Čís. 6208.

Byla-li povolena soudem na Slovensku (v Podkarpatské Rusi) exekuce zabavením pohledávky dlužníkovy proti poddlužníku v historických zemích, jest exekučním soudem, má-li dlužník bydliště na Slovensku, soud, v jehož obvodu jest sídlo poddlužníka (§ 18 čís. 3 ex. ř.).
(Rozh. ze dne 17. srpna 1926, Nd II 108/26.)
V exekuční věci Československého eráru proti Marii R-ové rozhodl Nejvyšší soud záporný spor o příslušnost mezi okresním soudem ve Fryštátě a okresním soudem v Mukačevě v ten rozum, že exekučním soudem jest okresní soud v Olomouci.
Důvody:
K návrhu vymáhajícího věřitele povolil okresní soud v Mukačevě usnesením ze dne 17. prosince 1925 proti dlužnici exekuci zabavením pohledávky 667 Kč 91 h, kteráž jí přísluší proti ředitelství státních drah v Olomouci jako poddlužníkovi, a postoupil dne 26. května 1926 spisy okresnímu soudu ve Fryštátě jako příslušnému k pokračování na základě §u 18. zák. čl. LX : 1881 a když tento neuznal se příslušným podle §u 18 ex. řádu, opětně přípisem ze dne 7. června 1926 poukazuje k tomu, že okresní soud ve Fryštátě má dle §u 133 zák. čl. LX : 1881 rozhodnouti o přikázání zabavené pohledávky. Než okresní soud ve Fryštátě znovu odmítá svou příslušnost ve smyslu §u 18 čís. 3 ex. řádu. Na jeho oznámení o tomto záporném sporu o příslušnost bylo rozhodnuto ve smyslu §u 47 j. n., jak shora uvedeno. Dle §u 18. zák. čl. LX : 1881 jest k provedení takové exekuce příslušným okresní soud, v jehož obvodu má býti exekuce vykonána. Výkon pak spočívá dle §u 133 téhož zákona v tom, že, byla-li zabavena taková peněžitá pohledávka dlužníkova, kterou může vyzdvihnouti z veřejné pokladny neb z deposita, poukáže soud příslušný k provedení exekuce zabavenou pohledávku pro vymáhajícího věřitele a zašle poukazovací usnesení vrchností, která jest nadřaděna pokladně příslušné k vyplácení a kteráž jest povinna bezodkladně zaříditi touto pokladnou výplatu vymáhajícímu věřiteli. Podle těchto předpisů není v obvodu jejich platnosti soudu, jenž by byl příslušný jako soud exekuční, poněvadž dle nich výkon exekuce, totiž poukaz výplaty a výplata sama musí se státi tam, kde jest veřejná pokladna. V oblasti státu, kde platí exekuční řád ze dne 27. května 1896, čís. 79 ř. z. jest však při takové exekuci dle §u 18 čís. 3 ex. ř. povolán zakročiti jako exekuční soud ten okresní soud, u kterého má dlužník svůj obecný soud, a není-li ho v tuzemsku (t. j. v této oblasti, srov. rozhodnutí čís. 5386 sb. nejv. soudu), ten okresní soud, v jehož obvodě jest bydliště, sídlo nebo pobyt poddlužníka. Povinná strana nemá v obvodě okresního soudu ve Fryštátě svůj obecný soud (§ 65, 66 j. n.). Ředitelství státních drah v Olomouci vyjádřilo se v přípise ze dne 9. června 1926, že nečiní námitek proti exekučnímu zabavení pohledávky 667 Kč 91 h příslušející povinné straně a že jest ochotno vyplatili tuto částku přímo bernímu úřadu ve Fryštátě. Ředitelství státních drah v Olomouci bylo tedy jako poddlužník označeno již vymáhající stranou v exekuční žádosti a samo se uznává za poddlužníka. Jest tedy poddlužníkem ředitelství státních drah v Olomouci, správně čsl. stát, zastoupen tímto ředitelstvím (§ 295 ex. ř., též výnos býv. min. žel. ze dne 28. září 1899, čís. 34674 ve Věst. min. spr. 336/99). Okresní soud ve Fryštátě není tedy exekučním soudem ani podle druhé věty §u 18 čís. 3 ex. ř., ale jest jím okresní soud v Olomouci, v jehož obvodu jest sídlo poddlužníka.

Citace:

č. 6208. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 137-138.