Č. 3108.

Obecní samospráv a. — Řízení před ns s-em: * Jednotliví občané nejsou legitimováni ke stížnosti do rozhodnutí zem. správního výboru, kterým bylo podle § 3 obec. zřízení pro Čechy navrhované jimi rozloučení obce odepřeno.
(Nález ze dne 14. ledna 1924 č. 538.)
Věc: Josef V. ve Vel. V. a spol. proti zemskému správnímu výboru v Praze( za zúčastněnou obec města H. — ředitel měst. úřadů Kar. Dvořák) o rozloučení obce.
Výrok: Stížnost se zamítá jako nepřípustná.
Důvody: Obce H. a Velká V. byly v r. 1914 pravoplatně sloučeny v jednu obec H. dle § 2 obec. zř. a na základě smlouvy z 11. září 1913 mezi oběma obcemi uzavřené. V roce 1921 podalo několik občanů Velké V., mezi nimi st-lé, k zsv-u v Praze žádost, aby obec H. byla opětně rozloučena ve dvě samostatné obce Velkou V. a H. z toho důvodu, že nebyly splněny předpoklady a podmínky předchozího sloučení těchto dvou obcí a že se nedostavily předpokládané výhody sloučení, ba naopak že sloučením nastalo zhoršení situace vzhledem k tomu, že poplatníkům jsou ukládána nepoměrně větší břemena veřejná, než jak tomu bylo před sloučením.
Nař. rozhodnutím zsv v souhlase se zsp-ou nepovolil dle § 3 ob. zříz. žádané rozloučení, protože není podstatného důvodu, aby bylo něco měněno na stavu, jenž byl zjednán r. 1914 provedeným sloučením obou těchto obcí.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nss takto:
Dle § 3 obec. zříz. ze 16. dubna 1864 č. 7 z. z. ve znění zák. z 19. srpna 1893 č. 59 z. z., který jedná o rozloučení obcí, rozhoduje o tom, může-li se rozloučení státi či nikoliv, výbor zemský dohodnuv se o tom se zsp-ou. Před konečným rozhodnutím jest slyšeti příslušné okr. zastupitelstvo.
Z toho, že zák. pro řešení této otázky nastanoví žádného řízení, v němž by se snad mělo přihlížeti k určitým poměrům, a v němž by snad jednotlivcům náleželo postavení strany nebo právo o rozloučení býti slyšenu, jest zřejmo, že rozloučení obce jest otázkou veř. zájmu, který se nestává právem jednotlivce tím, že jednotlivec řešení této otázky navrhl. Úvaha o ní a úprava její zůstává výhradně a vždy jen součástí pravomoci úřadů k tomu povolaných.
Nepřiznává-li jednotlivým občanům zák. ani subjektivní nárok na rozloučení obcí, ani v řízení k tomu vedoucím postavení a práva strany, nelze st-le uznati za oprávněné, aby výrok žal. úřadu, kterým bylo jimi navržené rozloučení obce odepřeno, potírati stížností před nss-em.
Musila býti tudíž stížnost odmítnuta jako nepřípustná, aniž bylo možno zabývati se věcnými námitkami v ní uplatňovanými.

Citace:

č. 3108. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 294-295.