Čís. 14388.
Výhod zákona čís. 34/34 sb. z. a n. není účasten nezaměstnaný, jenž na se převedl pozemky v dražbu dané jen proto, aby oddálil uspokojení pohledávky vymáhajícího věřitele.
(Rozh. ze dne 22. května 1935, R I 424/35.)
Jiří Č. stal se knihovním vlastníkem nemovitostí, na něž byla povolena exekuce nucenou dražbou, teprve po poznámce nařízeného dražebního roku, kdy již byl nezaměstnaným podle § 4 zák. čís. 34/34 sb. z. a n. Prvý soud nevyhověl jeho návrhu na odklad dražby podle § 1 zák. čís. 34/34 sb. z. a n. Rekursní soud uznal podle návrhu. Důvody: Konaným šetřením je osvědčeno, že u Jiřího Č-a jsou dány všechny náležitosti, které zákon v § 4 pro pojem osoby nezaměstnané vyžaduje. Jeho návrhu bylo proto vyhověti. Okolnost, že se stal později vlastníkem nemovitostí, tedy že jest jen dlužníkem hypotékárním, nikoliv osobním, není na újmu tomu, by jeho návrhu na odklad dražby nebylo vyhověno, ježto účinnost exekučního titulu proti němu jako knihovnímu vlastníku jest stanovena zákonem (§§ 88, 89 ex. ř.), takže i jeho sluší považovali za stranu povinnou. Důsledkem povolení odkladu exekuce musel býti zrušen příklep i s dražebním rokem, ježto exekuce byla podle návrhu odložena ještě před konáním dražebního roku, takže rok se vůbec odbývali neměl, a od doby návrhu na odklad exekuce do právoplatného rozhodnutí o návrhu na odklad v exekuci pokračováno býti nemělo.
Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu vymáhajících věřitelů i vydražitele obnovil usnesení prvého soudu. Důvody:
Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona čís. 34/34 sb. z. a n. jest odložiti dražbu v exekučních věcech, které budou zahájeny proti osobám nezaměstnaným ode dne, kdy tento zákon nabude účinnosti, t. j. 28. února 1934. V projednávaném případě bylo dražební řízení zahájeno již dávno před 28. únorem 1934. Podle odst. 2 § 1 téhož zákona jest odložiti dražbu v exekučních věcech, které byly již proti nezaměstnaným zahájeny v den, kdy tento zákon nabude účinnosti, t. j. 28. února 1934. Také tento předpoklad v projednávaném případě není splněn, ježto v době nabytí účinností zákona, t. j. 28. února 1934, Jiří Č. nebyl vlastníkem nemovitostí, a tedy dlužníkem, nabyv v dražbu daných nemovitostí teprve po poznámce nařízeného dražebního roku. Správně se dovozuje v dovolacím rekursu, že by se nesrovnávalo s právními zásadami uvedeného zákona, by jeho výhod byla účastna taková osoba, jako v projednávaném případě Jiří Č., který nabyl pozemků v dražbu daných až po vydání uvedeného zákona, když byl již nezaměstnaným, a v tom vědomí je na sebe převedl jen proto, aby docílil výhod právě uvedeného zákona, a aby oddálil uspokojení pohledávky vymáhajícího věřitele. Ježto vydražitel pozemky vydražil bez jakékoliv výhrady a má tudíž zájem na tom, aby udělený příklep byl v platnosti zachován, jest i on oprávněn k odvolacímu rekursu.