NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 2

Č. 10808.

Jazykové právo: * Článku 4 odst. 1 a 2 jaz. nař. (o vrácení jazykově nepřípustných podání k opravě) nemůže se dovolávati strana, jež v podání řízeném na státní úřad místo jazyka státního použila jiného než svého jazyka minoritního.
(Nález ze dne 27. října 1933 č. 9631/32.)
Věc: Dr. Alexandr A. v Bratislavě proti ministerstvu spravedlnosti o jazykové právo.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-l, býv. tabulární soudce u sedrie v Bratislavě, který byl dán od 1. května 1923 na dočasný odpočinek, žádal podáním de praes. 25. června 1929, odvolávaje se na nál. Boh. A 7843/29, aby mu pensijní základ odpočivných požitků byl znovu upraven započítáním soudcovského přídavku ve smyslu tohoto nálezu, a odpočivné požitky jeho dnem 1. ledna 1925 aby byly nově upraveny. Opis tohoto podání zaslal současně min. sprav. se žádostí, aby praesidium Bratislavského vrch. soudu za tou příčinou instruovalo. Všechna tato podání byla sepsána jazykem německým.
Podání zaslané min. sprav. zaslal tento úřad vrch. soudu v Bratislavě k dalšímu opatření s poznámkou, že pro vyřízení obdobných žádostí bude dán všeobecný pokyn, a jest proto do této doby ponechati žádost bez vyřízení.
Výnosem z 8. dubna 1930 sdělil vrch. soud v Bratislavě st-li, že vzhledem na ustanovení §§ 1 a 2 zák. z 29. února 1920 č. 122 Sb. a čl. 4 odst. 3 vl. nař. ze 3. února 1926 č. 17 Sb. odmítá jeho podání a sice jak vyhotovení došlé přímo vrch. soudu, tak i vyhotovení zaslané min. sprav. jako nezpůsobilé k úřednímu vyřízení, poněvadž st-l podle vlastního udání jest příslušníkem jazyka maďarského, kdežto tato podání jsou sepsána jazykem německým. Dodáno bylo, že vrácení k opětnému předložení v přípustném jazyku nemá místa, poněvadž na tato podání jest hleděti jako na podání strany, zastoupené právním zástupcem, jelikož st-l jest jako advokát členem advokátní komory (výn. min. sprav. z 10. února 1926 č. 6 věstn.). St-l podal stížnost k min. sprav., ve které dovozoval, že ani § 1 ani § 2 zák. č. 122/20 neobsahuje ustanovení, podle kterého bylo by přípustno odmítnutí podání nevyhovující jaz. předpisům, a že podle jeho názoru čl. 4 odst. 3 vl. nař. č. 17/26 nebyl vydán v rámci a duchu jaz. zák. a jest proto neplatný. Avšak i kdyby tak nebylo, nelze ani podle tohoto ustanovení cit. nař., ani podle výnosu min. sprav. z 10. února 1926 odmítnouti jeho podání, neboť tato nebyla podána za stranu právním zástupcem. Proto byl úřad nucen vysloviti fikci: »na Vaše podání třeba hleděti jako na podání strany, zastoupené právním zástupcem«. Úřad přehlédl, že pravidlo odnímající právo nesmí býti nikdy vykládáno extensivně. Dále vytýkal st-l, že jeho podání, učiněná v červnu 1929, byla odmítnuta teprve v dubnu 1930, ačkoliv cit. výnos min. sprav. nařizuje, že odmítnutí má se státi vždy ihned. St-l několikráte vyřízení svých podání urgoval, byla na něm žádána doplnění, úřad sám vyžádal si některé spisy od gfř, st-li bylo brzké vyřízení slibováno, a na konec přece jeho podání z formálních důvodů odmítnuto. V závěru poukazoval na praxi nejv. soudu v Brně, který vykládá jazykové nařízení tak, že podání strany v jazyku menšinovém učiněné nelze odmítnouti, jestliže soud ohledně něho učinil již nějaká opatření.
Min. sprav. jako dohlédací úřad podle § 7 jazyk. zák. a čl. 96 jazyk. nař. naříkaným výnosem stížnosti nevyhovělo.
Rozhoduje o stížnosti podané na toto rozhodnutí, řídil se nss těmito úvahami: — — —
Stížnost tvrdí, že v § 2 jaz. zák. není zmínky o tom, že mají býti odmítnuta podání, nevyhovující v jazykovém ohledu, a že proto ustanovení čl. 4 odst. 3 jaz. nař. přesahují rámec jaz. zák. a neodpovídají duchu tohoto zák.
Nss neshledal stížnost důvodnou. Předpisy čl. 4 jazyk. nař. dlužno čísti v souvislosti s ustanovením § 8 odst. 2 jazyk. zák., na základě něhož byly vydány, a ve spojení s §em 2 tohoto zák., upravujícím jazyková práva příslušníků národnostních menšin, na nějž zřejmě míří zmocňovací klausule § 8 odst. 2. Neboť, je-li obsahem čl. 4 jazyk. nař., aby za určitých předpokladů byly prominuty procesní újmy, které by straně jinak vznikly z nesprávného použití minoritního jazyka, t. j. z použití tohoto jazyka, když nejsou pro to dány předpoklady § 2 jazyk. zák., nutno dospěti k tomu. že čl. 4 jazyk. nař. se vztahuje toliko na nesprávné použití menšinového jazyka, jak je má na mysli právě § 2 jazyk. zák., totiž na takové případy, kdy příslušník určité menšiny jazykové použil jazyka této své menšiny, ale nikoliv též na případy, kdy příslušník určité menšiny jazykové použil jazyka menšiny jiné, než ku které přísluší.
Svůj tvrzený nárok na to, aby podání řízená jednak na presidium vrch. soudu v Bratislavě, jednak na min. sprav., sepsaná jazykem německým, byla vrácena k jazykové opravě, opírá st-l o ustanovení odst. 1 a 2 čl. 4 jaz. nař. Ustanovení tato však mohou míti, jak dovozeno, na zřeteli toliko ochranu stran proti újmám, jež by jim povstaly z omylného použití jejich menšinového jazyka, neposkytují však takové ochrany příslušníkům určité minority, použili-li ve svých podáních ja- zyka minority jiné. Jestliže se tudíž st-l jako příslušník jazykové menšiny maďarské obrátil na presidium vrch. soudu v Bratislavě, resp. na min. sprav. podáními, sepsanými jazykem německým, tedy jazykem minority, jejímž příslušníkem není, nemůže se vůbec dovolávati ochrany podle čl. 4 odst. 1 a 2 jaz. nař., které — jak řečeno — na případ tohoto druhu nedopadají, a jsou proto veškeré námitky stížnosti na těchto ustanoveních založené bezdůvodné. Ježto pak není normy, jež by úřadu ukládala povinnost, vrátiti příslušníku určité jazykové menšiny po stránce jazykové nezpůsobilá podání, učiněná v jazyku menšiny jiné, nelze shledati nezákonným, jestliže žal. úřad nař. rozhodnutím v cestě instanční potvrdil odmítnutí takových podání st-lových.

Citace:

čís. 5364. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 346-347.