Čís. 1414.

Ke skutkové podstatě zločinu těžkého ublížení na těle se nevyhledává, by pachatel předvídal nebo mohl předvídati následky, které z jeho jednání vzešly nebo snadno mohly vzejíti.
(Rozh. ze dne 14. prosince 1923, Kr II 572/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského soudu v Opavě ze dne 23. června 1922, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podle §§ 152, 155 b) tr. zák., — mimo jiné z těchto
důvodů:
Po věcné stránce (čís. 9 a) §u 281 tr. ř.) dovozuje stížnost, že ke skutkové podstatě zločinu dle §u 152 tr. zák. se vyhledává, by pachatel předvídal nebo mohl předvídati následky, které z jeho jednání vzešly nebo snadno mohly vzejíti. Toho prý v tomto případě nebylo, protože rána zasáhla ucho poškozeného plnou silou jen proto, že ruka obžalovaného sklouzla a způsobila tak těžké poranění, jehož obžalovaný nezamýšlel ani nemohl předvídati. Avšak stížnost přehlíží, že těžká povaha zranění vytčená v §u 155 b) tr. zák., tvoří objektivní nikoli také subjektivní náležitost zločinu těžkého ublížení na těle. Po stránce subjektivní vyhledává se totiž k tomuto zločinu všeobecně úmysl nepřátelský, t. j. vůbec úmysl útočný proti tělu a zdraví, vyjímajíc úmysl usmrtiti. To může býti také dolus indirectus, k němuž není třeba, by pachatel předvídal nebo mohl předvídati výsledek, který z jeho činnosti vzešel. To vyplývá jak z doslovu §u 1 tr. zák. poslední věty, kde se stanoví pouze objektivní náležitosti trestného úmyslu, tak i z doslovu §§ 140, 152 tr. zák., v nichž se rovněž požaduje jen nepřátelský úmysl, aniž se stanovila další podmínka, že pachatel předvídal nebo mohl předvídati nastalý výsledek, patrně proto, že zákon činí pachatele, který jedná v úmyslu nepřátelském, směřujícím k zlému nakládání, zodpovědným za všecky následky, které vzešly z jeho jednání i jako vzdálený jeho následek, bez ohledu na to, zda mohl je předvídati čili nic. Proto je také v tomto případě lhostejno, zda mohl obžalovaný předvídati, že rána, kterou zasadil soukromému účastníku přes ucho a která způsobila protržení bubínku a následkem infekce k tomu přistoupivší vedla k porušení zdraví přes 30 dní trvajícímu, — bude míti tyto následky, čili nic. Také jest lhostejno, zda zamýšlel obžalovaný toto poranění způsobiti, stačí, že jednal v úmyslu nepřátelském a že z jeho jednání vzešly následky §§ 155 b) tr. zák., jež je kvalifikují jako zločin ublížení na těle.

Citace:

č. 1414. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 585-586.