozidly č. 81/1935 Sb. z. a n. zproštěn odpovědnosti za škodu způsobenou žalobkyni, dospěl odvolací soud k názoru, že zažalovaný náhradní nárok není odůvodněn v podstatě proto, že Ladislav D., který zavřel dveře stojícího autobusu, učinil tak' z vlastního popudu, bez příkazu a bez vědomí žalovaného, že nebyl vůbec zúčastněn na provozu autobusu, že jeho činnosti nebylo při provozu autobusu užito s vědomím žalovaného a že žalovaný nemohl ani předvídati, že Ladislav D. zavře sám dveře autobusu, ani předejiti tomuto jednání, takže došlo k zavření autobusových dveří jednáním třetí osoby, za niž žalovaný neodpovídá.
Stačí tudíž zkoumati, zda je správný názor odvolacího soudu, že žalovaný není odpověden za žalobkynin úraz, ježto byl zaviněn třetí osobou. Podle zásady, zastávané nejvyšším soudem (viz rozh. č. 15508, 10507, 8777 Sb. n. s.), vztahující se k výkladu § 2 autom. zák. č. 162/1908 ř. z. a týkající se případu, kdy šlo o vlastní zavinění poškozeného Samého, je třeba k úplnému zproštění; náhradní povinnosti osob zodpovědných za škody způsobené provozem motorového vozidla nejen důkazu o zavinění poškozeného samého, ale i důkazu, že odpovědné osoby samy dbaly veškerých předepsaných a věcných opatrností při řízení vozidla a při zacházení s ním. Hledíc na to, že § 47 zák. č. 81/1935 Sb. z. a n. převzal v odstavci 1 v první větě a v odstavci 3 bez věcné změny ustanovení § 2, odst. 1 a 4, zák. č. 162/1908 ř. z. a že není důvodu odchýlili se od oné zásady tehdy, zavinila-li událost, z níž vzešla škoda, třetí osoba, jest oné zásady užiti i tam, kde jest věc posuzovali podle § 47 zák. č. 81/1935 Sb. z. a n. a kde poškozující událost byla způsobena zaviněním třetí osoby. I v těch případech musí odpovědné osoby podali důkaz nejen o tom, že třetí osoba zavinila událost, z níž vzešla škoda, ale i že samy dbaly předepsané a věcné opatrnosti při řízení motorového vozidla a při zacházení s ním.
Dovolací soud má za to, že se podle zjištěného skutkového stavu věci žalovanému tento důkaz podařil. Žalobkyně ani netvrdila ani nedokázala a také za řízení nevyšlo najevo, že existuje nějaký zvláštní předpis o tom, že provozovatel autobusové dopravy nebo řidič autobusu jsou povinni, aby v době před tím, než se autobus uvádí do pohybu, zavírali autobusové dveře sami, po případě aby to vykonával jiný zaměstnanec zúčastněný na provozu autobusu, nebo aby učinili opatření, jež by zabraňovala třetím osobám, zejména cestujícím v zavírání autobusových dveří. Takovouto povinnost nelze vyvozovali ani z povahy věci, neboť zavírání dveří autobusu v době, kdy není uveden v pohyb anebo přímo před tím, než má býti uveden v pohyb, nemá za účel čelili nějakému nebezpečí, k jehož zamezení by bylo třeba zvláštní opatrnosti. nýbrž je to tak jednoduchý úkon, že nelze spatřovali zavinění osob, odpovědných za provoz autobusu, v tom, že nebrání po případě že neučiní opatření zabraňující třetím osobám, zejména cestujícím V zavírání autobusových dveří při nastupování cestujících pře jízdou. Nelze také shledávali použití třetí osoby (cestujícího) k provozu autobusu v tom, že žalovaný trpěl, aby ona osoba zavřela autobusové dveře, pokud autobus stál na stanovišti, ježto pouze tímto trpěním nebyla ještě dána najevo vůle žalovaného jako osoby odpovědné za provoz, aby bylo třetí osoby užito při vykonávání služby souvisící s provozem. Pouhé trpění takovéto činnosti cestujících, kteří zavírají dveře autobusu, buď z ochoty, nebo ze zvyku zavírali za sebou dveře, nebo z jiných důvodů, nelze vykládali tak, že odpovědné osoby za provoz autobusu již tím pověřují cestující k úkonům souvisící s provozem. Z toho, co vyloženo, nelze usuzovali na nějaké zavinění žalovaného při zacházení s motorovým vozidlem ani s hlediska předpisu zákona o, jízdě motorovými vozidly č. 81/1935 Sb. z. a n., ani s hlediska občanskoprávních předpisů (§§ 1295 a násl. o. z. o.). Není tudíž dovolání odůvodněno.

Citace:

č. 17231. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 163-165.