NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 2172.

Skutková podstata zločinu ucházení se o křivé svědectví (§ 199 a) tr. zák.) vyžaduje po stránce objektivní, by svědectví, k němuž pachatel naváděl, bylo křivé, po stránce subjektivní, by si pachatel byl vědom toho, že jest křivé.
(Rozh. ze dne 10. listopadu 1925, Zm II 504/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku zemského jakožto nalézacího soudu v Brně ze dne 29. července 1925, pokud jím byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem spoluviny na podvodu podle §§ů 5, 197, 199 a) tr. zák., zrušil napadený rozsudek, pokud jde o Tomáše K-ého a Marii K-ou, jakož i podle §u 290 tr. ř., pokud se týče Boženy P-ové a věc vrátil nalézacímu soudu, by v rozsahu zrušení o ní znovu jednal a ji rozhodl.
Důvody:
Nalézací soud shledává skutkovou podstatu zločinu, jímž uznává stěžovatele vinnými, v tom, že stěžovatelé svými, soudem zjištěnými výroky hleděli v P-ové vzbuditi úmysl, by dosvědčila u hlavního přelíčení, že nebyl obžalovaný K. za jeptišku na plese přestrojený, dobře vědouce, že seznala jako svědkyně v předběžném řízení, že v masce jeptišky poznala určitě K-ého. Zda toto seznání P-ové, v předběžném řízení jest též objektivně pravdivým, pokládá nalézací soud za nerozhodné. Tento výrok soudu jest právně mylným, a podle čís. 9 a) §u 281 tr. ř. zmatečný. Skutková podstata zločinu, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými, vyžaduje po stránce objektivní, by svědectví, k němuž stěžovatelé P-ovou naváděli, bylo křivé, a po stránce subjektivní, by si byli toho vědomi, že jest křivé. Nestačí tedy zjištění, že obžalovaní věděli, že P-ová před tím seznala, že v masce jeptišky poznala určitě K-ého, nýbrž muselo by býti zjištěno po stránce objektivní, že toto seznání bylo pravdivým. To předpokládá zjištění, že K-ý skutečně byl na plese za jeptišku přestrojen, neboť, kdyby tomu tak nebylo, nebylo by lze říci, že P-ová K-ého poznala, nýbrž toliko, že se mylně domnívala, že ho poznala. Po stránce subjektivní bylo by třeba zjistiti, že si byli stěžovatelé (to platí zejména o spoluobžalované Marii K-é) toho vědomí, že K-ý byl za jeptišku přestrojen, Nebyl-li to K-ý, který byl na plese v masce jeptišky, nerozhodovalo by, že P-ová byla přesvědčena o tom, že ho poznala. Neboť pak by její svědectví, že K-ého nepoznala, bylo sice subjektivně křivé, ale objektivně by bylo pravdivé a šlo by na její straně o čin podle §u 11 tr. zák. beztrestný. Stejně nedopustili by se za tohoto předpokladu ani obžalovaní trestného činu, třeba že věděli, že P-ová mylně předpokládá, že K-ého poznala. Jelikož tudíž nalézací soud nezjistil skutečností, jichž je třeba, by mohlo býti zákona správně použito, bylo za předpokladů §u 5 zák. ze dne 31. prosince 1877, č. 3 ř. zák. z roku 1878 zmateční stížnosti již při neveřejné poradě vyhověti a věc vrátiti nalézacímu soudu, by ji znova projednal a rozhodl, aniž bylo potřebí, zabývati se ostatními uplatňovanými důvody zmatečnosti. Stejné opatření bylo podle §u 290 tr. ř. učiniti i co se týče Boženy P-ové, poněvadž důvody, jež vedly ke zrušení rozsudku proti manželům K-ým, jsou, pokud jde o objektivní skutkovou podstatu činu, jí za vinu kladeného, též jí na prospěch.

Citace:

č. 2172. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 658-659.