Čís. 15456.

Pojem diferenčních obchodů; lze je uzavříti i činem konkludentním.
Předpis § 1351 obč. zák. se týká i případů, kdy byla převzata záruka za pohledávku z diferenčních obchodů.
Vědomost zástupce věřitelova, že jde o obchod diferenční, jde na vrub věřitelův.
(Rozh. ze dne 2. října 1936, Rv I 764/34.) Žalující firma přednesla, že byla se žalovaným v obchodním spojení, obstarávajíc žalovanému na jeho příkaz a žádost spojení se zahraniční komisionářskou bankovní firmou Alexander E. & spol,, Liverpool, Zprostředkovala příkazy žalovaného na tuto firmu, u této firmy se za něho zaručila, a to za řádné efektuování prováděných obchodů, a pohledávku firmy Alexander E. & spol. proti žalovanému také zaplatila. Vše to činila dle příkazu, jménem a na účet žalovaného. Za tuto svoji činnost měla od žalovaného obdržeti dle úmluvy provisi a náhradu všech hotových vydání ve výši nyní žalobou vymáhané. Nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Z přednesu obou stran vychází najevo, že zažalovanou pohledávkou zatížila firma Alexander E. & spol. žalující firmu z obchodu, který uzavřela se žalovaným prostřednictvím žalující. Prvý soud dovodil správně, že žalovanému šlo jen o to, aby využil kursovních rozdílů cen bavlny, že mu nešlo o to, aby zboží koupené odebral a prodané dodal, že žalující žádala od žalovaného toliko krytí a podstatu obchodů žalovaným prováděných znala. Věděla-li však žalující již při zprostředkování obchodů žalovaného o pravé podstatě jeho obchodů a převzala-li zaplacením dle § 1358 obč. zák. pohledávku firmy Alexander E. & spol., pak dlužno připustiti proti ní námitku, že jde o pohledávku nežalovatelnou, za níž se žalobkyně zaručiti nemohla (srovnej Sedláček: Obligační právo, str. 161, a Stubenrauch, § 1351 obč. zák.). Je správné, že žalující zaplatila dluh žalovaného u třetí osoby, žalující však jako zprostředkovatelka věděla o tom, že žalovaný nemíní zboží odebrati nebo dodati a nemůže případně nevědomostí
Nejvyšší soud uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Nižší soudy zjistily, že žalobkyně nežádala na žalovaném hotového zaplaceni, nýbrž jen krytí. Dále zjistily, že žalovanému nešlo o odebrání koupeného a dodání prodaného zboží (bavlny a cukru), nýbrž jen o využití kursovních rozdílů, a že podstata těchto obchodů byla žalobkyni známa. Podle zjištění těch šlo žalovanému jen o placení kursovních diferencí, tudíž o ujednání obchodů diferenčních, a byl úmysl ten žalované znám. Než skutečnost ta sama ještě nestačí k zamítnutí žaloby, neboť žalobkyně popřela, že by byla se žalovaným v přímém smluvním poměru v příčině těchto obchodů, nýbrž že je jen zprostředkovala, a žalovaný sám doznal v žalobní odpovědi, že žalobkyně mu obchody ty jen obstarávala jako zástupkyně liverpoolské firmy Alexander E. & spol., která mu zasílala závěrečné listy k podpisu. Doznal tudíž žalovaný sám, že uvedené obchody neuzavíral se žalobkyni jako se svým kontrahentem, nýbrž pouze jejím prostřednictvím s firmou Alexander E. & spol. Žalobkyně se nedomáhá na žalovaném nějaké úplaty za zprostředkování těchto obchodů, nýbrž se na žalovaném domáhá zaplacení toho, co za žalovaného jeho přímému smluvníku firmě E. zaplatila, ježto prý se této firmě za závazky žalovaného z obchodů s touto firmou jím uzavřených zaručila. Žalobkyně tvrdila, že tak učinila na základě ujednání se žalovaným. Než nižší soudy zjistily, že žalobkyně ručila za žalovaného firmě E. na základě svého obchodního spojení s touto firmou a nikoliv na základě ujednání se žalovaným a že proto zatížila ji firma E, do výše ztráty žalovaným nekryté. Zjištěním tím je dovolací soud vázán, Vzešel-li firmě E, proti žalovanému z obchodů s ním uzavřených žalovatelný nárok na zaplacení částky, kterou firma E. žalobkyni zatížila, mohla se žalobkyně platně zaručiti za její zaplacení a příslušel by pak žalobkyni podle § 1358 obč. zák. proti žalovanému nárok na zaplaceni této částky. Šlo by tu o ručení podle obchodního zákona (čl. 281), neboť šlo při něm na straně věřitele — firmy E. —, která provozuje obchody podle čl. 272 č. 2 obch. zák., a obchod podle čl. 273 a 274 obch. z., a aktivní oprávnění žalobkyně ke sporu jako solidárního dlužníka by bylo dáno již tím, že firma E. připsala svou pohledávku za žalovaným žalobkyni k tíži. Ustanovení § 1351 obč. zák., jehož se napadený rozsudek dovolává, by tu nepadalo na váhu. Ustanovení to by přišlo k platnosti jen, kdyby šlo o pohledávku z diferenčních obchodů, které se posuzují podle ustanovení o sázce a hře (§§ 1271, 1272 obč. zák.), takže za dluhy z nich nelze záruku převzíti, neboť by se to příčilo úmyslu zákonodárce. Jinak by se ovšem měla věc, nevzešel-li firmě E. žalovatelný nárok. Žalovatelný nárok firmě E. vzejíti nemohl, je-li správné tvrzení žalovaného, že žalobkyně přijímala jeho rozkazy jako zástupkyně firmy E., neboť v tom případě jde předem uvedená vědomost žalobkyně, že šlo žalovanému o uzavření diferenčních obchodů, na vrub firmy E. jako její zmocnitelky. Zdali však žalobkyně byla zástupcem firmy E., nebylo nižšími soudy zjištěno. Rovněž by nepříslušel firmě E. žalovatelný nárok na zaplacení částky, kterou žalobkyni zatížila, věděla-li nebo z okolností usuzovati musila, že jde o obchody diferenční. Obchody diferenční jsou podle judikatury obchody, při nichž podle srovnalé vůle stran jsou vyloučeny právo, pokud se týče povinnost skutečného dodání a odebrání, a kde místo toho výslovně nebo mlčky — konkludentním jednáním — jest ujednáno, že má býti placen jen rozdíl cen, při čemž stačí, že tento úmysl má třeba jen jedna strana, avšak druhá strana o něm ví a podle něho si počíná, takže umožňuje spolusmluvníku uskutečnění jeho úmyslu (srov. rozh. 2402, 2427, 4440, 4660, 4703, 5893 Sb. n. s.). Byla-li firmě E. podstata obchodů žalovaným s ní uzavřených známa, šlo o nežalovatelný dluh žalovaného. Žalovaný nebyl tedy povinen jej podle zákona zaplatiti a zaplatila-li dluh ten za něho ze záruky žalobkyně, nepřísluší jí, jak plyne z toho, co bylo předem uvedeno, rovněž právo domáhati se žalobou na žalovaném jeho zaplacení, Zdali však tomu tak, nemůže dovolací soud posouditi pro nedostatek příslušných zjištění. Ježto nižší soudy, jak z uvedeného plyne, neučinily zjištění potřebná k rozhodnutí sporné věci, není věc zralá k rozhodnutí. Na prvním soudu bude, aby po případě za použití § 182 c. ř. s. doplnil řízení, učinil příslušné zjištění a věc znovu rozhodl. Dojdou-li nižší soudy k přesvědčení, že firmě E. vzešel proti žalovanému žalovatelný nárok na zaplacení částky, kterou žalobkyni zatížila, bude se třeba zabývati dalšími námitkami žalovaného, že zažalovaný dluh vzešel mu z hrubé nedbalosti žalobkyně po případě že mu vzešla pohledávka započtením namítaná.

Citace:

č. 15456. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 898-901.