NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 16122.

Podle § 86 poplat. zák. č. 50/1850 ř. z. jest právně neúčinná jen listina zřízená za účelem zkrácení poplatků, nikoli však i smlouva, jež jest základem této listiny.
(Rozh. ze dne 20. května 1937, Rv II 537/35.)
Proti žalobě na zaplacení částky 3000 Kč, jíž se žalující banka domáhá jako nedoplatku trhové ceny za pozemek prodaný Josefem a Antonínem M. zůstavitelce Alžbětě H., namítly žalované dědičky mimo jiné též to, že jest ujednání o kupní ceně podle § 86 poplat. zákona č. 50/1850 ř. z. nicotné, neboť v písemné kupní smlouvě byla uvedena jako kupní cena pozemku částka 2000 Kč, ač ve skutečnosti byla smluvena cena 6000 Kč. Soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud co do jistiny potvrdil rozsudek soudu prvé stolice.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a uvedl v otázce, o niž jde, v
důvodech:
Dovolací soud schvaluje právní názor odvolacího soudu, že podle § 86 poplatkového zákona ze dne 9. února 1850, č. 50 ř. z. jest právně neúčinná pouze listina zřízená za účelem zkrácení poplatků, nikoli však i smlouva, jež jest základem řečené listiny. Otázka, zdali a v jakém rozsahu je smlouva přes trestnost porušení poplatkových norem platná neplatná, byla ustanovením § 86 popl. zák. rozřešena tak, že pouze z listiny nevzniknou práva a závazky, aniž byla stanovena i neúčinnost toho, co smluvci skutečně ujednali. Tu platí naopak zásada v § 916 obč. zák. vyslovená. Že by se kupní smlouva ústně dojednaná příčila nějakému zákonnému zákazu anebo dobrým mravům (§ 879 obč. zák.), nelze vážně tvrditi.

Citace:

Čís. 16122. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 691-692.