NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 1

Čís. 1270.

Za odklad exekuce lze žádati i před podáním exekučního návrhu. Žádost tu nutno ihned vyříditi a nelze s vyřízením čekati, až exekuční návrh bude podán. Došel-li pak exekuční návrh dříve, než vyřízena žádost o odklad exekuce, nutno i tento návrh bez odkladu vyříditi.
(Rozh. ze dne 5. listopadu 1921, R I 1290/21.)
Usnesením ze dne 23. srpna 1921 povolil prvý soud odklad exekuce vyklizením místností na 2 měsíce, usnesením ze dne 24. srpna 1921 zamítl pak návrh na povolení exekuce vyklizením, poukázav na své rozhodnutí z předchozího dne. Rekursní soud vyhověl stížnosti vymáhajícího věřitele do usnesení ze dne 24. srpna 1921 v tom směru, že povolil exekuční vyklizení místností, nevyhověl však návrhu, pokud se domáhal neprodlerého výkonu exekuce, stížnostem pak obou stran do usnesení ze dne 23. srpna 1921 vyhověl v tom směru, že usnesení to zrušil a nařídil prvému soudu, by, proveda šetření, znovu rozhodl. Důvody: Rozhodnutí prvého soudu odporuje zákonu, neboť ustanovení § 42 ex. ř. předpokládá předchozí povolení exekuce a nelze tedy odložiti exekuci, která dosud povolena nebyla. Bylo proto· rekursu v tomto směru vyhověno. Usnesení ze dne 23. srpna 1921 bylo zrušeno, ježto dosavadní šetření neposkytuje rekursnímu soudu spolehlivého podkladu pro věcné rozhodnutí. Důsledkem toho bylo návrh vymáhající strany na neprodlený výkon exekuce zamítnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nelze sice přisvědčiti názoru rekursního soudu, že ustanovení § 42 ex. ř. předpokládá předchozí povolení exekuce a že nemůže býti odložena exekuce dosud nepovolená. Ve svém usnesení ze dne 12. srpna 1921 uznal soud rekursní správně, že strana povinná byla oprávněna žádati za odklad exekuce ještě před podáním exekučního návrhu, poněvadž by za exekučního řízení po případě již neměla možnosti s úspěchem za odklad žádati. Když tomu tak, má povinná strana zajisté nejen na tom právní zájem, nýbrž i nárok, aby její návrh bez zbytečného průtahu byl vyřízen. Pouhé založení takového návrhu a vyčkávání, až druhá strana podá exekuční návrh, odporovalo by ustanovení § 84 j. ř. Přes to však není dovolací rekurs odůvodněn. Vymáhající strana navrhla exekuci vyklizením místností na základě usnesení ze dne 25. února 1921, které, jsouc právoplatným, nahražuje podle § 4 zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 275 sb. z. a n. platnou výpověď. Podle § 575, odstavec třetí c. ř. s. pozbývá výpověď platnosti, nebyla-li do 14 dnů po uplynutí lhůty k vyklizení navržena exekuce. Vymáhající strana byla tedy oprávněna, chtěla-li výpověď zachovati v platnosti, ve lhůtě právě uvedené exekuční návrh podati a má tedy rovněž právní zájem a nárok, aby její návrh byl vyřízen. Na okolnost, že byl již před tím prvým soudem povolen odklad vyklizení, nemohou se rekurenti odvolávati, poněvadž povolení odkladu bylo rekursním soudem zrušeno. Avšak ani ta okolnost, že žádost za odklad byla podána dříve, než návrh exekuční, nemůže býti povolení exekuce na překážku. Účelem odložení exekuce jest, zabrániti škodlivé pro dlužníka změně dosavadního stavu, tedy zameziti výkon exekuce (viz materialie k § 42 ex. ř.). Povolením exekuce se však dosavadní stav v tomto případě nijak nemění a strana povinná nijaké újmy netrpí, zvláště když návrh na neprodlený výkon exekuce byl zamítnut а k výkonu tedy nebude přikročeno, dokud se o žádosti za odklad nerozhodne.

Citace:

č. 1270. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 748-749.